Pan Nikdo

V závěru jsem zjistil že nevím nic co jsem si do té doby myslel že vím. Anebo to bylo všechno úplně jinak? To nevím. Dávají vám tyto myšlenky smysl? Že ne? Tak z toho si nic nedělejte, podobně je na tom samotný film. Vyžaduje péči, pozornost a hlavně čistou hlavu. Přes téměř nekonečnou stopáž a obrovské množství skoků v čase, v ději jsem se dokázal docela slušně v příběhu orientovat. Takže si můžu tiše gratulovat. (19.03.2012)

Tenhle film je mistrovsky dilo. Na jednu stranu slatanina vsech moznejch napadu, na druhou stranu genialni skladanka lidskejch osudu. Nobody je nejstarsi chlap na Marsu, kterej vzpomina na svuj zivot. Na svoje tri manzelky, na jeho deti, na momenty, kdy se zamilovaval a kdy umiral. Neni jasny, co je sen nebo predstava, co je minulost nebo budoucnost, co se skutecne stalo a co je jen vyplod stary mysli. Zdanlive to nedava smysl, ale vse se postupne propojuje az k vicemene jedinymu moznymu vysvetleni. Uz to samo o sobe by dalo vyjimecnej film, jenze tady se sazi taky na atmosferu, ktera je lehce psycho, lehce sci-fi, ale hlavne to je hutna romantarna, kde kazdej zaber je vymazlenej k naprosty dokonalosti, Dormael se s jednotlivejma scenama doslova mazli, u spousty vam prijde, ze ste je uz videli jinde, ale nikdy ne lip. To vse navic s nadherne padnouci hudbou a skvelejma hercema. Kdybych mel hledat nejaky vytky, mozna by to byla zbytecna delka, kde to ke konci uz pusobi precejen lehce natahovane, jenze na druhou stranu, film vas chytne behem nekolika minut, pohlti vas ta uzasna atmosfera a povezete se az do samotnyho konce, kde vam bude nakonec lito, ze uz je konec. Tohle je naprosto must-see zalezitost a pro me asi zatim nejlepsi romantickej film, co jsem letos videl, kterej si budu muset brzo pustit znovu. (04.06.2010)

Možná tady zapracoval syndrom špatnýho načasování, protože já se vzbudil a měl jsem chuť na pořádně tvrdou akční jízdu a dal jsem si tady toho nikdopána ze kterýho mě akorát rozbolela kebule, ale spíš nesnáším tyhle filozofický žvátly na téma co by kdyby. Na to mrdá pes, prostě se to stalo tak a tak a nazdar a že by osud mohl bejt uplně jiný, kdybych si dal v hospodě o panáka víc, no třeba jo, třeba ne koho to zajímá. A ten závěr? No páne jo, na to jak senikdopán tváři intelktuálně jsem čekal větší bingo. K podobnýmu zvaěru by došel i ruda pivrnec a nepotřeboval by na to 133 minut svýho života. K takovým závěrům se dochází po jednom pivu. No je to taková pozička pro intoušky, aby měli po večerech nad čím mudrovat. Jediný plus je přítomnost mé milované germánky, Dianky. Mám slabost pro holky, co nepotřebujou mít na ksichtě nákladní vágon kosmetickejch přípravků, aby z nich byly kočeny. (26.12.2010)

Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." (28.08.2012)

[imdb: 7.7/10] | me: Tento typ filmu by mal u mňa vyvolať opačné dojmy - a to najprv tú rozčarovanosť z nesúrodosti, nejasnosti a zaujímavosti prevedenia a potom čo raz viac údiv z celkového pochopenia a "vyjasnenia" celej splete uplynulých situácii a dejov. Avšak tento krát sa tak nestalo "vďaka" stopáži, ktorá nepozná medze. Film je ako každý z tohto duhu - najprv neuveriteľne zaujímavý, nikto nevie čo sa deje, prečo sme raz tu, raz tam... a pomaličky sa to akosi začne dotvárať, jednotlivé dejove línie dávajú väčší zmysel a čaká sa už len na podstatu toho prečo to tak je a čo je zdrojom a podstatou týchto príbehov. A na toto sa čaká veľmi dlho, zbytočne natiahnuté línie dejov a citov zabezpečujú stratu záujmu, hoci istá zvedavosť tam stále je. Človek vyčerpaný obrovským množstvom kauzalít už stráca chuť na samotný príbeh a čaká na to podstatné - na to "prečo ?". A keď sa to konečne dostaví tak prichádza sklamanie z jednoduchosti odpovede. Ostatné sa stáva nepodstatným pretože dôvod všetkého čo sme videli predtým je príliš jednoduchý a pavučina predchádzajúcich dejov ostáva len množinou príbehov, ktoré sa nám premietli pred očami, nič viac, nič menej. A to je podľa mňa škoda. Spracovanie, kamera, strih, butterfly effect, teória strún, ... to všetko je pekné, ale celkovo ide len o koláž príbehov. Skrátil by som stopáž, nechal tie podstatné myšlienky a hru s prelínaním farieb a dejov a čaro by ostalo, inak nuda z "čoraz dlhšieho" príbehu to všetko zabíja. [2 a pol *] (15.11.2010)