New Yorku, miluji Tě!

Oproti Paříži je New York I love you propojenej nejenom láskou ale i postavama a to se mi líbí. Nepůsobí to pak tolik jako několik rozsekanejch krátkejch filmů. Jinak až asi na 2 příběhy (ten v čínský čtvrti a ten s Portmanovou) mě každej příběh něčim zaujal a většinou silně zapůsobil. Jako vrchol, filmařská dokonalost, byl pro mě příběh s Shiaou LaBeoufem, kterej mi doslova vyrazil dech a nemůžu ho furt vyhnat z hlavy. (03.02.2010)

Prve dve poviedky som nejak nevedel nasadnut na to NY metro, ale potom som ten "one way ticket" konecne zasunul do spravneho otvoru a na vlne roznych nalad sa nechal spolahlivo prepravit az do zaverecnej stanice. Na spoznavacom zajazde mestom, ktore osobne nebudem mat asi nikdy potrebu navstivit mi doslo, ze onen pribeh poznavania cudzincov na ulici i vdaka fajciarskym intermezzam sa da krasne obratit aj spatne k filmu a jeho vypovedi, nie ani tak o ludoch ako o meste samotnom. Ano, jeho dejiny su pisane hlavne osudmi milionov, ktori kracali a denne kracaju ich ulicami, ale dokopy tvoria onen krasny celok difuzne pospletany jednotlivymi dielikmi ako napr. odzbrojujuco dojemny a v opare osudovosti zapecatany smutok Julie Christie a Shiu, alebo az tekutost priezracneho pohladu v ociach Shu Qi tak krasne vyjadrujuce bolavu pulznost mesta, ktore nidky nespi, kde v pominutelnosti okamihov je mozne zbadat prchavu velkost i bolestne vravoranie. NY, I love you je iny ako jeho europske dvojca od Seiny, uz len z prosteho dovodu, ze obidve velkomesta maju inu historiu a vdaka tomu i sucasnost. A mam mozno stastie, ze hoc vyznanie Parizu mi bolo o nieco blizsie, vedel som sa potesit aj s jeho americkym protipolom. (23.01.2010)

Mini príbehy veľkomestských obyvateľov decentne zaaranžované do zlatej siene mrakodrapov = New Yorku. Ľudské poviedky okrášlené vzácnymi okamihmi trvajúcimi jednu šťastnú minútu v ich živote. Kradmé pohľady, náznaky príťažlivosti, prebúdzanie sa do jedinečných chvíľ, odhaľovanie svojich tajomstiev pri večernej cigaretke a pozorovaní hviezd pred neznámymi ľuďmi za celkom diskutabilnej výhovorky = nemáme výčitky svedomia. New York je chladný ako ľad a nasnímané príbehy ,,osudových vyvolencov" z celej tej jednotvárnej newyorskej huspeniny si ma takmer vôbec nevedeli získať. Pokiaľ, samozrejme, nerátam dvoch roztomilých starčekov hrajúcich v zápale seniorského entuziazmu "kto z koho" a dojemnú tvár Shiu, ktorý sa ani nemusel veľmi snažiť. (01.02.2010)

Když se zamilovávali lidé v Paříži a do Paříže, bylo to milé, nápadité i pestré. New York poskládal artovější skvadru, nabízí temnější odstíny lásky, stejně jako u předchůdce nicméně jen některé nabízí to, co si od podobných minipříběhů slibujeme. A prostě každému sedne něco jiného, což je přirozené. Je to poměrně kvapné, asi jako město samo, takže místy sotva dokončíme větu/myšlenku a spěcháme k dalšímu příběhu. Což je možná škoda. Někdy právě renomovaní tvůrci kopou průměrnou ligu, jindy béčkaři naopak přináší na krátké ploše docela dost muziky. Ani oni, ani hvězdní herci před kamerou ovšem nemají moc času se projevit. Ocitáme se v mírně melancholickém, příjemném stavu ve městě, které se nedokáže a ani nechce zastavit. (27.03.2018)

Všichni jsme cizinci míjejícími se v labyrintu ulic měst, v kterých žijeme. Pulzující New Yorská metropole se na sto minut přeměnila v jeden rytmicky tepající srdeční sval bijící ve znamení romantického pnutí. Zatímco Paris, je t'aime byla hravě snovou hříčkou, tak New York, I love You je komplexnější zakouřenou a alkoholem provoněnou knihou, určenou všem nejmenovaným idealistům, snílkům věřícím stejným dílem ve štěstí i pomíjivost lásky. Knihou, o které víme, že si s ní autoři dali na čas a je nám až líto jí přečíst takhle jedním dechem. Rozhodně však nečekejte další Sex ve Městě. Spíš něco ve stylu Mých borůvkových nocí s tím rozdílem, že New York, I love you není jen líbivě nudnou báchorkou, ale multikulturním spletencem držícím pohromadě a odkrývajícím náhodné proměnné v rovnici zvané život. NY, I love you se může pyšnit zcela odlišným stylistickým podáním, místy možná ještě umělečtějším než jeho francouzská milenka. Jednotlivé povídky, které jsou slité v jeden nepropustný zato synapticky propojený celek, sázejí spíš na vizuální stránku a dokazují, že i samotné obrazy dokáží vyprávět poutavý příběh. Ačkoliv tvůrcům chvílemi chyběl metronom tempa, je až spodivem, že se jim podařilo proplést všechny postavy v jedno dokonale osudové klubko a rozproudit divákovi krev v těle tím správným způsobem až k pravému endorfinem obšťastněnému heart beatu. Doufám, že New York, I love you není poslední zastávkou na cestě po městech snů s romanticky rozevřenou náručí. Šanghaj už určitě netrpělivě čeká. Jablečný džus je můj nejmilovanější a tohle velké jablko snad ani líp vylisovat nešlo. Pozn. pro šťouraly: určitě šlo :o), ale díky RADIOHEAD a hlavně závěrečné koláži definitivních 8/10. Myslím, že můžu zakončit slovy klasika: "God, I love New York." Dedicated to ifa. (25.01.2010)