Chicagský tribunál

"Nic jako politický proces v  Americe neexistuje"   Téměř padesát let po válce, za kterou se stydí největší "demokracie" na světě a půlka toho světa se tedy musí stydět s ní,  tu máme  po Četě , Apokalypse a Forrestu Gumpovi konečně užvaněný příspěvek tehdejších amerických pirátů s květinovou vlajkou.  Jak jednoduché to všechno je,  na jedné straně stojí karikatury mocí posedlých a na straně druhé vtipní intelektuálové a svázaní černoši. Vím naprosto přesně, na kterou stranu se přidat. Na jedné straně politický hnůj se současnými až nechutnými souvislostmi, kdy má moje pacifistická podstata chuť přetáhnout obuškem pár omylem agresivních žlutých vest nebo opíchat nějaké to X, aby si konečně vybralo. Na straně druhé naprostý souhlas s verbalem a spoustou ostatních, natočené je to naprosto úžasně.   Měknu a tak místo protestní jímky vykydám čtyři hvězdy.  A už se musím konečně kouknout na něco od Leni Riefenstahl, očekávám podobný zážitek! (13.05.2021)

Předně mi připadá na sorkinovský projekt pozoruhodné, že konstrukce celku je v tomto případě jednoznačně nadřazena konstrukci konkrétních dialogů, které celku slouží. ___ Aby přitom tento celek o mnoha liniích a vrstvách udržel pohromadě, zvolil Sorkin schéma detektivky. Kauzálně propojené vyprávění tak probíhá v postupně odhalované minulosti, zatímco soudní přítomnost je překvapivě eliptická, postavená především na paralelách, na určitém katalogu postojů a na střídání dvou typů scén (soudních a mimosoudních). Jako hlavní sjednocující linie, která to nakonec svazuje dohromady, mu pak slouží časově nezařazený stand up jedné z postav. ___ Upřímně řečeno, mnohem CHICAGSKÝ TRIBUNÁL mnohem více funguje právě jako kompozičně impozantní filmařská hra než jako síť postupně se propojujících životních i hodnotových perspektiv a politicko-filosofický film o demokracii, spravedlnosti a názorové pluralitě při sdílených principech, jimiž by rovněž chtěl být. (Za mistrovské dílo v obou těchto ohledech považuji LINCOLNA, podle mě nejlepší Spielbergův film od půlky devadesátých let. Jsem ale u nás dost možná jediný, kdo si to myslí.) ___ Vlastně by se dalo říct, že jistou významovou banálnost těch načrtnutých disputací či prezentovaných tezí "zachraňují" herci, kteří i na docela malém prostoru vytvoří silné figury (zejm. Keaton) - a i zprvu trochu nešikovné paralely díky nim nakonec zaklapnou (zejm. v přímé paralele Cohen vs. Redmayne a v nepřímé Rylance vs. Levitt). Oproti tomu obecně chválený Langella je sice typicky langellovsky démonický, ale v tom uměřeném pojetí působí už trochu jako - jistě, impozantní - karikatura, víceméně jako o něco méně růžová Umbridgeová v Potterovi. ___ Ačkoli tedy nakonec Sorkinův film hodnotím pěti hvězdičkami, protože ta konstrukce je strhující a mám pro Sorkinovy hry slabost, srovnání se Spielbergem či Fincherem mi přijdou dost neadekvátní. To je vidět hlavně na inscenování těch klíčových klimaktických scén (zejm. v hodině filmu), kde si namísto postupného budování prostorově, časově a kauzálně vrchlící akce dost pomáhá vypravěčským komentářem a vřazováním archivních záběrů. ___ Oproti tomu vypravěčsky elegantní je úvodní předávání si "slova" mezi liniemi jednotlivých postav. Činí tak pomocí dialogových háčků, kdy se nedokončené věty v jedné linii jako by dopovídávaly v první replice té bezprostředně následující... s určitým posunem důrazu a interpretačního rámce. Řečeno slovníkem časopisu Cahiers du Cinéma v 50. letech, pořád jde ze všeho nejvíc o (parádní) scenáristický film… který si scenárista i zrežíroval. Mohl se přitom spolehnout na herce, který odvádějí pozornost od relativně mechanické práce s inscenováním natolik suverénně, že z této spolupráce nakonec vzešel jeden z nejpozoruhodnějších snímků roku. (22.10.2020)

Keď je okolo nového filmu veľa najrôznejšieho šumu, tak spozorniem. Viem, že budem musieť rozlúsknuť problém, či je ten huriavk spôsobený kvalitou filmu, jeho kontroverznosťou alebo iba plnením záujmov tých, ktorí robia všetko to, aby sa im doláriky do výroby filmu vložené vrátili domov, podľa možnosti aj s nejakým vývarom. Už som x-krát vyjadril podozrenie, že súdne spory sú druhým najobľúbenejším krátením voľnej chvíle Američanov. Tentokrát ide o súdny spor spred päťdesiatich rokov. Film sa zdĺhavo a komplikovane snaží diváka orientovať (alebo dezorientovať?) o čo vlastne v spore išlo. Niet tam víťazov, ani porazených. Je tam iba zúfalá snaha prispieť k vysporiadaniu sa Ameriky s traumou, ktorú jej spôsobila vietnamská vojna. Film ma nenadchol, ako by som čakal od filmu z rebríčka Top 300, ani som ho nepretrpel. Najhoršie je, že ma ani nezaujal a pritom je dosť filmov o vietnamskej vojne, ktorým sa to podarilo. (05.01.2021)

Netflixovské žhavé želízko v ohni je adept na nejlepší film roku i žhavý kandidát na oscary a já mu fandím! Aaron Sorkin servíruje vypjatý skandální soudní proces o demonstraci v Chicágu, kde v ulicích tekla krev a je z toho jeden z nejlepších soudních dramat posledních pár let? Určitě! Herecky naprosto prvotřídní a každý z herců zde dostane šanci zazářit ( Sacha Baron Cohen, Yahya Abdul-Mateen II, Michael Keaton, Eddie Redmayne a Mark Rylance jsou bezvadní). Film má tísnivou a velmi dusnou atmosféru, je emocionálně nabitý, pěkně vygradovaný a při soudních přestřelkách se mi zatajoval dech. Velmi dobrý film v úplně každém ohledu, nemám co vytknout. Příběh*****, Akce>Ne, Humor***, Násilí**, Zábavnost*****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra*****, Napětí****. 9/10. (16.10.2020)

Byl bych v tomhle případě trochu střízlivější. Chicagský tribunál je velmi kvalitní historickou reflexí a mnohé vypovídá o své rozpolcené době, ale jako inspirativní filmový příběh úplně nestíhá a v poslední půlhodině už vlastně nemá o čem vyprávět - a kompozičně silné vyvrcholení by přitom mělo být pro scénáristu Sorkinova kalibru samozřejmostí. Což o to, soudní retrospektiva se dobře sleduje a nikdy nenudí, jenže jí schází přesahující dramatický impuls, který by našponoval zvědavost a emoce až k závěrečné scéně, o což se přitom inteligentní tvůrce moc snaží. Až moc se spoléhá na vžitý stín ďábelského Nixona, jehož posluhovači necitelně shlíží na vybrané obětní beránky, a zapomíná se na konkrétnější osobní konflikty, popřípadě se zcela opomíná vývoj rozpolcených aktérů (Joseph Gordon-Levitt, jenž má jako státní žalobce svůj vlastní úvod, který naznačuje, že bude hrát v příběhu významnou roli, ale opak je pravdou. Ve zbytku vyprávění už je jen tím 'nepřátelským' právníkem, který má sice dobré srdce, ale jeho potenciální rozpolcení vede jen k dost sentimentálnímu závěrečnému gestu). Herci jsou ale skvělí (hlavně Rylance, Cohen a Langella) a vyprávění má šťávu, která je až příliš návyková, než aby se nedalo mluvit o kvalitním a poctivém řemeslu, jaké byste si neměli nechat ujít - nebýt to tak okatě zjednodušující a manipulativní, mohlo jít bezpochyby o zásadní počin (který bychom dost možná dostali, točit to před třinácti lety tolik skloňovaný Spielberg). Na víc jak 70% to zkrátka nevytáhnu, i když bych i chtěl. (19.10.2020)