Ptačí zpěv

První klad je ten, že je to jeden z mála filmů, kde mě Redmayne strašně nesere. Druhý klad je parádní prostředí I. světové války, které bylo zvládnuté na jedničku, což se často nevidí. Nevýhodou je nevyvážený scénář a dost přemrštěná stopáž, což nakonec rezultuje pouze v lehký nadprůměr, ač to u mě mělo mnohem větší potenciál. 70% (04.04.2017)

Spolu s hlavním hrdinou se ocitáme na prahu konce 1. světové války. Do toho se ve vzpomínkách vracíme do doby před válkou, do doby, kde se mladý muž osudově zamiloval. Postupně vykreslované příběhy postupující lásky i války se dobře doplňovaly a nevyvolaly žádné zbytečné otázky. Dvoudílný, bezmála 3 hodinový válečný epos, je vypravován rozvážně, citlivě a s důrazem na dobovou přesnost. Předválečná Francie je stejně roztomilá, jako je špinavý a ponurý život v zákopech. Příběh, který vychází ze stejnojmenné knižní předlohy (Sebastian Faulks), rovnoměrně distribuuje porce romantiky, dramatu a válečných tragédií. Herecky je televizní snímek velmi dobře obsazený (až na jedinou výjimku), v hlavních rolích se představil Eddie Redmayne a Clémence Poésy. Eddieho jste mohli v poslední době vidět ve filmu Můj týden s Marilyn a asi nejslavnější rolí Clémence je postava Fleur z Harryho Pottera. I další role, především tedy kamarádů ze zákopů, byly kvalitně podané. Bohužel pověstného vrcholu se u mě tento snímek nedotkl a to z jednoho prostého důvodu. Tak jak Eddie je určitě šikovný herec a brzy o něm zase uslyšíme (a to doslova – viz. muzikál Bídníci), tak je mi něčím nesympatický a čím víc ho na obrazovce bylo, tím víc mi byl ten jeho štěněčí pohled protivnější a já postupně přestala jeho sladkobolné chvilky vnímat a přála si, aby se rychle vrátil do zákopu nebo dal prostor hereckým kolegům. Až se tenhle kluk naučí trošku líp tvářit a vykazovat na obrazovce i jiné emoce, než je pohled raněné laně, tak v ten moment si mě získá na svou stranu. (02.01.2013)

První část za tři slunce, druhá celek zvyšuje na čtyři. Ptačí zpěv je dražší televizní produkcí, která se nebojí větších válečných výjevů i naturalističtějších scén. Jeho středobod se nicméně drží na komornější rovině mezilidských vztahů. Ty jsou na sebe našroubovány a vzájemně se prolínají. Největším negativem tak je občasná přílišná natahovanost, která jde až na hranu snesitelnosti. Dále pak patos, kterému se prostě asi i kvůli předloze nedá vyhnout. Příběh na tom prostě stojí. Naopak největší pozitivum tu je herectví Eddieho Redmayna, který nepotřebuje repliky, aby na něm bylo vidět co chce říci a jaké emoce prožívá. Též Clémence Poésy, která mu skvěle sekundovala a samozřejmě režie, jenž přes onu zdlouhavost moc dobře věděla, jaké úseky z nastalého stereotypu vyzdvihnout a kde je potřeba přidat napětí. Takže palec nahoru a jeden z těch lepších filmů z tématiky Velké války. 75% (18.07.2018)

K tomuto filmu jsem se dostal na doporučení od uživatele gogo76. Přiznám se, že jinak bych se k němu docela těžko dostal. Vůbec nic jsem o něm nevěděl a ani herci nejsou zrovna extraliga, abych se přes ně k takovému filmu dostal. Nicméně pokud nejsou vzhledově extraliga, v tomto filmu se herci předvedli více než dobře. Do toho skvělá hudba. Vysloveně skvělá, protože na televizní film by mohla být daleko horší nebo minimálně průměrnější a až epický příběh, který ve třech hodinách dokáže chvilkově nudit, ale jakmile se dostanete do zákopové války 1. Světová války, okamžitě na ty okamžiky zapomenete. A závěr? Ten by se měl zařadit do bible televizních filmů, protože je neuvěřitelně krásný. Už dlouho jsem z válečného filmu necítil atmosféru války tak silně, jako právě u tohoto filmu . (18.09.2012)

Prosluněné vzpomínky na vášnivé milování v rozkvetlé zahradě (rajcovně natočené milostné scény) se v hlavě mladého důstojníka stávají útočištěm před hrůzou současného světa plného vyhřezlých střel, umírajících vojáků a blátivých zákopů první světové války. ____ Zatímco první díl filmu byl solidně, ale nijak převratně natočený, ten druhý, kdy i vzpomínaný příběh lásky potemněl a vyčerpaní vojáci neměli dost sil pokračovat v boji, ve kterém ale nesměli přestat, zintenzivnil pocit zmaru téměř všeho, co bylo dříve dobré. V atmosféře totální bezvýchodnosti o to silněji působí to, co ještě zbylo, mužské přátelství obnažené prožívanými hrůzami až na morek. Z tohoto pohledu je pro mě druhá část silnější, protože vztah ke vdané milence, jakkoliv osudový, nedokázal hrdinou tolik pohnout, jako nevyřčené spříznění s obyčejným vojákem, kterým zprvu pohrdal. Druhá část obsahuje mnohem silnější scény, které dojmou a zaryjí se pod kůži. /9. 2. 15./ (09.02.2015)