Rozervaná objetí

Tenhle Almodóvarův film není jako ty ostatní, dalo by se říct, že je "normálnější" a tím pádem i méně "almodóvarovský", ale to je jen zdání. Divák zvyklý na Almodóvarovy filmy prostě cosi očekává, ale Pedro najednou jako by ubral plyn a vůbec to není na škodu. Prostý námět, žádné extravagance, pohoda a příjemný pocit ze sledování filmu. Tenhle kousek mě vyloženě potěšil. (05.02.2012)

Netuším, jak hodnotit film o (osobní i profesní) slepotě, který v Almodóvarově filmografii představuje přiznané přešlapování na místě a který je plný sebereferenčních prvků k režisérovým-scénáristovým předchozím dílům, k jejichž rozjuchané poetice či akademičnosti se nechce navracet, i otevřených odkazů na kanonizované snímky, jež slouží jako návod, jak ROZERVANÁ OBJETÍ "číst". Po ŠPATNÉ VÝCHOVĚ, což byl remake ZÁKONU TOUHY, a VOLVERU, návratu ke KVĚTŮM MÉHO TAJEMSTVÍ, stojí před další etapou své filmařské dráhy, a tak účtuje s tou minulou: přestože je scénárista opětovně hlavním hrdinou, scénář tentokrát není tematizován jako dramatický prvek vyprávění, protože tím je samotné natáčení filmu; melodramatická a neo-noirová linie příběhu pozbývá dramatičnosti (protože pointy jsou předem známy a divák nekonečných seriálů pro ženy je vystaven pomalu plynoucímu počinu) a napětí (protože okázalá výtvarnost co do kostýmů a rekvizit i prostředí je prázdným estétstvím tu upomínající na pop-art, támhle zase na noir). Záměrné vyprázdňování a upozaďování almodóvarovského rukopisu ("peeping tomovský" voyeurizmus,homosexualita, černý humor, téma žárlivosti, vraždy, pomsty) slouží k demonstraci myšlenky o umění imitujícím život (a životu imitujícím umění) a nutnosti dokončit film, přestože je to návrat ke starému - ale zdokonalenému. Formálně (flashbacková struktura vyprávění a osobni i profesní život postav není matoucí, přitom stylisticky jde o nejvyvedenější almodóvarovku - časté jízdy a přeostřování) i tematicky (bez sexuální a náboženské i politické kontroverze, samoúčelných a lacině provokujících explicitních scén a homosexuálních výstřelků) jednoznačně nejumírněnější Almodóvar ve svém uměleckém tápání a bilancování vlastní tvorby neskončil u pouhé anekdoty jako Woody Allen v HOLLYWOOD ENDING, ale nedosáhnul ani na vrchol v podobě Felliniho 8 a 1/2. (22.09.2009)

-3* další z dlouhé řady Almodóvarových filmů tentokrát ničím extra nepřekvapil a jako vždycky u něj vytváří barvitý svět různě propletených vztahů. I na estetickou stránku si nemůžu stěžovat, ale ta nenahradí nijak zvlášt záživný děj. A to měl film v první půlhodince docela slušně nakročeno, ale pak upadl do nudného stereotypu bez výrazných emocí. Takže ve výsledku slabší 3 hvězdy.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.11.2016)

Nevím, zda mě alespoň jednou Almodóvar dokáže nadchnout natolik, abych jeho počinu dal s čistým svědomím 5*, poněvadž ani v tomto případě nejde o výjimku, ale Rozervaná objetí řadím k těm zdařilejším režisérovým dílům. Zpočátku jsem hlavnímu představiteli tu slepotu moc nevěřil (na což je moje divácké oko zvláštně citlivé), ale nakonec mě o ní dokázal přesvědčit. A šlo o velmi dobré drama o jedné nešťastné lásce a tragédii, se zajímavým příběhem a výbornými hereckými výkony. Ve výsledku slušné 4* a mírné zklamání z toho, že Penélope Cruz nedostala více prostoru. (27.06.2013)

Překvapení. Nečekala jsem nic, dostala malý skvost v podobě nevšedního příběhu. I když jde o dost často užívaná témata (nemoc, milostný troúhelník, žárlivost), ale v žádném případě se nedá mluvit o klišé nebo kýčovitosti. V samém závěru objevujeme velice silný vztah takřka rodinné pouto. I když některé bolesti nikdy nepřebolí, vyrůstá nový život v podobě velmi silných vztahů i znovu setříhaného filmu. (25.11.2014)