Reklama

Reklama

Pan Nikdo

  • Kanada Mr. Nobody (více)
Trailer

V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)

Videa (9)

Trailer

Recenze (1 294)

novoten 

všechny recenze uživatele

Nedivím se, že van Dormael jiný film v takhle rozsáhlém měřítku nenatočil a nenatočí. I přes filozofický a vůbec myšlenkový pokus o přesah všehomíra je jeho pomník naplněný osobitou a intimně nekonečnou silou vlastních radostí i smutků. Autor musí mít odžito v obou variantách, protože už jsem dlouho neviděl takové množství nosných a děj i náladu pokaždé o řádný kus posouvajících shledání, objetí, loučení či prozření. Nejde o dokonalé dílo, nejde ani o dílo všeobjímající, na to je jeho délka, tím spíš v režisérské verzi, až zbytečně sahající tam, kde nic nového nenajde. Ale těch elektrizujících spojení na správných místech má takové množství, že stojí za vidění snílkům i cynikům. ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Vypadá to strašně obsáhle, velkolepě, všeříkající a přitom je to především romanťárna, která je variací na Butterfly Effect s příměsí Benjamina Buttona a Forresta Gumpa. Mám takovéhle filmy prostě rád i přesto, že jsem z Nobodyho ten eklektismus cítil až moc. Nejlepší byly samozřejmě záběry z budoucnosti a vesmíru, které jsem si naplno užil. Vůbec celkový čas utekl jako nic, ke konci jsem si říkal, že ten snímek mohl trvat klidně dvakrát déle, jelikož se mohlo rozjet libovolné množství alternativních realit. Co se týče té dominantí romantické složky, byla nejzajímavější rozhodně větev příběhu mezi patnáctiletým Nobodym a Annou. Pan Nikdo mohl mít i hudební potenciál, hudba se však snažila pouze lacině dojit emoce, bez žádného dobrého nápadu. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Originální film...a hlavně svého druhu experimentální snímek, blízký třeba Tykwerově Lole běžící o život. Život chápaný ve své komplexnosti jako křižovatka, neustálá dualita možného, buď x anebo, mince s možností ano x ne, zhmotněná ve své teoretické podobě paralelních vesmírů. Tam, kde kupříkladu Milan Kundera ve své Nesmrtelnosti nechává z pouhého gesta vzniknout hrdinku románu, jiný umělec, známý belgický režisér Jaco van Dormael, nechává ve svém scénáři z teoretických závěrů kvantové fyziky, teorie superstrun, vícedimenzionálního vesmíru atd. vzniknout hrdinovi se signifikantním jménem Nemo Nobody. Je nikým, jelikož je výslednicí mnoha různých křižovatek, které rozhodovaly, jakým směrem se bude ubírat jeho život. Coby nomen omen prochází pan Nikdo skrze nekonečné možnosti možného a vystihuje tak ryze postmoderní fenomén - defragmentovaný, nelineární, synkretický dějový chaos, přesně podle zákona entropie. Přesto má každá nahodilost svůj řád a chaos lze zmapovat pomocí stromovitého diagramu podobně jako kolejiště velkého vlakového nádraží. Režisér Jaco van Dormael natočil skutečně vícevrstvý a v tom nejlepším slova smyslu filosofický film (jistě, jde o jakousi pop-metafyziku, v mainstreamovém filmu nelze ani nic hlubšího čekat), přesto jeho meritem zůstává především stěžejní lidský cit - láska (a to ať už v jakékoliv podobě - nemusí to být nutně vždy ta partnerská, ale i rodičovská atd.). Proto se Pan Nikdo nejvíce jeví coby ,,Věčný svit paralelní mysli", abych užil aluzi k asi nejpodobnějšímu snímku Michela Gondryho. Van Dormael se neustále vrací k variovanému detailu oka - to, co vidíme, nemusí být nutně pravda, může jít o zdání, fikci, jsme zpátky v Platonově jeskyni. Symbol smyslového vnímání je vysokou četností zařazených záběrů detailu oka zbaven své výjimečnosti a ve vyšším rámci i platnosti. Stejně tak se řetězí i jiné symboly a motivy - železnice, kolejí, vody atd. Skutečně mimořádná je naprosto dokonalá forma (klidně bych i věřil, že Jaco van Dormael tenhle film připravoval celých těch 13 let, co měl tvůrčí pauzu a netočil...ve skutečnosti to bylo jen od roku 2001), filmový tvar dovedený k výjimečnému souladu obsahu a formy, experimentální závěry teoretické fyziky zabalené do neskutečně originálního výstupu - snad každý záběr je do detailu promyšlený, často se přelévají první a další plány záběrů, pracuje se s barvami, kompozicí, zažitými stereotypy...úchvatné jsou rovněž střihové přechody, obvykle digitálně zpracované makrojízdy kamer, střih asociovaný pohybem, rozebírání věcí... Mainstreamový film pro 21. století... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... Podobné filmy: Věčný svit neposkvrněné mysli, Osudový dotek, Adaptace, Lola běží o život, Srdcová sedma ()

Viktooorka 

všechny recenze uživatele

Co to vidí očko mé modravé, všude kam se podívám, každou scénu z něčeho znám. Pan režisér se nechal inspirovat Pejskem a Kočičkou a odevšad si něco vzal, upekl dort, který ale nemusí chutnat každému. Jaký vy máte žaludek? Já stravitelný. Dormael má velké štěstí, že mám slabost pro Jaredovi oči a Dianinu tvář a hlavně že Sarah (i Juno) umí báječně hrát. Proto jsem mu schopna „odpustit“ jeho mozaiku krásných, byť ukradených, scén. I když mě místy rozčilovalo, co vidím, tak mě hlavně překvapovalo, jak se může PAN „režisér“, pod toto dílo s čistým svědomím podepsat. Ale když se to tak líbí, proč né, že? Mě samotné se na to taky dobře koukalo, ale prosím, na Medema už nám nešahejte!! ()

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Šlupka jako hrom, co se zpočátku stavěla do očí jako další onánie, která má ambici utloukat zešíleným střihem líbivých, navzájem nesouvisejících obrazů. A to je právě to - že v životě jde spasovávat běsnoty a alternativy, metrixy, linie, svědka bitvy u Little Big Hornu i Medema. Probouzím se do sna nebo sen do mě a mám zajít za tenhle roh nebo za tamten, co a kdo tam na mě čeká, co je dobrá volba a co špatná? Tahle uhrančivá odysea nezná naší mapu, nevyluští nám tajenku, ale navede, jak ji smířeně a vláčně a obluzeně ... přijmout. A tento způsob Leta ... !!! ()

Galerie (35)

Zajímavosti (27)

  • Pro režiséra Jaca Van Dormaela je to první anglicky mluvený film a zároveň nejdražší belgický film s rozpočtem 37 milionů euro. Film měl premiéru 13 let po uvedení jeho posledního snímku Osmý den (1996). (Saku)

Reklama

Reklama