Vyfič!

Poctivý „osmdesátkový“ chick-flick. Z hlediska feministické filmové teorie musejí dámy u tohoto filmu chrochtat blahem, i když ani zde se na režijní sesli debutující Drew Barrymore nevyhnula vyobrazování ženského charakteru jakožto atrakce, což je vzhledem k hereckému obsazení (Zoe Bell, Kristen Wiig a Ari Graynor) zase potěšující pro nás muže. Ovšem ta ženská postava není POUZE atrakcí (podívanou), nýbrž jasně (a poněkud šablonovitě) vykresleným charakterem s motivacemi, jehož charakteristické rysy se neskrývají za jistou mytizaci (viz. femme fatale ve filmu-noir). Karta se tentokrát obrátila a hybatelem děje je žena, která směřuje k určitému cíli, kdežto kvantitativně oslabení muži jsou vykresleni buď jako vytoužený ideál (partner-muzikant), komická figurka (kouč „rollerek“) nebo kmet (otec hrdinky). A světe div se, já se u tohohle veskrze holčičího filmu více než dobře bavil, za což vděčím především svižné režii Drew, která zvládá jak akční sekvence z bruslařských utkání, tak i intimnější scény, které zavání teen romantikou. Scénář je prošpikovaný vtipnými momenty, občas zahraje na dramatičtější notu a i když je prolezlý ohranými klišé a tak trochu připomíná Karate Kida na bruslích (či spíš jeho humornou obnož), tentokrát mi to vůbec nevadilo a upřímně jsem si tuhle příjemnou a hlavně vkusnou komedii vychutnal. 80% (30.01.2010)

Vypadá to, že nám tady vzniká ženská variace „apatowovských“ komedií (v nichž pojí nerozlučné heterosexuální přátelství dva muže). Stejně nepodstatné jako získání kluka je pro Bliss nakonec vítězství v onom bizarně kompenzačním sportu. Jak je i pro ty největší truhlíky včas předesláno, protagonistka se musí naučit rány nejen rozdávat, ale také přijímat. Největší váhu mají navzdory očekávání dialogy mezi dcerou a rodiči, z nichž je důležitější matka. Vyjma chápajícího otce jsou mužské postavy zredukovány na nadhazovače vtipů (snaživý Jimmy Fallon), autority, které nejsou nikomu svaté (ježíšovský Andrew Wilson) či objekty touhy (nijaký Landon Pigg). Drew Barrymore dobře odhadla své herecké možnosti, když si přiřkla tu nejpřitroublejší roli. Pozoruhodnější výkon předvádí jako režisérka, v kramflecích nejjistější, když diriguje komorní orchestr o pár hráčích. Scény decentně naparfémované psychologií nepůsobí zcela naivně a občas se jimi dokonce mihne emoce, jejíž pravost jsem neměl důvod zpochybňovat. Více postav, natož nějaká akce znamená menší či větší bordel (ve stupidní jídlové bitce doslova), takových scén ale není mnoho a pro příběh nejsou zas tak důležité. Více mne zamrzela neschopnost Drew evokovat 80. léta (dobu její puberty) krom použitých songů a zakomponovaných popkulturních odkazů také stylem režie, ale to už bych od debutantky chtěl příliš. Tahle nenáročná a zejména zásluhou Ellen Page moc a moc sympatická komedie napoprvé úplně stačí. 70% Zajímavé komentáře: Sobis87, johnn333, ScarPoul (23.07.2010)

Film na mě působil hodně retro. Ellen Page poněkolikáté dokazuje jakou je vyspělou herečkou. Pokud bych se měl zmínit o sportovní rovině, tak sem moc nepochopil pravidla. A je docela možné, že celý sport byl vymyšleny pouze za účelem filmu :) Spíše než komedii film připomíná rodinné sportovní drama. Toho humoru zde mnoho není. (26.07.2010)

Go Smashley Go! Drew Barrymore je báječná dezertérka s kamerou, nechávající všechny bezvěrce na kolečkách svých bruslí a předvádějící pravou dívčí sílu v akci spolu s vynikající Ellen Page. Vyfič rozhodně není dalším Junem, ale má k němu solidně našlápnuto. Kdo by to byl do Drew řekl, že se z jednoho nejtrhlejšího Charlieho Andílka stane takováhle Režisérská Dračice. Spousta nečekaně působivých scén, z nichž nejvíc vyčnivá bazénová romantika, drží tuhle komedii od průměrných filmů na míle daleko. Díky nim z hlavy jen tak nevyfičí... (10.01.2010)

Shit, každý druhý už tu zase napsal to, co jsem chtěl ke konci svého komentáře zmínit i já: totálně parádní scénka sexu v bazéně! Díky ní je film nezapomenutelný... Největší pochvalu si pak zaslouží Drew za to, že její režijní debut je snímkem, za nějž se rozhodně nemusí stydět. Právě naopak, té holce se povedl natočit jeden z nejkrásnějších rodinných příběhů, jaký jsem za dlouhou dobu viděl. A to nemusí znít vůbec hrozně. Není moc závažné, že je to občas docela zívačka s několika scénami, které by se daly vystřihnout, když je to na konci tak úžasně podané. Navíc scény na bruslařské dráze - okořeněné těmi správnými rockovými písničkami - mají šmrnc pokaždé, když si Ellen Page nazuje svoje kolečkáče s barbienama a udělá první kolečko. Page samotná sice herecky nijak nevyčnívá, ale ani nemusí. Všichni hrají tak nějak samozřejmě a jde vidět, že na place vládla úžasná atmosféra: znatelně se to otisklo do finálního sestřihu. Moc rád jsem po dlouhé době viděl "Harryho ze Sám doma"... A Juliette Lewis je čím dál tím hezčí, ve Vyfič! je z ní taková -píp-, že jsem se asi zabouchnul. (18.01.2010)