Nestyda

Povídky o manželství a sexu jsou kniha takřka geniální. I proto to měl Nestyda od začátku prohrané, ale vyšel ze souboje s očekáváním relativně se ctí. Souvislý příběh totiž musel být přítomen, ale určitě měl být bližší Oskarovi. Zuzanino počínání totiž působí silně rozpačitě, tuctově a bohužel bez pointy. Na scenáristickém papíře to mohlo být od Viewegha slibnější, takhle dost dobře nechápu, proč jsem měl tu či onu unavenou linii sledovat. Nejsilnější momenty samozřejmě přijdou, když se objeví replika z povídky, jeden oblíbený příběh se propojí s jiným a překvapivě právě připsaná Nora je parádní vůdčí linkou. Zkrátka všechno alespoň zdánlivě funguje, ale na příliš mnoha místech jsem jasně cítil, že chybí něco navíc, o proměnlivosti nálad předlohy na několika řádcích ani nemluvě. A Hřebejk sice naštěstí definitivně zahodil dřívější masku spasitele české kinematografie, kterou si tak nepochopitelně přivlastnil, ale měl by se zamyslet nad svým šansonově-melancholickým syndromem. Ta vzájemná podobnost předkládaných hudebních prostředí už je alarmující. (09.11.2009)

Šok a příjemné překvapení. Přestože to v podstatě o ničem není, spousta děje tam navíc jako by chybí a z historického hlediska se tomu bude vyčítat i absence pointy (i povídky mají vyvrcholení, ne?), kouká se na Nestydu příjemně (=neměl jsem tendence sledovat časomíru). Přes všechny zveřejněné fotografie s falickými rohlíky, přehrávané excesy z trailerů a růžové plakáty se Macháčkovi s Hřebejkem omlouvám. (09.10.2008)

Jednoduchá komedie, která nepůsobí příliš strojeně a nemožně. Občas jsem se bavil, pocity po zhlédnutí neutrální, spíše příjemné, takže to vidím na 3*. Chybičky: 1) Oskar příjde ke svým rodičům, že pověsí záclony, přičemž mu matka odpoví, že už je pověsila Zuzana. Teprve později však vidíme scénu, jak je její snacha věší. 2) V klubu Velvet si Oskar objedná Mattoni, obsluha mu jí dá a nalije do skleničky. Po chvilce je ovšem sklenice prázdná a láhev opět plná. (13.02.2011)

"Já nejsem žádnej řidič. Jsem boyfriend." Krize středního věku mi něco říká, takže bych asi mohl napsat, že jsem viděl poměrně hravej film o jednom Oskarovi, kterej se stal nadšeným majitelem krize středního věku, následkem čehož opustil rodinu a začal si užívat svobodnýho života. O tom ten snímek skutečně je a já mu rozumím a fandím. Ovšem Nestyda je taky neskrývaným produktem svý doby. Tváří se, že chce něco sdělit a přitom často jde jen o vizuální spojení neustále vyzdvihovanejch sponzorů s tvářemi hvězd, celebrit a jinejch důležitejch kuřbuřtů. Naštěstí jsem se celkem bavil a inspirován Matějem zahajuju půlroční sexuálním půst, po kterým se pokusím ejakulovat v pavilónu klokanů. (04.01.2022)

HUDBA: písně různých autorů; Jak uz tady bylo nekolikrat napsano- je to takove plkání, slet nikterak zajímavých situací, které jedna druhou jen minimálně rozvíjí a k ničemu to nevede. Jiří Macháček nepřekvapí, nicméně neurazí, Emílii Vašáriové to sluší, Éva Kerekes se zbytečně obnažuje a Pavel Liška, který kopíruje stále stejnou postavu (tedy snad jen kromě Venkovského učitele). (06.04.2010)