Mezi vlky

Svoje chvíle to mělo. Vití vlků v lese má grády, přelez přes propast je těžkou zkouškou všech akrofobiků, pár krvákových scének potěší, atmosféra "ledu, sněhu a pustiny" je působivá, sem tam se povede pěknej pohled na zasněžený panorama. A Neeson se svým herectvím a hlasovým spektrem sakra výraznější, než všichni ostatní. Zdejší banda jsou nudný tataři, co se předhání ve výbuších vzteku, vyprávěním dojemných životních příběhů, sebeobětováním a haluškách. A vlci... Lepší by asi bylo, kdyby jen řvali v lese. Když totiž přijdou do záběru, vypadaj jako lepší odvar tvajlajtovskejch mluvících vlkodlaků, až člověk jen čeká, kdy alfa samec při příchodu k ohni řekne: "Nazdar, jak to jde?" A vyloženě na facku je stupidní linie s flashbacky na Neesonovu ženu, to radši čučet, jak se černoch budí ze sna a brečí nad mrtvou sestrou. Není to ten film, co jsem původně CHTĚLA vidět (něco jako The Edge s vlkama a bez Hopkinse), ale jednou se na to koukat taky dá. (03.10.2012)

Tento druh filmov o prežití v prírode mám strašne rád. Príbeh celkovo nesklamal, sklamali detaily a nelogické postupy skupiny, ktorá prežila. Stačil iný pohľad a mohlo to byť super. Havária v úvode - fajn...L. Neeson prežil, je mu zima, ihneď hľadá v kufroch čiapku a našiel...Aby neskôr hľadali jedlo, nože alebo čokoľvek na obranu, to ich nenapadlo. Zlomenú pušku v kufri nepočítam, tých kufrov tam bolo dosť. OK, jeden, dva nože mali, ale to nestačí. Vo filme Útek zo Sibíru sa veľmi nešpekulovalo a v jednej krátkej scéne sa utečenci bránia proti vlkom dlhými palicami. To isté vedel i A. Hopkins v súboji s grizzlym vo filme Na ostrie noža a to isté by napadlo aj Janka z Dolnej Slanej, zvlášť ak sa skupinka rozhodne prejsť kus holej krajiny. Dvojmetrová palica so zastrúhaným koncom je silná zbraň. Určite by som ostal radšej na mieste havárie(alebo aspoň časť skupiny), kde je veľká pravdepodobnosť, že ich nájde záchranné lietadlo, alebo by ho zdiaľky zahliadli a dali znamenie pripraveným ohňom. S vlkmi sa dalo bojovať aj tam a myslím, že lepšie ako v lese. Z tej hromady šrotu by sa dali urobiť poriadne zbrane, o aspoň čiastočnom krytí ani nehovorím. Tvorcovia sa rozhodli ísť asi najatraktívnejšou cestou pre diváka, ale bohužiaľ, ani tých vlkov si až tak neužijeme. Napriek slabinám dávam slabšie štyri. Ja tú prírodu, jej krásu a krutosť proste žeriem. 70% (16.09.2012)

Mé první setkání s filmovým rokem 2012 asi nemohlo být lepší. Překvapivě syrový survival z nehostinné Aljašské divočiny má nečekaně blíže spíše k dílům od Terrence Malicka nebo Wernera Herzoga, než k jiným subžánrově blízkým kouskům jako Přežít či Na ostří nože. Liam Neeson jako alfa samec smečky přeživších působí díky svému charisma i jako alfa samec celého hereckého ansámblu a The Grey potom působí, jako by mu byla role Johna Ottwaye napsána přímo na tělo (SPOILER: navíc, když si připomenu vzpomínkové sekvence s manželkou, tak jsem si tím skoro jist). Marc Streitenfeld mě pak ke konci svým melancholickým, poklidným, nepřítomným a emocemi nabitým hudebním podkresem donutil tu slzu ukápnout. (11.03.2012)

Žít a skonat v tento den. Žít a skonat........ Film celý čas bojuje sám so sebou. Nevie sa rozhodnúť, či je komornou psychologickou drámou jedného človeka, či o prežití v nehostinnej krajine alebo drsný krvavý horor s nasratými vlkmi. Nedokáže sa dostať do tempa. Keď si už poviete - tak a teraz to bude masaker, tak sa to o chvíľu zasa celé zabrzdí. Pritom scény s vlkmi sú naozaj podarené (2-krát ma trhlo) a je len veľká škoda, že celý dej nebol viac priamočiarejší a zameraný vyslovene na boj - banda ľudí vs. svorka vlkov. Takto to obsahuje až príliš veľa vaty a rečí naokolo. (28.02.2012)

Čekal se drsný boj o přežití, ve kterém si postavy šáhnou až na dno. Ve skutečnosti je ale stejně důležitý příběh zlomeného muže, který se musí vyrovnat se svou minulostí. Neeson film neskutečným způsobem táhne a nebýt laciného využívání vlků (je tu podobný princip, jako v jednodušších zombie hororech – máme skupinku postav, které se musí dostat z bodu A do bodu B a vždy, když se zastaví a odpočívají, se objeví nepřítel a jednoho z nich sežere), nebál bych se nejvyššího hodnocení. V rámci survival filmů nevyhnutelné zklamání.. Ten intimní a velmi citlivý přesah v podobě ztráty a znovunalezené chuti k životu si mě ale získal. Ukázka toho, že i z kalkulu může vzejít cosi silného a osobního. (22.02.2012)