Nestyda

Bez pointy, bez děje, bez zajímavých hereckých výkonů, přesto místy aspoň zábavný a víceméně neškodný. Mám pocit, že při dalším shlédnutí bych šla o hvězdičku dolů, tentokrát jsem ale neměla pocit nějakého utrpení nebo nudy. Jediné, co mu tak můžu vytknout (a to se týká vlastně celé 99% české filmografie), je nezajímavý střih, kamera a soundtrack a naprosto přišerný, do uší bijící produkt placement. (22.11.2008)

Film jednoznačně určený pro staršího a životním během poučenějšího diváka, který je tím pádem při věkovém průměru uživatelů čsfd kolem dvaceti let logicky velmi podhodnocen, jak již to u všech nových Hřebejkových filmů bohužel bývá pravidlem. A přitom Jan Hřebejk jako režisér skutečně umí, po řemeslné stránce film takřka nezaskřípe, adaptací Vieweghovy povídky získal i celkem slušný scénář (na kterém se mimo autora podílel i sám režisér a představitel hlavní role, což je možné úskalí, tradiční scénárista Petr Jarchovský by z dané látky možná vytěžil a vypointoval víc...), o tradičně skvěle použité ryze české (a nutno říci polozapomenuté) hudbě nemluvě (navíc sofistikovaně použité písně Hany Hegerové povznesly snímek k uměleckému absolutnu), o herecké první lize (režisérových oblíbených hereckých koní) se raději ani nezmiňuji, s tou se tak nějak počítá... Snad jen trapné momenty v podobě absurdního výstupu Karla Gotta a přehnaný product placement (především Frekvence 1 mi mírně řečeno neseděla...) sponzorů si mohl Jan Hřebejk odpustit. Nestyda není určitě jeho nejlepším a nejsilnějším filmem, stydět se za něj ale rozhodně nemusí... (01.01.2010)

I řekl Bůhh v tomto filmu: "Hele, já bych to nedoporučoval," a měl docela pravdu. Lidé se v životě jistě opouští i spouští, stárnou a někdy i "mládnou". Jsou trapní, když se snaží být směšní a směšní, když se snaží nebýt trapní. No, budiž - to tu všechno je. Tak, jak by mi řekla kdejaká citlivější pavlačová drbna, ona však s větším nasazením a účastí a bez pitomých vtípků s korytnačkou, vlaječkou a předpovídáním počasí. Bez chtěně zajímavých, ale nic neříkajících absurdních příhod jako je chlastání "taxikáře" a setkání s žačkou-kurvičkou? Pokud tedy nepovažujeme za sdělení, že jistý Oskar by rád obtáhl každou hezčí bábu (ale proč ta nostalgická láska ke staré zpěvačce?) a neumí se ovládat. A nemá ani trochu empatie. To je ovšem pouhé sdělení, které pak již k ničemu nedoplyne... a já už taky nikam plynout nebudu. Proč taky? Slabé **. (29.10.2009)

Nepamatuji si, kdy jsem viděl naposledy něco tak příšerně napsanýho. Přesto jsem ale přesvědčen, že na druhé slédnutí (ke kterému asi teda nikdy nedojde) bych se bavil lépe, protože mi příliš pozdě došlo, že Nestyda je překrásným příkladem mé oblíbené "ožralé narace". To je moje osobní škatulka, do které spadají filmy třeba od bráchů Safdiovic, Harmony Korina či některých východoevropských a ruských režisérů. Zároveň tam patří i filmy, které se v ní ocitly omylem v důsledku šílené kumulace scénáristických, režijních a dramaturgických chyb. Nezáleží ale na tom, kdo je pán a kdo je kmán, miluju je všechny. Ožralá narace má jednu završující myšlenku: aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které v Nestydovi byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se určit tempo filmu, ani třeba to zdali film zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které (doufám proboha) nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. (14.07.2022)

Tvrdá opisovačka filmu František je děvkař, včetně použití písniček Hany Hegerové :-) Přitom František je o hodně poctivější film než tohle pseudointelektuální cosi, pardon :-) Ale vážně. Nestydovi chybí téma. Přiblblý čtyřicátník, který řeší své vztahy únikem a pak se přisaje k další ženině, no dobře. Ale co jako z toho? Pár připitomělých fórků, nějaká ta retro nostalgická muzika (kdo si dnes vzpomene na Vltavu, a vlastně i AG Flek?). Ve druhé rovině (nestydova manželka s velkým nosem) jde o love story jak z telenovely. Kam zmizela Maďarka? Kam se tak najednou vytratila Nora? Došel ten nestyda nějakého poznání? Z jeho "zpovědi" do rozhlasu to nepoznáte, jde jen o nabubřelé pseduokecy. Pseudo mi tady ostatně přijde celý ten nakašírovaný svět celebrit, nočních flámů... nakašírovaný hezky, v podbízivé kameře, ale pozlátko obsah nedělá. (05.11.2008)