Pan Nikdo

Asi nejsem cílová skupina. Můj zívací reflex mě varoval už v první polovině filmu, ale já ne. Já jsem se zuby nehty držela představy, že se to celé snad nějak zajímavěji rozvine, takže o to přece nepřijdu, že to do konce prostě musím dát. A to byla chyba. Prolínání několika dimenzí, časových zkratek, budoucnosti, minulosti bylo na mě příliš hluboké. Netvrdím, že jsem nic nepochopila, to samozřejmě ano, jenže to byla neskutečná nuda! S fantasy bublinou si ale vyhráli a krásná tady byla i hudba. (10.05.2016)

Jaký by byl váš život, kdyby jste měli možnost vědět, co na vás čeká? Dokázali by jste se rozhodnout, jak ho prožijete? Osudové výhybky, které mění směr lidské života, vás nepřehazují mezi správnou a špatnou nebo dokonce tou pravou cestou, protože nic takového není... Působivé a brilantně vybroušené drama, v kterém se prolíná iluze, vzpomínky a vize budoucnosti v duši jediného člověka. Někdo může tlachání od teorie superstrun přes teorii chaosu až smysl lásky/života/hledání toho "jediného vyvoleného" brát jakou pouhou vatu maskující neschopnost a banální jednoduchost, ale podle mě tomu není. Celým obsahem autor jen upozorňuje na chápání osudovosti i náhody a jejich vliv na život, který žijeme. Půjčování momentů i myšlenek z jiných filmů (od Matrixu přes Srdcovou sedmu až po Requiem za sen a to nevíme, co přinese Inception:))) s lehkým mrazením v zádech odpustím. Dormael natočil svou vlastní, obrazově i efekty opulentní vizi, která je ve svém důsledku lehce depresivní. Postupem času se však v budované skládačce objevují trhliny a nedostatky... prozatím skvělý dojem nekazí a snad hrany zabrousí režisérský sestřih. PS: Diana Kruger nemá chybu. (14.07.2010)

V mojich ociach tomuto filmu s velkymi ambiciami chyba to hlavne, co rovnako v mojich ociach mali filmy, snaziace sa o podobny zaber - chybalo tomu srdce, alebo inak povedane, nieco, co by ten myslienkovy konstrukt ozivilo do niecoho skutocnejsieho, ako len sledu peknych obrazkov. Ovsem snaha tam bola - vidno to v linii s Annou. Sama o sebe by bola ovela viac, ako v tomto spolocnom utvare. (24.07.2010)

Mr. Nobody se stůj co stůj snaží vypadat, jako strašně chytrý film. Aby byl tento efekt umocněn, je dokonce prokládán různými vědeckými glosami. Jenomže v závěru si divák uvědomí, že tyto inteligentní sekvence, od kterých by se dalo očekávat vodítko k pochopení filmu jsou jen takovou ozdobou, blyštivou, ale povrchní. Mr. Nobody ke tedy sled mnoha sice souvisejících scén, režisér jim však nedokázal dodat věrohodné pojítko. Film je naštěstí naprosto dokonale zvládnutý po všech technickýh stránkách a i herecky, což je taková líbívá záplata, která ovšem i vzhledem k neúměrné délce filmu nestačí. (24.01.2011)

PAN NIKDO je horší než důmyslněji odvyprávěný TOTO HRDINA, který po mně nechce, abych se s postavou identifikoval a dojímal se, ale lepší než OSMÝ DEN, na kterém oceňuji styl, ale jinak je hrozně kýčovitý a sentimentální (čemuž se PAN NIKDO hodně blíží). V podstatě jsem z toho během sledování byl docela nadšen, protože je to film o jiných filmech a jiných formálních (sub)systémech, takže to pro mě bylo hodně opojné, ale problém vězí v konci. Nemám ani tak problém s tím, že se to tváří kdovíjak chytře, a přitom to je hrozně tezovité, protože jsou jednotlivé myšlenky pro jistotu divákovi explicitně řečeny, ale že je to hrozný narativní konstrukt. Nevytýkal bych, že si PAN NIKDO bere hodně z jiných snímků, protože je jeho obrazoborectví a vyprávění podřízeno dětské představivosti, která je formována právě zkušeností s různými (mediálními) texty, ale musím se ptát: opravdu může být hlavní hrdina obeznámen s touto filozofickou teorií, opravdu mohl ve svém věku vidět tento film, který se právě okázale cituje, resp. se z něj přebírají konkrétní vypravěčské a stylistické postupy? Navíc svým závěrem jde proti postmodernistickým podívaným (PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA, MALÝ VELKÝ MUŽ), které byly o konci velkého vyprávění, neumožňovaly divákovi identifikovat se s hlavním hrdinou prostřednictvím jeho nečinnosti či jeho nespolehlivostí a cynickým přístupem k věci, nechtěly po mně, abych jihnul nad divákovi předžvýkanými banalitami. Chápu, proč se to někomu může zamlouvat, ale i když je ten film pro mě stylisticky opojný, tak je to hrozný narativní konstrukt, který je ve své poučenosti filmovou historií a filmovými formami příliš otravně okázalý (na rozdíl od PODIVUHODNÉHO PŘÍPADU BENJAMINA BUTTONA) a hrozně tezovitý, takže významově nepříliš bohatý. (28.08.2010)