Normal

Impozantní vizuál, ledově klidná modř, tak chladná, jako jak jen může být, právě taková brilantně dokresluje atmosféru příběhu, kde se mezi sebou tříští případ Düsseldorfského netvora a snaha o psychologickou kresbu mladého a emocionálně nejistého advokáta. Škoda, že případu samotnému nebylo věnováno více času a prostoru a taky toho, že se Ševčík až moc ukájel v artovinách a spáchal pár věcí, které by si mohl odpustit, pořád je to ale pro mě výborný film, který jsem viděl několikrát a pokaždé mě baví, i kdyby jen kvůli výtečnému vizuálu, který dává vyniknout i jinak ničím nezajímavým scenériím, které spočívají v pár místnostech a jednom výtečně zahraném magorovi. (11.09.2013)

Takový mix Třístovky, do sebe zahleděného artu a Mlčení jehňátek bez pořádného příběhu. Ševčíkovi se nedá upřít vizuální cítění, ale stejně jako ve Snyderově řezanici (vyměňte si Gajdoše za Butlera, akční scény za tlachání v base a voilá) se ta hromada obrazového pozlátka strašně rychle okouká a mimo něj tu není prakticky nic. Herci hrají (až na Havlovou) jako z partesu, ale dialogy, které vypouští z pusy, jsou tak pseudointelektuální, manýristické a papírem šustící, že postupem času pouze iritují. Ševčík může líbat nohy Muchowu hudebnímu talentu, protože bez něj bych se uzíval k smrti. Hezké, na české poměry. Ale to mi přijde v tomhle případě málo. Samozřejmě chápu, že filmoví teoretici budou mít z filmu a jeho průletu skrze německý expresionismus, noir a vlastně i novou dobu pořádný orgasmus. Ale mě to minulo. Úplně. 50% (26.03.2009)

Většina lidí čekala mrazivý thriller, nakonec z toho je spíše ambiciózní umělecký film. I tak se mi to ale hodně líbilo. Je sice fakt, že příběh je stejně jako u Restartu úplně jednoduchej a Ševčík se někdy nechává možnáaž moc unést a scény jsou tak zbytečně dlouhý. I tak jsem se ale nenudil, dialogy výborně odsejpaj a i když to třeba Ševčík v některých scénách nezvládá, tak jsou zde i jiné aspekty, které to drží v nadprůměru. Technická stránka je bez debat úžasná a u nás nemám obdoby. Kamera prostě nemá chybu a lepší skladatel než Muchow se u nás v poslední době asi nevyskytuje. Herci jsou také výborní. Milan Kňažko na sebe strhává pozornost od první scény, Pavel Gajdoš příjemně překvapil a Dagmar Havlová také nic nezkazí. Celkově vlastně vznikl "jiný" český film, ale jinak než jsme ze začátku mysleli. I tak jsem ale velice spokojen, Ševčík je stále asi největším českým režisérským talentem a klidně se na to kdykoliv kouknu znova. Což si u moc českých filmů z posledních let neřikám. (28.03.2009)

„Její tělo jste pohodil na staveništi a zapálil.“ - „To proto, že jsem tak citlivý. Plameny byly velmi krásné.“ Po Ševčíkově Restartu jsem měl jistá očekávání…a ta se podařila naplnit! Předně, můžu jen zopakovat klady technické stránky filmu, kterými oplýval již právě Restart. Kamera, snímání, změny rychlosti, filtry, nasvícení, zvuk, hudba…to vše na úrovni, která je srovnatelná se zahraničními standardy (pokud je v některých chvílích dokonce i nepřevyšuje). Působivost audiovizuální složky spolu s perfektně vystavenou atmosférou člověka pohltí a dopřeje mu velmi zneklidňující zážitek, který ještě umocňují herecké výkony, tedy hlavně ten Kňažkův, jehož postava se vám dostane pod kůži stejně jako jejímu obhájci (i tím černočerným humorem). Nedostatek tak vidím vlastně jen v malinko ošizeném příběhu, který sám o sobě až tak moc poutavý není a hlavně nepřinese uspokojivé rozuzlení. Proto dávám „pouze“ solidní 4*. „Máte v úmyslu dokázat, že jsem duševně chorý?“ - „A jste?“ - „Myslím, že ne. Ale to určitě říkají všichni blázni.“ (22.07.2017)

Jste-li dobře obeznámeni s formálními aspekty dvou nejvýznamnějších avantgardních filmových hnutí dvacátých let, francouzským impresionismem a německým expresionismem, obdivujete-li temnou esenci filmu-noir a nečiní-li vám obtíž orientovat se v záměrně roztříštěné časové kontinuitě a navyknout chladným filtrům, pak budete tzv. "uchcávat" blahem od úvodního zátahu v kostele. Není sporu o tom, že Ševčík zrežíroval jednu z nejuvědomělejších artových záležitostí českého polistopadového filmu. Jsem upřímně rád, že do relikviáře těch nemoha soudobých děl, která významně přispívají k rehabilitaci renomé naší kinematografie za humny i v domáckém klimatu, mohu jeho stylisticky i obsahově vypilované dítko započítat. Po hororech vzešlých z podvědomí Poledňákové, Trošky, Brabce a dalších působí Normal stejně opojně jako žíznivý hlt z nedotčené lesní tůně... (27.03.2009)