John Carter: Mezi dvěma světy

Suverénní pokořitel většiny Hvězdných válek, na první pohled možná naivní, při hlubším zkoumání ale vlastně velmi vyzrálý, nedětský a v dávkování informací rafinovaný a nepolopatický. Stylizace a řemeslné kvality dávají vzniknout momentům, které bych rozhodně čekal jinde, než v rodinném fantasy od Disneyho, práce s roztomilými motivy a jejich následné zvážnění, stejně jako užívání brutality, to všechno zde šlape jako po másle. Jediná možná objektivní výtka, totiž nedostatek emocí se stává obláčkem páry v momentě, kdy se John Carter vrhá doprostřed armády emzáků a kosí jednoho za druhým spolu s prostřihy na pohřbívání vlastní ženy a zatloukání jejího kříže... Pixar jede, i jako hranej... (09.03.2012)

S princeznou (z Marsu) jsme byli katapultováni do světa, který je obýván zelenými mužíčky, střílí se tu paprskomety a jsou tu sradovní psi... Přesně jak jsem si to představoval... JOHN CARTER je čistá pulpovka, na kterých jsem vyrůstal (ze série o Carterovy jsem četl dvě). Možná víc směřuje k pohádce, ale je důležité, že příběh je krásně čitelný přehledný a baví. Stál skoro na začátku žánru a má hodně těžké přijít s něčím originálním, ale přesto se to Stantonovi povedlo. Neměl jsem před filmem velkou důvěru Taylora Kitsche, ale překvapil stejně jako Lynn Collins, stejně jako zelenáči. Příšery neměli ten glanc Star Wars a náhrada rozhodně ne, ale sám o sobě. Jako kus historie Carter obstojí. Taková to byla pěkná svatba. (19.03.2012)

V Disney z toho chceli mať druhého Avatara, úprimne povedané James Cameron je vizionársky režisér, ktorý Pandoru stvoril špičkovo, ale u mňa aj tak vyhráva John Carter. Aj napriek tomu že efekty miestami pokrivkávajú, tak zas na niektorých miestach sú maximálne uberkvalitné. Príbeh je pútaví a asi iba po necelej hodinke stratí dych na 10-15 minút. Priznávam, pristihol som sa že som si vravel, to je klišé, to je hrozný patos, no aj vďaka Taylorovi a výbornému záveru som bol uspokojený. Komerčný neúspech je nezaslúžený. Tržby filmu TU! (19.05.2012)

Dlouhá léta jsem fenoménu Johna Cartera odolávala, leč krásy Dejah Thoris jsou nesmírné a v komiksech od Dynamite je to i příjemné čtivo. Bylo tedy třeba vidět i film, který vyšel ke 100. výročí. Úvodní scény, pravda, nejsou nic moc, úvod do složitého děje odehrávajícího se v několika rovinách se úplně nepovedl. Ale jakmile se tento předchůdce Supermana a Star Wars v jednom rozjede, je to paráda. Nadšení z budoucnosti z doby před 1. světovou válkou, okouzlení netušenými možnostmi kráterů na Marsu, tyhle všechny aspekty si tu člověk najde a může být cele nadšen. Doufám, že bude parádní i ten stařičký český komiks Vlastislava Tomana. (27.06.2019)

Je to nádherně pozitivní a velkolepá věc, bohužel s velmi chudým scénářem a dramaturgií. Průměrné hodnocení tak mohu dát pouze za několik málo věcí, které se zaryjí hluboko do paměti - vizuální zpracování (mix Avatara a Star Wars), dobrodružná hudba a částečně mytologie. Nečekejte herecké orgie, protože se žádné konat nebudou. Taylor Kitsch je jedno z nejvetších prken Hollywoodu, ale je neskutečné říci, že občas je to i sympatické. Nechápu těch 250 milionů a rozumím tomu, že návratnost je bídná. Je to klasický popkorňák se vším všudy. Tedy bez přesahu, bez pořádné katarze, převratné myšlenky, či nekorektnosti. A to se dnes obecně moc nenosí. Být tohle v devadesátých letech, je to bomba. (19.06.2012)