Mezi vlky

Naturalismus a emocionalita dohnána do dokonalosti. Liam Neeson je největší badass, jaký kdy žil na týhle planetě. 1 hvězda navíc za něho a taky proto, že je zde film tak nechutně podhodnocen. Strhující boj člověka proti kruté a bezcitné přírodě, zkoumající základní pudy a rozvoj nebo zánik osobnosti, morálky, přerod jednotlivce i kolektivu a do toho banda do extrému vyhnaných vlků, pravděpodobně fungujících spíše jako obraz než realita. Od klipaře Carnahana bych takovouhle sondu a drama nečekal, a přitom je jeho režie právě to nejlepší. Skvěle dokáže budovat napětí, kombinovat a přelínat obrazy, hrát si z psychikou a dokonce vytvořit i pár opravdu působivých hororových scén. A vytvořit závěr, který mi ještě pěknou chvíli bude otravovat v hlavě. Mimochodem, i když Neeson podal nejlepší výkon od nevím kdy, ostatní herci jsou také velmi slušní, a není pravda, že nemají dostatečný podklad, či si je člověk nemůže oblíbit i na tom malém prostoru. A i když někteří měli mín času, stačí jedna emocionální bomba v závěru a vše je napraveno. kupodivu jako nejdrsnější smrt z celého filmu na mně zapůsobila ta poslední.. Scéna na úteus trošku over the top, ale její podivnost zcela napravuje její zase naprosto dokonalé zakončení a skok z krásné dojemné scény na ošklivou realitu (vlasy ftw) Prostě suma - těžká survival ždímačka emocí a nepříjemných pocitů... Poctivě odvedená práce, děkuji Joe, mrazilo mně až do morku kosti (09.03.2012)

Liam Neeson a několik komparzistů se plahočí zimní krajinou a divák jenom čeká, až všichni komparzisti postupně umřou. Že jsou tam nějaký digitální vlci, pro děj filmu neni vůbec důležitý. Je úplně jedno, jestli ty komparzisty sežerou vlci, umrznou, nebo se jim podaří, že se zabijou vlastní nešikovností. Když jsou teda konečně všichni kromě Neesona po smrti, tak nakonec v posledních cca deseti minutách přijde něco jako pokus o jakousi hlubší myšlenku. Hvězdu snad jenom za toho Liama Neesona. Ale radši bych ho viděl v nějakym trochu inteligentnějším filmu. (19.01.2024)

Od Joe Carnahana som videl všetky filmy a zdá sa mi, že čím je starší, tím má čoraz lepší cit pre prostredie. Veľmi sa mi páči, že The Grey nieje vôbec uponáhľaný film a predsa má tak krátku stopáž. Plus atmosféra tak kvalitná, dej tak dramatický a herecká paráda Liama Neesnona tak uveriteľná, že jednoducho nemôžem dať menej ako 85%. (23.03.2012)

Svoje chvíle to mělo. Vití vlků v lese má grády, přelez přes propast je těžkou zkouškou všech akrofobiků, pár krvákových scének potěší, atmosféra "ledu, sněhu a pustiny" je působivá, sem tam se povede pěknej pohled na zasněžený panorama. A Neeson se svým herectvím a hlasovým spektrem sakra výraznější, než všichni ostatní. Zdejší banda jsou nudný tataři, co se předhání ve výbuších vzteku, vyprávěním dojemných životních příběhů, sebeobětováním a haluškách. A vlci... Lepší by asi bylo, kdyby jen řvali v lese. Když totiž přijdou do záběru, vypadaj jako lepší odvar tvajlajtovskejch mluvících vlkodlaků, až člověk jen čeká, kdy alfa samec při příchodu k ohni řekne: "Nazdar, jak to jde?" A vyloženě na facku je stupidní linie s flashbacky na Neesonovu ženu, to radši čučet, jak se černoch budí ze sna a brečí nad mrtvou sestrou. Není to ten film, co jsem původně CHTĚLA vidět (něco jako The Edge s vlkama a bez Hopkinse), ale jednou se na to koukat taky dá. (03.10.2012)

Nevím, jestli je to tím, že jsem za poslední rok viděla / natočila hodně krátkometrážních filmů, nicméně odvažuji se tvrdit, že The Grey je jeden z těch filmů, kterým dvouhodinová stopáž nesluší. Ponechat filmu totiž pouze poslední scénu a zbytek prostříhat na dvacet minut, mohlo to být výborné, pětihvězdičkové, melancholicky laděné dílo, které se vám svým občasným vybočením z jinak rutinních postupů zaryje pod kůži. (U podobných snímků člověk předpokládá, že od samého počátku ví, jak která postava dopadne, tudíž jsou ty nečekané ochylky od normy o to působivější.) V celovečerním formátu na mě bohužel bylo těch roztrhaných lidských těl, vyjících vlků, vzpomínek na rodinu a Neesonových nepřítomných pohledů až moc; minimálně tedy rozhodně víc, než bych ve filmu s podobně jednoduchým příběhem vidět potřebovala. I tak je ale na celém filmu cosi poetického, existenciálního a nitěrně osobního, což je asi to poslední, co jsem od filmu provázeného popisem "Liam Neeson vraždí vlky", čekala. Poznámka: Vydržte do konce závěrečných titulků, protože se za nimi skrývá ještě jedna scéna. (17.02.2012)