Reklama

Reklama

Fairy Tail

(seriál)
  • Japonsko Fairy Tail (více)
TV spot
Japonsko, (2009–2019), 131 h 12 min (Minutáž: 24 min)

Předloha:

Hiro Mašima (komiks)

Hrají:

Tecuja Kakihara, MAKO, Aja Hirano, Daisuke Namikawa, Mamiko Noto, Mijuki Sawaširo, Rie Kugimija, Jui Horie, Ajako Kawasumi, Džun'iči Suwabe, Ken'iči Suzumura (více)
(další profese)

Epizody(328)

Lucy je 17letá dívka, která touží stát se plnohodnotnou čarodějkou. Na své cestě potkává zvláštního chlapce jménem Natsu, který je členem neblaze proslulého čarodějného cechu Fairy Tail. Díky Natsuovi se Lucy stane členkou cechu, kde společně s Natsuem, Grayem, Erzou a Happym vytvoří nejsilnější tým. V tomto složení zažívají při plnění různých úkolů mnohá dobrodružství. (Hanyou)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (71)

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Fairy Tail představuje jeden z toho druhu shounen seriálů, v nichž se rozsáhlý svět plný nadpřirozena, hrdinů světla i nejtemnějších padouchů nechává jen pomaličku objevovat a stále do sebe uvádí nové a nové postavy, které spolu složitě interagují, intrikují, ale hlavně a především spolu bojují a bojují stále lépe a lépe. Plní stále těžší a těžší úkoly. A vědí o tom největším zlu stále více a více. Ano, Fairy Tail je zřejmě bratrem Naruta, Hunter x Hunter či, s trochou fantazie, Inuyashi. V centru dění stojí podobně neústupný, nijak geniální, ale odvážný a dobrý hlavní hrdina, bojovník tělem i duší, kolem něj přátelé připraveni mu kdykoliv podat platnou pomocnou ruku. Fairy Tail je tedy bratrem, ale dle mého názoru není bratrem nejzvedenějším. Infantilní chování postav, přílišný výskyt "humorných" momentů, schematické, hysterické výlevy těch nejzákladnějších emocí - to vše tu v negativním slova smyslu překonává zmíněnou konkurenci, přičemž pro změnu zaostává v tom, v čem konkurence vyniká, v soubojích, které pramálo sázejí na charisma válečníků, schopnost kombinovat schopnosti a "taxonomii" dovedností. Ne, slepé odhodlání, megalomanství a pestrobarevnost zatím hrají prim. Taktéž zatím vítězí pouze správňáci, takže o napětí je velká, velká nouze. Po 23 dílech slabé ***. Končím, seriál si mě nezískal. ()

Hromino 

všechny recenze uživatele

Po zhlédnutí prvních třech dílů jsem Fairy Tail odsoudil jako hloupou záležitost čistě jen pro náctileté dívenky okouzlené světem anime, která pro každou dívenku nabízí alespoň jednu klučičí postavu schopnou pravidelně ji přivést do stavu vrcholné blaženosti a touhy ventilovat všemožné topic i off-topic fóra obrázky a žvásty o oné oblíbené postavě, nastavit si na plochu její tapetu etc. Přemíra rádoby vtipných momentů a klišé tomu taky zrovna moc nepřidala, proto jsem seriálu moc nevěřil a k dívání se na další díly přistupoval s lehkou skepsí. Podobně smíšené pocity ze začátku jsem měl například u Soul Eatera, kde jsem taky nějak po třech dílech odsoudil seriál jako magořinu určenou pro těžko popsatelné publikum, ovšem později jsem si jej docela oblíbil. U Fairy Tailu sice počáteční skepse postupem času začala pozvolna opadávat, nikdy však neodpadla úplně. Potěšilo mě, že Fairy Tail nabízí hlavní postavy, které sice nejsou po stránce vlastností a významu kdovíjak výjimečné, avšak dokáží si získat divákovy sympatie a umí seriál táhnout. Co zvlášť oceňuji je fakt, že žádná z postav netrpí komplexem méněcennosti, jenž by postupně odbourávala (z úplného loosera na začátku, který se ustavičně utápí v nešťastných vzpomínkách z minulosti, se postupem seriálu stává za pomoci přátel prvotřídní hvězda), ani příliš otravným egoismem à la Black Star z výše zmíněného Soul Eatera, ba dokonce jsem zatím nenarazil na typ otravné a neschopné slepice à la Sakura nebo Orihime (Lucy je bez problémů snesitelná). Postavy jsou sice sebevědomé, ale sebevědomé takovým docela příjemným způsobem, že jsem si je dokázal oblíbit a vlastně jen kvůli nim i dokoukat seriál do konce. Nejraději jsem měl Nacua a Graye (heh, zajímavý to paradox; nejdřív jsem je odsoudil jako postavy ryze stvořené pro natěšené dívenky, ale ve finále jsem si je sám oblíbil... pche!), ale líbíly se mi i Happyho glosy. Co se humoru a hysterických výlevů týče – na to je potřeba si stejně jako u Soul Eatera zvyknout. Nebo alespoň já jsem si musel zvyknout. Jinak musím ještě vyzdvihnout hudbu, kde se jednak mísí různé motivy – keltská hudba, variace na různé klasiky (Offenbachův Orfeus v podsvětí mě snad ještě v žádném provedení nezklamal), pro Takanašiho tolik typické chorály, rock, mixy tohoto všeho... a dokonce ještě motivy ze soundtracku k Heroes IV. Ano, fajn, fajn, tak to by byly klady. Teď však přichází na řadu zápory, které v mém dojmu bohužel nad klady převažují. Začněme příběhem, který je značně rozkouskován, není celistvý a chybí mu nějaká sjednocovací linka, byť sebevíc tenká. Najít One Piece, stát se hokagem, porazit Arrancary – ne, něco takového tu prostě chybí. „V tomto složení zažívají při plnění různých úkolů mnohá dobrodružství”, píše se ve zdejší synopsi, ovšem spojení "zažívají mnohá dobrodružství" je moc málo. Zkrátka tu postrádám nějaký nadrámec, který by dával diváku významný důvod dívat se na seriál dál, případně nějaký příběhový domino efekt, kde by na sebe události jasně navazovaly a tvořily do sebe zapadající články řetězce. Ne. Děj Fairy Tailu vypadá asi takto: událost (ta předchozí je putna) – pauzaudálost (ta předchozí je putna) – pauza. A tak dále. Příběh je natolik schematický, neoriginální a nepropracovaný, že bych si dokonce dovolil tvrdit, že při troše času a fantazie bych byl schopen vyjádřit obecným vzorcem náplň jednotlivých částí příběhu. A stejně jako stagnuje příběh, stagnuje i vývoj postav. Co vidím jako další problém, jsou souboje a záporáci. Je mi sympatické, že souboje nejsou natahované jak guma ve One Piece, ovšem jejich provedení je vyloženě tristní. Má se jednat o bojový seriál (rozuměj japonsky: šónen), ovšem pokud je cenzurována krev (při soubojích, kde se mydlí aktéři hlava nehlava, je vidět vždy jen pár škrábanců a odřenin), bojové klišé je přítomno v míře více než malé („... když jsem pořádně nasranej, porazím hravě úplně každého!”) a všechno zlé porazí síla přátelství, pak je prostě o napětí a poutavost soubojů nouze. Stručně a jasně, příběh a vývoj postav jsou hodné kvalit telenovely. Naprosto vážně. Když si pustíte třeba 5. a 120. díl, uvidíte jediný posun v tom, že přibyly nové postavy, jinak se nikam nic neposunulo. To je prostě špatně. A nebo ne, pozor, posunulo! –– 2* dávám za hudbu, hlavní postavy a humor. Zdejších 82% opravdu není moc adekvátních. () (méně) (více)

Reklama

Steel32 

všechny recenze uživatele

Zpočátku mě to tolik nezaujalo, teprve až postupem času si mě to začalo získávat víc a víc. Především napětí mi tak nějak chybělo, což se pak změnilo a každou další bitvou to bylo napínavější. Co se mi hlavně líbilo, byly postavy. Mým oblíbencem je už od začátku Natsu, na Fairy Tail je ale hlavně super,, že čím víc dílů jsem měla nakoukaných, tím víc se začal prohlubovat můj vztah k jednotlivým postavám a tudíž i k celému seriálu. Humor tu nechybí, u nějakých scének se dá dobře zasmát a rozhodně se u toho dá zabít spoustu času, protože od toho nejde odejít. ()

Kerbello 

všechny recenze uživatele

Nezvládl jsem to. Vím, že hlavní berličkou všech fanoušků je, že se to nesmí brát tak vážně, že je to hlavně pro pobavení a má to být klasický Shounen... ja nevím. Přišlo mi to hloupé a unylé. Asi mi tu chybí nějaký nadhled, který mi pomohl u Soul Eatera. Fanservis buší do všeho, co se hýbe, příběh mě nijak nesebral a snad se to ani nikam nehýbe. Přišlo mi to dětské a hloupé. Dvě hvězdičky za prvotní nápad a za prostředí. ()

Tucqa 

všechny recenze uživatele

Všech 175 dílů FT jsem stihla během necelých dvou týdnů a z vlastní zkušenosti mohu říci, že je velmi těžké přestat. Zvlášť když se příběh vleče přes 20 dílů. Musím uznat, že občas mě už štvalo, jak v několika po sobě jdoucích dílech se jen rvali s těmi samými zloduchy pořád dokola, pak když se Natsu stále bezhlavě vrhal na každého, kdo se na něj zamračil a to, že během každé dívčí rvačky zůstaly z jejich již tak sporých oděvů ještě víc odhalující cáry... Přesto mi to nedá a musím hodnotit plným počtem. Tohle už k FT prostě patří stejně neodmyslitelně jako dokonalá hudba mého oblíbeného japonského skladatele Yasuharu Takanashiho, bez jehož soundtracku by bitvy nepůsobily tak epicky a vypjaté chvilky by nebyly tak emocionální... Konečné hodnocení: 90% ()

Galerie (2 062)

Zajímavosti (9)

  • Erza Scarlet má přezdívku Titania. Tato přezdívka je převzatá ze "Snu noci svatojánské", kde je Titania královnou víl. (Harroc)
  • Seriál je založený na manga předloze, kterou od roku 2006 kreslí a píše Hiro Mašima. (koxin)
  • Natsu Dragneel měl být původně hvězdný duch s rohama. Wendy Marvel měla být vodní drak s hůlkou. (Draconic)

Reklama

Reklama