Chicagský tribunál

║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $107,423▐ Súdne spory majú pravežne slušné grády. Tento skôr taký tragi-komický než nejaký príliš vážny ale vie sa predať svojím zauzleným vyústením, zaujalo, hlavne Sacha Baron Cohen sa tu dosť predvádza, sadlo mu to tu viac než v poslednom Boratovi. /75%/ (14.02.2021)

Šesťdesiatyôsmy nebol hektický len u nás, šesťdesiatyôsmy bol horúci takmer v celom svete. Kvasilo to všade, v Británii, vo Francúzsku a hlavne v USA. V lete ´68 sa konali veľké protestné zhromaždenia vyjadrujúce odpor proti vojne vo Vietname, keď narukovať museli tisícky mladých ľudí a ktorí v tej nezmyselnej vojne položili svoje životy. Osem ľudí je rok na to obvinených a v Chicagu, kde došlo k brutálnym stretom medzi policajtmi a demonštrantmi začína veľký politický proces s vybranými vodcami jednotlivých skupín, ktorí o sebe ani nevedeli s cieľom obviniť ich a exemplárne potrestať. ... Máte radi filmy, ktoré sa takmer celé odohrávajú v súdnej sieni? Tak tu si zmlsnete. Budete búchať do stola a kričať nahlas, ako to je vôbec možné, že súdna mašinéria dokáže takýmto flagrantným spôsobom, v osobe sudcu, porušovať zákony a byť spolitizovaným príveskom vládnucej triedy. Výborný scenár a najlepšia rola Sachu Barona Cohena, ktorého ja v tých jeho uletených filmoch veľmi nemusím. Dve hodiny čakáte a vlastne šípite, ako to dopadne, že vlastne proti vetru sa čúrať nedá, že im to len tak ľahko nesmie prejsť. Veď sú to hipíci, zvrhlíci, násilnici, radikáli .... s úvodzovkami. Blíži sa koniec filmu a obžalovaní majú svoje posledné slovo na obhajobu. A vtedy to začne .... !!! (27.10.2020)

Chápu tu aktuální žízeň po nějaké hodnotnější kinematografii, ale s těmi extatickými výkřiky o filmové události bych trochu brzdil. Sorkin bezesporu umí břitké „table tennis“ dialogy umocněné při realizaci timingem jejich přednesu a po stránce obsazení je to parádní jízda, ve které nejvíc zaujmou Keaton jako exministr sbírající kuráž, Rylance pohrdající 24x soudem a lehce dementní judge Langella, co je schopen během chvíle naklepat stejný počet řízků, jenže nemám rád, když takhle vedená rekonstrukce soudního procesu finišuje způsobem, jako by ji točil Ron Howard. A co nemám rád ještě víc, je to, když mě film někam tlačí, místo toho, aby mě pustil.. (30.11.2020)

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

S mírnými sklony k patetismu a přehnaně vyeskalovanému patriotismu, který z takových druhů filmů stříká na všechny strany, jak už to u Amíků obecně chodí. Teatrálnost a přehnané scény. Typické znaky Hollywoodu. Ale vlastně to bylo docela fajn. Dokonce i uvěřitelné. Především Cohen, potažmo jeho postava, mne nevyváděl z údivu. Naopak, rudý hnisavý vřed Eda opět nezklamal, ačkoliv oproti jiným rolím, kdy je mi z něj vyloženě na blití, se neskutečně překonal a ani se nepitvořil jako retardovaná broskev. Celkově bych to tedy zhodnotil jako téměř dokonalý mastrpiss. Chybělo tomu jen málo. 85% (01.11.2020)