Rachel se vdává

Jeden z posledních filmů režiséra Jonathana Demmea, který vynesl Anne Hathaway první nominaci na Oscara s názvem Rachel se vdává předvádí neobvyklý pohled na svatební veselí, které tentokrát není čistě zdrojem veselí a nadšení. Naopak se sestra nevěsty kvůli veselce po dlouhé době dostane se svojí rodinou do kontaktu a tahle černá ovce rodiny je tak postupně konfrontována s pohrdavými reakcemi okolí. Samotný počet hlavní hrdinky Kym přitom spočívá v tom, že si stojí za tím, že její omluvy minulost nevymažou a to především proto, že se Kym skutečně dopustila především jednoho zásadního problému. Jonathan Demme společně s kameramanem Declanem Quinnem pracuje s třesavými pohyby kamery, které v některých momentech působí jako z dokumentárního filmu, někdy zase naopak působí jako autentické domácí video. Tenhle tvůrčí záměr ale bohužel nemá ten správný účinek a především Demme tolik nebere důraz na jeho pověstnou práci s detaily obličeje jako ve Philadelphii nebo Mlčení jehňátek. Tenhle Demmeův trademark byste v Rachel se vdává hledali těžce a zamrzí to, protože právě touhle metodou Demme naprosto bravurně zvládal se do postav ponořit. To Demme chtěl zcela určitě docílit i u Rachel se vdává, úplně se to ale nedaří. Ruční kamera se možná hodí ke klasickému dokumentu nebo akčního filmu, rozhodnutí ohledně tohoto řemeslného zpracování v rámci psychologického dramatu je ovšem opravdu zvláštní. A i když by se dalo snadno namítnout, že se možná Demme pokouší o autentičnost, spousta ostatních aspektů zcela jakýkoliv nádech autentičnosti podkopává a divák především tuší, že Anne Hathaway nehraje Anne Hathaway. A především se přesně takhle nádech autentičnosti nevyvolává. Právě výkon Anne Hathaway je opravdu výtečný. V roli bývalé feťačky je naprosto uvěřitelná a šlo pro ní jednu z prvních rolí, kde ukázala, že jí vážná role nedělá problém. Hathaway do svého výkonu dala naprosto všechno a pro nominaci na Oscara si došla zcela právem. Stejně tak se nedá říct vyloženě nic špatného o dalších hercích jako Rosemarii DeWitt v roli titulní Rachel, Billu Irwinovi v roli otce nebo Debře Winger v roli matky. V hereckých momentech skutečně není sebemenší problém, především i proto, že jim veškeré ty konfrontace ohledně dávné minulosti divák věří. Jenomže pořád Rachel se vdává k dokonalosti chybí mnoho věcí a především je vidět, že si nikdo není pořádně jistý, jak vlastně tu konfrontaci černé ovce s rodinou pojmout. Celé to prostě celou dobu působí tak, že se vůbec nepodařilo skloubit svatební obřad a zároveň rodinná traumata. Je velmi bizardní vidět, jak se momenty, kdy na sebe lidé navzájem křičí a vyčítají si různé momenty z minulosti kříží s klasickými momenty na svatbě plné srdcervoucích proslovů a především té klasické svatby, kde se všichni veselí, tancují a pijí. Háček je též v tom, že film trvá pouhých 110 minut a přesto působí příliš zdlouhavě, což je navíc potvrzeno i tím, že mohlo mnoho momentů v pořádku skončit na podlaze střižny. A především si mohla scenáristka Jenny Lumet dát větší práci se scénářem, který ta rodinná traumata, komplikovaný vztah dvou sester a status černé ovce hlavní hrdinky mohl vytěžit o poznání víc. Rachel se vdává je po obsahové stránce strašně nevýrazný film a má štěstí jenom v tom, že díky své ´´ dokumentární´´ formě je v rámci žánru snadno zapamatovatelná. Jenomže zároveň nebude existovat důvod si někdy tento film pustit znova. Protože nejen není kdovíjak výborný, ale zároveň je v mnoha ohledech skutečně velmi prostoduchý. Snaha o hluboký příběh ve finále u Rachel se vdává vypadá jako nepovedená mise, protože ty samotné velmi dobré herecké výkony nestačí s tak prostým scénářem. V případě, že by šlo o televizní produkci bych možná byl o poznání spokojenější, představa, že tohle skutečně natočil Jonathan Demme mě ale naplňuje velmi smutnými pocity a proto i přes některé kvalitní aspekty vlastně na tenhle film budu vzpomínat opravdu nerad. A radši si pustím záznam ze svatby svojí sestry a dám si k tomu víno. Rachel se vdává skutečně není pohromou, Demme tam přece jen v některých ohledech poznat je, neexistují ale žádné důvody, proč by se zrovna tohle mělo stát významnou filmovou záležitostí, která bude v příštích letech obhajovat pozice na seznamu nejlepších nebo nejdůležitějších filmů všech dob. Takové filmy totiž vypadají zcela jinak...... (16.02.2021) (méně) (více)