John Carter: Mezi dvěma světy

Suverénní pokořitel většiny Hvězdných válek, na první pohled možná naivní, při hlubším zkoumání ale vlastně velmi vyzrálý, nedětský a v dávkování informací rafinovaný a nepolopatický. Stylizace a řemeslné kvality dávají vzniknout momentům, které bych rozhodně čekal jinde, než v rodinném fantasy od Disneyho, práce s roztomilými motivy a jejich následné zvážnění, stejně jako užívání brutality, to všechno zde šlape jako po másle. Jediná možná objektivní výtka, totiž nedostatek emocí se stává obláčkem páry v momentě, kdy se John Carter vrhá doprostřed armády emzáků a kosí jednoho za druhým spolu s prostřihy na pohřbívání vlastní ženy a zatloukání jejího kříže... Pixar jede, i jako hranej... (09.03.2012)

Celý film naprosto přesně vystihuje pohlavek hlavnímu hrdinovi v poslední části filmu. Myslím, že mohu použít následující větu: jsem rád, že mám za sebou suverénně největší zklamání roku 2012! Teď ještě pohnojit Avengers, udělat z Batmana komedii, ze Spider-mana akční výplach a z Hobita čtvrtou Narnii, a jdu si to skočit . Ještě, že takové šance jsou o dost mizivější, než ta, že někdy vznikne druhý díl téhle plytké břečky. 250 milionů za tohle? Peníze měli raději poslat do NASA na výzkum rudé planety. Tenhle film patří do televize, v kině nemá co dělat. P.S. Scéna prvních "krůčků" na Marsu se povedla. [ČSFD premiéra] (07.03.2012)

V průběhu první poloviny filmu jsem v duchu a možná i nahlas úpěla, že "John Carter" je největší hovadina, jakou jsem si kdy na ulož.to vypůjčila a nejspíš jim to neprodleně vrátím! Literární blbůstky E.R. Burroughse jsem dosud míjela (pravěká díla nějak nemusím) a hodlám se jim svědomitě vyhýbat i nadále. Vždyť je tolik kvalitních sci-fi/fantasy autorů, sakra, proč se uchylovat k stařičkému braku? Samozřejmě jsem čekala naivní, připitomělý děj, dobrodružný a pohádkový, navíc zvýrazněný humorným podtónem (zřetelné pomrkávání tvůrců "my víme, jak je to strašně blbé"). Ale neskutečně mě krkala zmatenost a nepochopitelnost chování jednotlivých postav a frakcí, postrádala jsem přinejmenším náznak logiky. Nakonec jsem rezignovala na snahu vcítit se a chápat, což se ukázalo jako moudrý tah: dojem se při pouhém tupém civění na hezké, pohyblivé obrázky vcelku zvedl a závěr dodal i špetku smyslu do nesmyslů. Tak si to sesumírujme: "John Carter" je debilní, až se z toho rovnají mozkové závity, jako by byl divák mlácen po lebzně žehličkou, zároveň je film dobře obsazený, pěkně udělaný po stránce efektů... a jako zástupkyně prý něžnějšího pohlaví se s uzarděním musím zmínit o ksichtové pohlednosti a tělové osvalenosti Taylora Kitsche (pro ženy a hulibrky hvězdička navíc). Nevím, jak budou spokojeni heterosexuálně orientovaní pánové - mně osobně roštěnka princezna celkem prostituovala už tak diskutabilní zážitek (ani hezká, ani herečka). 51% (17.12.2012)

No jo, fantasy! Pokleslá literatura pro poloopice, které my, sveřepí yntelechtuánové, sledujeme ze svých obláčků pěkně zhora, tak si pojďme hromadně zapohrdat! Fantazie, abstrakce a dětská hravost totiž skončily matce, literární to vědkyni, v konečníku, protože si náš tatík, věhlasný, suchopárný profesor astronomie a filosofie, špatně vyložil zakřivení časoprostoru a některé díry mají holt silnější gravitační pole než jiné. Naštěstí, když byl otec dva měsíce na tom sympóziu socialistické astrofyziky v Bukurešti, přivezl ten osvalený čistič bazénů špatnou kartuš a neměl tím pádem zrovna do čeho píchnout..... A tak tu teď můžeme velkohubě dštít síru na infantilní, hvezdněválečné, avatarovité dunoidy, jež se mohou líbit snad jen totálním zaostalcům, kterým v dětství před spaním četli nějakou slaboduchou Němcovou místo Dostojevského s Tolstým v originále. Prý ale po tomto nechutném, dětinském propadáku dostali u Diznyho rozum a chystají se vizualizovat Shopenhauerovy spisy! Má se to jmenovat Eristická dialektika mezi dvěma světy, scénář píše Béla Tarr a režírovat budou Darren♥ s Larsem♥. Už jen trailer má mít dvě hodiny! Již se tolik těším, až zase opráším slovník cizích slov, dostanu sebestředný slovní průjem a pořádně si zapětkuju. (16.04.2012)

Zhlédnuto v 3D kině a v originále. John Carter není špatný film, jenže přišel pozdě. Bohužel, i když to je Avatar, který vykrádá jisté pasáže z původního příběhu, je právě (paradoxně) on tím vítězem. Tento film bude asi vždy brán jen jako hodně slušný popkorňák, který měl na to, aby se z něj stalo mimořádné dílo, jenže nevyšlo to. Ať už je důvod jakýkoliv. Nicméně za mě musím říct, že jsem se v kině bavil a jediná opravdu slabá část byla (překvapivě) hudba. V místech, kde by film měla podržet a vyždímat ze scény ještě více emocí, mě nechala chladným. Nebyl to vyložený průser, ale bylo to dost průměrné - o to větší překvapení pro mě bylo, když jsem zjistil, že stejný člověk pracoval například na seriálu Lost či na filmu Up (za který dostal Oscara). Každý má holt slabou chvilku, škoda, že si ji Michael vybral zrovna u tohoto filmu. Vše ostatní mi krásně pasuje - ať už obsazení, překrásné scenérie či solidní příběh s krásným a poměrně nečekaným twistem na konci. Ode mě John Carter má krásných 80 %. P. S. A pro všechny, kteří se diví rozpočtu 250 miliónů $… přečtěte si pár zajímavostí (hlavně tu, že natáčení začalo v lednu 2010) a dejte si dvě a dvě dohromady. Už? Pokud ne, napovím - právě v té době právě Avatar bořil všechny možné i nemožné rekordy v tržbách, no a "pár moudrých hlav" ve studiu Disney napadlo, že když mají práva k příběhu, jež Avatar tak trochu vykrádá, proč to nezkusit, třeba to zabere a taky vydělají pár miliard… No a jak dneska víme, nezabralo to. (03.04.2012)