Prostě spolu

Tenhle film mi sednul. Krásně se mi dívalo na tenhle nesmírně pravdivý lidský příběh obalený spoustou francouzského šarmu. Že se někomu příběh zdá příliš obyčejný? Vždyť reálný svět je v podstatě obyčejný. To až jedinec se svými starostmi, radostmi, přátelstvím, láskou a jinými pro člověka tak charakterizujícími potřebami, si vytváří z všedního světa svůj neobyčejný svět. I pravda v něm se zdá kolikrát hodně obyčejná, ale taková už prostě je (kdo by taky chtěl neobyčejnou pravdu). Proto není vůbec na škodu, že jednou všechno končí tak, jak si to člověk vysní. Kdo by to v reálu nebral. Proto přece všichni zkoušíme nové věci a hledáme své místo na světě, abychom si na konci cesty mohli říct, že život pro nás vlastně byl neobyčejný. Sice je to začarovaný kruh, ale já nemám důvod v něj nevěřit. Přece jen happy end chci někdy zažít taky;p 80% (03.04.2010)

Strašně dlouho jsem hledala film,který by se alespoň z poloviny vyrovnal Amelii z Montmartru. A já ho přece našla.A znovu s Audrey . Je pravda,že jsem trochu fanatik do francouzských filmů a Audrey Tautou.Takže kombinace obojího pro mě musela být tutovka.Ovšem po shlédnutí jsem měla stejně tak příjemný pocit na duši jako u Amelie.I když jde o celkem jednoduché a stokrát omílané téma (22.06.2013)

První třetina filmu byla zajímavá, ale pak už bylo každému jasné co se stane a jak to všechno dopadne. Takový film bych čekal spíš od amerických tvůrců, jež chrlí tuctová béčka hraná na romantickou notu jedno za druhým. Od Francouzů bych čekal víc, ale nabídli mi jen zklamání a americký happy end. 50% (03.02.2010)

Možná jsem byl až příliš zvyklý, že se mi od Audrey dostával jakýsi nadstandard, co se filmového zážitku týče. Filmové zpracování románu z roku 2004, ale příliš "nevyšlo". Film spíš nevyšel pro filmově náročného diváka, který rád vyhledává silné scény. Když se člověk začne dívat na hodinky už v padesáté minutě filmu, znamená to, že ve filmu asi něco nefunguje. Tentokrát si myslím, že slavnou Audrey zastínil výkon Guillauma Caneta. (06.07.2008)

Naše životní zkušenost je něco, co nemůžeme popřít. Člověk dokáže filozofii života použít v různých situacích a to tak, aby se cítil dobře, provinile anebo lhostejně. Co je lepší? Prožít bolest nebo být osamělý? V tomto příběhu různé postavy proplouvají svým osudem a prožívají své strasti i radosti života. Osudem stejně tak nudným jako zábavným. Stejně jako plného úsměvů a zklamání. Každá postava čelí nějaké výzvě. Každý má svůj sen, snaží se ho naplnit a zároveň v tom pomoci i ostatním a to prostřednictvím povzbuzení a podpory. Snímek je pro určitý okruh diváků, neboť ostatní, kteří na takovéto věci nejsou, se u sledování budou až neskutečně nudit. Ti zasvěcení naopak dostanou osvěžující příběh, který zapůsobí jako vánek v myšlenkách. Takových filmů vskutku moc není. (18.09.2017)