Masks

Celé to na mě působí jako námět Labutě, opracovaný nanejvýš tak pazourkem, vyrobeným z půlky cihle. Je tam sice hodně žádoucích prvků, které protínají hned několik žánrů, ale bohužel, ve výsledku stejně budu zítra rád, že si na toto moc vzpomínat nebudu. V paměti mi uvíznou jen úvodní scéna a přiblblej kord...a vadila mi hudba....60% (08.11.2012)

,,TANEC HERCE NA HRANĚ NOŽE. NEJISTOTA. TO JE ZÁŽITEK, KTERÝ MUSÍ HEREC UKÁZAT NA JEVIŠTI.....“ /// Tam v kleci s dravci, ve škole, ze který se nezdrhá, za svojí krásnou maskou ukrývá se … seru na básnický střevo, prostě solidní horůrek o radikální divadelní skupině, kde většinou nikdo nic nehraje. ,,HILFE, HILFE!“ Barbína se občas chová jako kráva, některý kundy si dokonce zasloužej stoprocentně umřít, páč když se někdo chová jako dement…. ale seru na kritický střevo. Napětí to má. I když pod účinky LSD bych asi na ten závěr reagoval líp. Hlavně to stou ,,emociální krví“ už má hovno co společnýho s vylepšenou metodou Stanisławského a kráčí to do řiti magorskou cestou. EMOCE JSOU NAŠE KREV! No tak jo, přehršel hororových nápadů – třeba ta kamera (kurva, taky vám to připomínalo ty 70-80tkový horory? Ten důraz na tělo, světlo….). Jako… jedním slovem? Zajímavý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z divadla nám začaly mizet hérečky. 2.) Přemejšlím, jestli dát přednost DAMU nebo kurzu Mateusze Gduly. 3.) Thx za titule ,,ricci.s“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (09.11.2012)

Než se začnu rozohňovat, které všechny filmy jsem si vybavil (od Suspirie, přes Operu až zpět k Infernu), připomenu si závěr titulků: tento film je věnován - M.Bavovi, D.Argentovi a S.Martinovi. A jsme doma, že.... Jistě, člověk si vzpomene i na Fulciho či na Mučedníky, ale největší vliv bude patřit jednoznačně Argentovi. Barvy (červená!, modrá, žlutá), smysl pro detail, nenásilné spojení hudby s obrazem (zjm. kytara při hledání, bloudění), labyrint chodeb, černé rukavice, bodná zbraň a naturalistické gore, kdy krví se nešetří. Propichování obětí je natolik intenzivní, až z něho mrazí. Hlavně tehdy, kdy jim špic projede hrdlem bez varování. Původně jsem čekal nějaký čarodějnický kult, nakonec se ukázalo něco možná ještě děsivějšího. Hlavní postava - Stella - až pozdě pochopí (prostě blondýna, no), že cesta, kterou zvolila, ji povede přes bolest a děsivé sny do náručí smrti. A čím více se holka brání, tím více se zamotává do lepkavé pavučiny, z níž nebude úniku. Nebo se jí snad nakonec podaří zvítězit nad démony bažícími po její krvi? (20.07.2013)

Wow, tak toto som Marschallovi zhltol aj s navijákom, neskutočne kvalitný horor. Cítil som tam paralelu k The Woods, dokonca aj k Martyrs, akurát s tým rozdielom, že tentokrát trpela hlavná hrdinka úplne dobrovoľne, aby sa stala lepšou herečkou, až kým nezistila, v akých sračkách sa v skutočnosti nachádza. Dej sa odohráva na umeleckej škole, kde prebiehajú veľmi podivné praktiky spojené s mučením a vraždením (určite by som ich zaviedol aj na dnešných školách). Psychologický horor spojený s exploitation a slasherom (to prvé prevláda), výbornou hudbou a s parádnym gore!, pričom ten šialený záver ma tak trochu odrovnal, myslím samozrejme v dobrom. Jediným mínusom je to, že Nemci majú neskutočne škaredé a nesympatické ženské herecké osadenstvo, ale oni za to nemôžu, takže im to tentokrát odpustím :-) Pecka, ktorá v mojich očiach prekonala aj tohtoročný nemecký TOP Urban Explorer... (27.10.2012)

Málokdo dnes ví, že postava temného učitele herectví Mateusze Gduly byla inspirována skutečnou osobou, nejkontroverznějším režisérem všech dob, Osirikasem Pansilasem, jehož kontroverze zašla tak daleko, že je jeho práce a dokonce i samotná existence popírána nejen v uměleckých kruzích, ale dokonce i historiky. Osirakis za svou krátkou filmovou kariéru v 50. letech minulého století natočil několik prazvláštních snímků. Už jejich názvy slibovaly netradiční podívanou - Skála aneb Betonový muž, Letěla kočka, bum do zdi či Rozvírej se bříško. Odporné horory, kde se lidé zalévali do betonu, kočky rozbíjely o zdi a párala břicha však lákaly své diváky na až na svou dobu neuvěřitelné triky, při nichž zůstával rozum stát. Navíc Pansilas překvapoval i tím, že každá další projekce stejného snímku byla od té předešlé v něčem odlišná, jednou letěla proti zdi kočka zrzavá, jindy mourovatá, někdy změnil i název původního snímku a divák jdoucí na Skálu dostal např. Utopence, jenž neutíká, obsah filmu si asi dovedete představit. Po několika měsících úspěšného podnikání ve filmové branži konečně na jeho film přišel místo obvyklých debilů i normální člověk a celou záležitost nahlásil na nejbližší policejní stanici. Při vyšetřování pak vyšel najevo prostý fakt, že Pansilas nebyl žádným filmovým kouzelníkem, nýbrž prachsprostým podvodníkem a ve svých filmech nepoužíval žádnou novátorskou techniku, točil totiž obyčejné dokumentární snímky, nejednalo se tedy o žádnou převratnou imaginaci, ale jen a jen o nudnou realitu. Pansilas byl poté odsouzen k trestu smrti, jeho filmy spáleny a jeho existence zpochybněna. Jeho odkaz však žije v jeho divácích, kteří stále prahnou po dalších zážitcích.... A k Masks jen to, že jako pocta klasikům dobrý, a když si odmyslím tu příšerně otravnou árijskou machnu v hlavní roli, tak i velmi dobrý. Smysl pro giallo říká čtyři, zdravý rozum tři, na co já asi dám. (01.10.2014)