Dárce

O tomhle filmu se nedá říct, že se na něj člověk dívá, u tohohle trpí. Jak se objeví adolescenti, už to ve mně probouzí červený alert. A jak se začnou chovat jako v mnoha podobných puberťáckých filmech, kde mladé zařazují do různých skupin podle jejich naturelu, už je jasné, že je něco špatně. Dokonce to chvílemi připomíná Loganův útěk, ale ta linka se starými tady není tak drsně podaná, přece jen rating je rating, a dospělí na tohle nepůjdou, leda by trpěli demencí nebo podobně příjemnými chorobami mozku. Na konci jsem dokonce fandil zastáncům černobílého a poklidného světa, oproti tomu sice barevnému, ale chaosu, který vlastně nic až tak pozitivního nepřinesl. Rozvrácené rodinné vztahy možná. Navíc mne posléze začalo zajímat, jak žil svět jinde, než na té stolové hoře, proč sníh, proč koledy, kde jsou ostatní apod. Chápejte, celé to má takové směrování jako film o kosmonautech, kteří přistanou na cizí planetě, neprozkoumají ji, ale řeší mezi sebou psychologicky důležité okolnosti, jako časový rozvrh posezení na WC nebo kdo bude šéfem lodní knihovny. Aby v posledních minutách filmu se přece jen po dramatických okolnostech, kdy se lodním knihovníkem stal ten nejmladší a nejméně zkušený nýmand, rozhodli pro průzkum planety a objevili najednou mimozemské město - a dost, konec filmu, podstatný byl ten knihovník. Nic myšlenkově zajímavého, nic pořádně kontroverzního na téma utopie. Hvězdička za Jeffa. Mladík hrál pitomce, i když věděl, že je jiný - ale pokaždé ho to udivilo. (23.07.2015)

Tak si to shrňme, film režíroval tehdy 64letý matador thrillerového žánru (i když nejen toho) Phillip Noyce podle předlohy, kterou napsala v roce 1993 tehdy šestapadesátiletá Lois Lowry. Román tedy vznikl dávno předtím než se svět zbláznil do žánru young adult boje s dystopiemi:) A z nějakého důvodu někomu přišlo jako dobrý nápad tento snímek vyprodukovat v době vrcholného boomu daného žánru (pro srovnání v roce 2014 šla do kin první část finále - ano, zní to hrozně - Hunger Games, a Harry Potter byl už pár let na odpočinku; jako ta postava, ne značka, to zas neblbněte, ta se teprve začínala ždímat;)). Jen si tak nějak ten někdo nedal práci zjistit, kam se žánr od roku 1993 vyvinul, a hlavně jestli autorka dostatečně držela prst na tepu doby... a příčetnosti:) Když se podíváte na popis série The Giver, zjistíte, že jde o celkem čtyři knihy, vydávané s dlouhými rozestupy (1993 - 2012), přímo spolu souvisí jen první a poslední díl, a míchají se tam podivné nadpřirozené schopnosti s dystopickou sci-fi. Takže je to spíš cosi podivného než materiál vhodný ke zpracování jako osamocený film:) Nemám iluze o tom, že geniální věci jako Verneovy Dva Roky Prázdnin by u dnešního vzorku cílové skupiny obstály, a podobné to je i zde. Vysvětlením bohužel je, že Jeff Bridges byl velkým obdivovatelem předlohy, a mnoho a mnoho let usiloval o její zfilmování (scénář existoval už v roce 1998!!!) - a jeho nekritický náhled je tak možné označit za nejpravděpodobnější příčinu, proč to dopadlo tak jak to dopadlo. A pokud se - tak jako Honza Musil na TV Barrandov - ptáte jak to dopadlo, tak asi takto: Dárce může fungovat právě na nezkušeného mladého diváka, který nemá moc "nakoukáno" a skoro nic načteno - my ostatní uvidíme všechny ty "inspirace" (ačkoliv minimálně u části z nich je kauzalita přesně opačná - pamatujte, rok 1993;)), a díry v logice prezentovaného světa, respektive spíš příběhu. A dokážeme si už představit, že pokud nemáte emoce, a vztahy k ostatním lidským bytostem vnímáte jen "funkčně", je vám naprosto nesrozumitelná řada morálních dilemat "normálního" člověka. Myšlenka světa, který si drží jisté spojení s emocemi a hlavně samozřejmě hrůzami zášti a násilí skrz jednoho vybraného profesionála (a zároveň vyděděnce), není špatná. Špatné je, když se tento svět začne rozpadat naprosto předvídatelným způsobem - a pak se ukáže, že je to celé jinak. Jinak takovým způsobem, který naprosto nedává smysl, a popírá samotnou možnost existence takového světa:) A vede děj k závěru, který očekáváte, a nemůžete nevidět, že to skutečně zajímavé se začne dít až po zatmívačce, díky již zmíněné kombinaci jakési omnipotentní technologie/nadpřirozena:) Je to velká škoda, vizuálně to totiž není vůbec špatné dílo (nemyslím jen efekty, ale i architekturu atd., a to byl rozpočet jen mrzkých 25 milionů dolarů), a herecké výkony také nedělají ostudu, ale ten scénář je peklo. 50% a víc ani ťuk. (04.02.2021)

Docela mě to překvapilo. Čekal jsem celkem blbost, ale nakonec se mi to líbilo. Další film z řady nyní tak populárních postapo teen sci-fi. Nejde si nevšimnout podobnosti s dalšími filmy. Například mi to hned připomnělo Divergenci nebo Equilibrium. Divergenci tou uzavřenou společností a přidělováním rolí a Equilibrium tím braním léku proti emocím a celkově nudnou společností plnou pravidel. Co je zajímavé je barevné provedení. Tím jsem si zase vzpomněl na Městečko Pleasantville. Líbilo se mi, jak je to ze začátku černobílé a časem se začínají přidávat barvy. Když Jonas začínal vidět svět nezastřenýma očima. Tenhle prvek se ve filmu objeví víckrát. Ale teď k ději. Nápad sice moc originální není, ale provedení se mi líbilo. Taky Jeff Bridges jako Jonasův mentor byl dobrý. Meryl Streep zase hraje hlavní záporačku. Škoda, že tam je Taylor Swift tak málo... Každopádně není to nijak zásadní film a člověk by se obešel i bez něj. Konec mi vlastně přišel trochu nedotažený. I třeba Jonasův výstup s motorkou se mi zdál trochu nereálný. To samé i závěrečné řešení problému s pamětí. Ale co už. I další herci jsou dobří. "Omlouvám se. Omluva přijata." (18.01.2015)

Představte si, že žijete v harmonickém světě nejsou války, všichni jsou si rovni. vaše životní dráha je předurčená a vy jste předem vybráni na práci na kterou se nejvíc hodíte. všichni jsou spokojení nikdo si nic nezávidí nejsou rozdíly a svět je černobílý. Jasně říkáte si to zní jak řízenej život. To je pěknej shit v takovým systému bych žít nechtěl. Ok a teď si představte, že to nevíte, protože vám byla vymazána paměť. neznáte historii lidstva nemáme emoce nevíte co je láska co je nenávist, smutek, nevíte co je smrt. Nevíte nic. Takže navenek žijete v absolutní harmonii a rovnováze, ale ve skutečnosti je všechno postaveno na lži podvodu a pokrytectví. Co by se stalo kdyby na to jeden člověk přišel a otevřel oči i ostatním? Přesně takové otázky tenhle film klade a musím říct, že i když se z hlediska tématu nejedná o nic novýho pod sluncem tak mě Dárce chytl. Je zajímavě zpracovaný, svižný nenudí a i když je téměř neakční, tak je to takový přemýšlivý sci-fi který celkem můžu. Neříkám, že je to až tak moje parketa podobnej film mě musí chytnout a tenhle mě nijak nepohoršil. Proto dám.60% (17.09.2014)