Nikdy to nevzdávej

Film se tváří velice dynamicky a mladě – střihem a hudbou. Když si však tohle odmyslíme, zůstane klišovitá historka pro teenagery, kterou jakoby psala jejich staropanenská teta. A vzpomněla si přitom na Karate Kida a Klub rváčů. Příběh nemůže být provařenější – outsider s trablemi, leč dobrým srdcem – proti zlému školnímu idolovi vytuněnému fotříkovými prachami a jeho zjevně drtivou výchovou. Kdopak asi vyhraje? Přidejte jednoho kamaráda šprta, jednu krásku, jednoho otcovského mentora – a máme hotovo. Dialogy by se hodily pro mnohem starší postavy, a to ještě jen z románů červené knihovny. Pohnutky postav jsou vysvětleny na úrovni psychologie z pomocné školy. Ještě navíc nedůsledně, protože trenér nejprve zakazuje jakýkoliv rvaní mimo školu a pak ho doporučí. Mužská linka (spolužáci, zlý školní idol a hlavně statný trenér) mi připadala podprahově dost homo. Holky jsou jen na okrasu. A je to šíleně nudný. SHRNUTÍ: Jak získat dívku svých snů, uznání spolužáků a trenéra, náklonnost bratra i matky – a to vše několika kopanci a údery pěstí. (03.05.2022)

Člověk až někdy žasne jak se může stokrát viděný "karate kit" příběh uchytit v moderní době, ale tady se to doopravdy povedlo. Pomineme veškeré klišé o outsiderovi, kterého trénuje moudrý učitel, aby nakonec společně zvítězili tak, že mladší nakope prdel soupeři a starší pro změnu vyřeší své rodinné problémy. Je to neskutečně okaté, do očí bijící, nicméně akce je velmi zajímavá a herecky opět strhující Djimon Hounsou - tenhle člověk má tak neskutečně syrové, explicitní herectví až se tají dech. Ukázal to v Gladiátorovi, v Diamantu a teď to dokazuje znova a doslova na minimu prostoru. Hlavně kvůli němu se tohle dá přežít, i když nálepka "no brain" je samozřejmostí. (04.11.2008)

Akční preqel k Beverly Hills 90210. Brandon se zrovna přistěhoval a prát se nechce. Dylan je surová svině a prát se chce. Dylan dá Brandonovi na peachu. Brandon je z toho smutný, protože to bylo před Kelly. Dylan je stále surová svině a nechce s kamarády rozebírat své nitro, ani se svěřovat rodičům. Brandon prožívá vnitřní boj a rodičům se svěřovat chce. Brandon narazí na Džimona bezdomovce, který je náhodou bývalý katarista s filozofií. Brandon se neváhá svěřit. Džimon je mu ochotný poskytnout morální podporu a nouhau. Brandon ho přesvědčí, že je skromný hoch a že za to stojí. Brandon pilně trénuje s Džimonem, protože chce být lepší člověk, lepší katarista a chce být vnitřně vyrovnaný. Brandon touží po míru s Dylanem, vůbec mu to nechce vrátit a rád by se přátelil. Dylan je ale ještě pořád surová svině a usmiřovat se nehodlá. Rodina stojí za Brandonem a Kelly je na vážkách. Dylan provokuje. Brandon se prát nechce, protože je vnitřně vyrovnaný. Dylan je nesnesitelně agresivní a mlátí holky. To Brandona morálně osvobodí a dá Dylanovi na peachu, protože mu Džimon za týden ukázal, jak být dobrý katarista a lepší člověk. Kelly je šťastná a má vítěze. Dylan je šťastný, protože mu konečně někdo ukázal, jaká surová svině byl a chce se přátelit. Brandon je šťastný, protože má Kelly, je vnitřně vyrovnaný a nikdy to nevzdal. Džimon nemá pocity, protože je bývalý katarista s filozofií. Jo a málem bych zapomněl: POZOR SPOILER! (20.10.2010)

Za zvuků punk, rockové a hip-hopové hudby se odehrává příběh mladíka Jakea Tylera (Sean Faris připomíná vizáží mladšího Toma Cruise), který se viní ze smrti svého otce, jehož nechal v opilosti sednout za volant. Vzhledem k tomu, že jeho mladší bratr se stává úspěšnou tenisovou hvězdou, bude se muset s ním i se svojí mámou odstěhovat do Orlanda, kde začne navštěvovat školu, kterou ovládá arogantní a nepřátelský Ryan (Cam Gigandet), který toho času chodí se sličnou blondýnkou Bajou (Amber Heard), která okamžitě ukradne Jakeovi srdce. První konflikt s Ryanem na sebe nenechá dlouho čekat a ukáže se, že rvačky nejsou Jakeovou silnou stránkou, neboť Ryan právě v bojových uměních vyniká. Jake bude muset trénovat pod dohledem zkušeného trenéra (Djimon Hounsou), aby Ryana porazil a získal srdce své milované. Film svým pojetím silně připomíná novější drama Život je boj. Je stejně předvídatelný, je přes svůj řídký děj poměrně dlouhý a rovněž v něm jde o zápasy ve volném stylu, ovšem s tím rozdílem, že tento film Jeffa Wadlowa je hlavně po choreografické i režijní stránce propracovanější a je i lépe zahraný, ale i když na to měl dost času, nepodařilo se mu zahýbat s mými emocemi a nechalo mě to celé tak nějak chladným. Bude to asi tím, že téma mladíka bojujícího o svou čest bylo přece jen trochu zdlouhavé a až vyumělkovaně podané. (27.11.2009)

Průměrná kombinace Klubu rváčů a Warriora v mladickém naivním americkém podání, projevujícím se především v tak do očí bijících, v reálném světě neexistujících, „American party“ se stovkami lidí v luxusní vile, která mě kdykoli ji vidím rozesměje. Také volba hlavního aktéra nebyla přímo trefa do černého, ale trenér, až překvapivě časté potyčky a zápasy a ojedinělý humor to táhnou velmi nahoru. „Jak je fešáku?“ „Fajn, jak často hraješ na X-Boxu?“. Jen škoda předem jasného závěru, přesně tak jsem nechtěl, aby to skončilo, ale člověk nemůže chtít vše. 65% (14.07.2012)