Dokonalý únik

Nápad na takovej prima oddechovej akčňák byl, Twohy je taky slušnej režisér a obsazení taky vypadalo hodně slušně. Jenže to nakonec zas tak pohodově nedopadlo. Jednoduchej scénář nevadí, ale to že se za první hodinu toho moc nestane, už trochu vadí. Celá první hodina vypadá jak reklama cestovní kanceláře na Havajské ostrovy, ve které hláškuje výborný Timothy Olyphant. Ten si tuhle roli vyloženě užívá, bohužel zbytek mu moc nestačí. Steve Zahn se sem vůbec nehodí, Kiele Sanchez mi leze krkem už od Lostů a Milla Jovovich předvádí svůj standart, takže nic moc. Ale aspoň se na ní hezky kouká. Ke konci se film naštěstí trochu zvedne a i když je finále trochu over the top, tak jsem se u něho celou dobu bavil. Což se o zbytku filmu bohužel říct nedalo. (28.10.2009)

WTF hovadina se zvratem vycucaným z prstu. Každý máme rádi příběhy, kdy vypravěč celou dobu naznačuje, kdo je vrah s tím, že čekáme, že to udělal někdo jiný, aby to byl někdo ještě víc úplně jiný. Ale to, jakou pointu tomu nasadil mistr režisér tady, je už trapné. Hlavní herecké duo funguje na 50%. Žena skvělá, muž zoufalý. Další dva páry fungují docela dobře a ten bývalý voják je sympaťák, ale to, jak je film veden a zakončen, je samoúčelné a nesmyslné. Naštvalo mě to. Není to totální brak, přesto docela hovadina. (13.12.2009)

Kolikrát jsem už podobný námět viděl, což přirozeně nemusí být na závadu. Sešroubovaná zápletka neoslňuje ničím objevným. Popravdě řečeno předěl mezi první a druhou polovinou je markantní. Toto konstatování ovšem nemůže smazat neuvěřitelnou krásu záběrů Havajských ostrovů či souostroví, za které by se nemusely stydět ani dokumentární filmy z produkce National Geographic. (02.11.2010)

Režisér se očividně několik dnů před započetím projektu, ze kterého se nakonec vyklubal Dokonalý únik rozhodl, že vezme nabroušenou sekyru, se kterou se ohání Timothy Olyphant, a snímek přesně v půlce rozetne. Vznikly tak dvě poloviny průměrného thrilleru: prvních čtyřicet minut je nudná slátanina o procházení se Hawaí, které připomíná Modrou lagunu, občas s nějakou zajímavější scénkou (sledování vetřelců, překonávání srázu). Jenže i tak je to hrozná nuda, a kdybych zběsile nechroustal pop-corn, snad bych v sále i usnul. Pak se ale stane něco zvláštního, a druhá polovina dává konečně vzpomenout na to, že Twohy je ten, co natočil bezvadnou Černočernou tmu. Nefalšované akční peklo prezentované divákovi jako napínavý thriller plný klipovitých záběrů se po černobílem flashbacku (ne nadarmo je ve filmu zmiňován snímek Natural Born Killers) vyvalí z plátna, a já si konečně až do závěrečných titulků říkám: jo, na tohle jsem přesně šel. Verdikt: prvních 49 minut jedna hvězda, zbylých 49 pět hvězd. Zprůměrovat si to umí každý. (14.12.2009)

Exploitation proměňující se s každou přibývající minutou v kaufmanovské rošády soupeřícího scénáristy a jím utvářené postavy-golema. Jak si povšimli někteří postmoderní teoretici kultury, reprezentace vyhnání z ráje (podle židovské tradice je golemem v podstatě první člověk, Adam) a odloučení člověka od přírody se v Dokonalém úniku od mu podobných 70kových filmů jako Vysvobození proměnila - už se nejedná o tradiční varování, ale o ironické zdůraznění směšnosti dané katastrofy. Tradiční tragické zápletky se stávají komedií a katarze se proměňuje v pointu. Byl to však už Franz Kafka, kdo přišel s tezí, že moderní doba vytěsnila z lidského života tragično a nahradila je mnohem méně invenčním grotesknem. (20.10.2009)