Já a Orson Welles

Příběh odehrávající se na divadelních prknech se točí, jak název napovídá, kolem slavného Orsona Wellse a mladíka, který dostane štěk v jeho nové hře. To celé je krásně zabaleno do atmosféry 30. let. Nepohrdla bych větší dynamikou v první polovině, která se jen dost líně sune vpřed. Ačkoli se tu za hlavní postavu bere Efronův Richard, všechnu pozornost na sebe strhává Christian Mckay jako sebestředný Orson Welles. Efron se ale snaží a Claire Danes je okouzlující jako vlastně celý film. 3,5* (18.04.2010)

Bože, to mi byla nuda...strašná! Film o divadelních hercích, jak hrají divadlo. Do toho se motá jeden, co by chtěl hrát a snaží se Orsonovi Wellsovi vlýzt do prdele. Taky si během toho nabrnkne jednu krasavici z fochu a hned je o citový vydírání postaráno. Ale zase tak zlý to nebylo, jen takový nemastný, neslaný. A to prostředí mě taky nebavilo. I přesto, že se v něm objevil dost bláznivej Orson Welles. Možná kdyby tam byl víckrát, film chytne uplně jinou dimenzi. Jenže bohužel nebyl. (26.06.2011)

Kdyby tento film viděl Orson Welles, jsem si téměř jistý, že by ho nenáviděl. Ani ne snad proto, že ho vykresluje jako arogantního chlápka, co je ochotný pro svoji uměleckou vizi udělat cokoli, včetně zrady přítele. Ale proto, že je to milý film, obyčejně vyprávěný, bez experimentů, zkrátka tak jak se tak podobné filmy dělávají. Jazz, Amerika, 30. léta. Trochu jako by to točil Woody Allen. Zkrátka film, co vám deštivé nedělní odpoledne nezkazí. (Jo a Zaca se nebojte, hraje tu velmi slušně.) (14.08.2015)

Když ze scény (záměrná? divadelnost režie je ubíjející) odejde Welles, ztvárněný stejně jako všechny ostatní postavy hercem bez špetky charismatu, zmizí s nim i ten kousek zajímavostního potenciálu obsaženého v námětu. Poslouchat skutečného Wellese, jak předčítá denní tisk, by bylo zábavnější. Mnohem. 50% (19.06.2011)

Nuda to nebyla, ale vidět bych to znovu už nechtěl. Lehce televizní režie s poměrně zvučnými jmény. Zac hrát umí a o Claire Danes nemusi byt ani rec, ale okouzlujici vazne nebyla. A napodobovat Orsona Wellese, pana velikána, to je velky sousto snad pro kazdeho herce. Kazan si to docela daval, ale to fakt nebyl Orson ani z jedne tricetiny. __ Scény byly místy hodně silné, ale bohuzel ty dialogy k nim naprosto lacine. Ta gradace byla vazne smesna. (17.06.2010)