New Yorku, miluji Tě!

Na tvorbě Paris, je t´aime se podílela spousta osobitých „áčkových“ režisérů, jejichž auteurství se nejvíce projevilo na formální stránce, díky čemuž byla pařížská mozaika formálně květnatým (někdo by to mohl říct „nevyrovnaným“) dílem, které spojovalo jedno město a téma lásky v nejrůznějších formách. Jednotlivé segmenty pro New York, I Love You (většinou) nenatočily až takové režisérské osobnosti a některé z nich bychom mohli nazvat „pouhými“ řemeslníky bez výraznějších ambic (sem bezesporu patří Brett Ratner), což oslabuje formální rozmanitost celého díla, ale tohoto faktu je nakonec užito ve prospěch věci, kdy jednotlivé povídky nejsou jasně oddělené jako u Paris, je t´aime, ale místo toho se některé z nich proplétají s ostatními skrze celou stopáž, díky čemuž New York, I Love You působí ucelenějším dojmem, jak formálně, tak i narativně. Tentokrát se tedy dočkáme formálně sterilnějšího zážitku, to nám je ale plně vynahrazeno skrze dobře napsané mikropříběhy, kterým nechybějí emoce, nápady a vtip a některé z nich jsou navíc ukončeny zábavnou pointou. Jistě, některé povídky jsou poněkud slabší, a to zvláště v kontrastu skvělého segmentu Fatiha Akina s kulhajícím Shiou LaBeoufem, který na minimálním prostoru předvedl vpravdě nádherný herecký výkon plný náznaků a letmých pohledů, výhodou povídkového filmu ale je, že ty slabší kousky po pár minutách končí a následuje zase něco jiného. Některé z romancí jsou opravdu krásné a dojemné, jiné na vás možná vůbec nezapůsobí, celkově se ale jedná o velmi příjemný zážitek s kvalitní hereckou sestavou, ke kterému se budu určitě ještě párkrát vrátím. 85% (30.01.2010)

Americká verze Paris je taime. Méně vynikajících a talentovaných tvůrců i herců ve více provázaném příběhovém maratonu. Osobně New York zbožňuji více než Paříž, ale tyto příběhy nemají nutnou sílu a ani nevytvářejí tížený dojem z návštěvy jedné z nejpůsobivějších metropolí světa. Paříž představila příběhy, rozkouskované, ale vkusné a silné a nezapomněla dodat svou vlastní krásu i historii. New York nabídl pouze vizi města plného lidí s příběhy, které se prolínají, stejně jako si oni sedají do stále stejných taxíků. Nechci hodnotit každý segment samostatně, protože zde působí oproti Paříži více jako celek, ale bohužel vyznění je slabé, až prázdné. Potěšil mě velmi můj oblíbenec Ethan Hawke, který prostě válí:). New York, I love you je civilní, jednoduše propletená a nenáročná podívaná bez dostatečné porce emocí a silných příběhů. Chtěl jsem více vrstev New Yorského světa, chtěl jsem příběhy od spodiny až po bohatou vrstvu, chtěl jsem pár záběrů na dominanty... Vždyť tu není ani Ground Zero... Chtěl jsem více emocí. PS: kdyby se to jmenovalo Cigarette, I love you, nikdo by nemohl protestovat, protože tady je víc kuřáků (proboha, NY musí být zamořen zahozenými nedopalky:)) než slova fuck ve filmech Quentina Tarantina. (09.02.2010)

Vzhledem k tomu, že jsem Paříži dala tři hvězdičky, tak opravdu nevím, jak s tím naložit teď. Mezi filmy je podle mě zhruba dvojstupňový rozdíl, ale na jednu to zase není, takže dvě. Tentokrát jsem si po většinu času říkala, co asi mě podle tvůrců mělo na jednotlivých segmentech zaujmout. Ten s tím puberťákem v Central parku mi přišel v celkovém kontextu jako pěst na oko, jiné zase vypadaly, že by potřebovaly delší stopáž, aby se dokázaly správně rozležet. A jiné by se přede mnou zase nerozležely, i kdyby na to měly tři hodiny a fungl nové kanape. Nejvíc mě zaujala překrásně malířsky komponovaná rozprávka Shekhara Kapura a potom extempore Ethana Hawkea. Dál se mi ještě líbil úsek o malíři, ale to hlavně proto, že se mi líbila ta malba. Jinak nic, prošumí, vyprchá, ve mně nezůstane. (23.06.2010)

Slepenec mnoha příěhů, některé spolu souvisejí, některé mají podobnou pointu, pár jich je zajímavých, sem tam se dočkáte i nějakého vtípku. Ale jako celek na mě dýchá nuda a zbytečnost. Ať už s těma šaškárnama se zástupem hvězd přestanou. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 5 | hudba 4 | humor 2 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych is znovu 4 (23.06.2012)

Velmi příjemný snímek, který, na rozdíl od inspirativní Paříže, má minimum neslyšících (tedy hluchých) míst a jednotlivé postavy se v něm potulují celým dějem i nad rámec svého příběhu. Přiznám se, že se mi toulky po New Yorku moc líbily, přestože toto město v podstatě nesnáším a baletící polonahý černoch mi na pár sekund vzal chuť do života. (21.08.2011)