Duel Frost/Nixon

V dejinách je mnoho atraktívnych afériek, kt. ak sa dostanú na filmové plátno, väčšinou sa aj historicky menej obratným divákom páčia vďaka informačnému prínosu. Duel Frost/Nixon ako film je iný v tom, že históriu neservíruje popisne ale analyticky, stavia na psychológii postáv, sile ich osobnosti, schopnosti argumentácie, sebaprezentácie, čo dáva filmu iný rozmer a divák si utvorí názor sám. Duel je natočený cieľavedome, hĺbavo, jedinou výčitkou je, že aj zdĺhavo. (10.06.2009)

Víš, Georgi, tohle docudrama mi to připomínalo to tvé Good Night and Good Luck, v trochu víc user-friendly obalu. Nixona sice vidíme v barvách a tvůj reálný McCarthy nepotřeboval herce, ale udělat z politiky prominentní boxerský ring, kde se na nějaké háky zprava nehledí a podmínky jsou rovné pro oba spoluhráče, to se jen tak nevidí. Tím spíš u Howarda. Když jsem tak fascinovaně tu intelektuální válku a přípravy na ní sledovala /přičemž mi mimoděk došlo, že synchronizované strojení se k závěrečné bitvě v Tróje je proti finále F/N fraška/, uvědomila jsem si, že tohle je je jeden z perfektních politických filmů pro politické laiky. Tohle je přesně ten film, který bych ráda pustila rodičům nebo kamarádům, které nechci nudit hodinovou přednáškou o zákulisí americké politiky, film, který chápe rozdíl mezi státníkem a politikem, mezi pravdou a demagogií, mezi televizní realitou a skutečností, film, který nedělá podobné chyby jako nadějná, ale schematická a neživotná Královna. A pro mě, i když mám někdy pocit, že jsem koukala přes rameno vyšetřovacímu týmu Watergate. Ano, já vím, Frank Langella byl jako Nixonova reinkarnace, snad stokrát jsem v duchu vykřikla: ale to JE Nixon. I kameramanovi a scenáristovi by měl režisér líbat nohy. Georgi, existuje ještě jedno téma z americké politiky, které bych ráda viděla na plátně. Snad se nebudeš zlobit, že po Duelu Frost/Nixon mám chuť nabídnout tu látku Ronu Howardovi. 9/10 (16.02.2009)

Nikdy v životě jsem nezalhal ani nezamlčel žádnou informaci a patrně bude snadné uvedené tvrzení vyvrátit. Jenže já jsem Čech, takže se čelem k nezvratným důkazům nepoložím a budu si stále brumlat svou verzi. To americký prezident Nixon, to je jiné kafe. Lží se sice živí, ale tváří v tvář nepřesvědčivému důkazu se sesype jako domeček z karet a přizná se i k tomu, za co může Ford, Lincoln nebo nějaké jiné americké auto. To ve mně vzbuzuje pocit, že americký politik skutečně slibuje to, co slíbil a odvolává to, co odvolal, ale stejně tomu nemohu uvěřit. A co se týká filmu, tak moc napínavý nebyl, neboť patrně nejsem jediným, kdo již dříve obdržel informace o tom, jak to tenkrát dopadlo a cesta k vítězství novináře nad politikem rozhodně nebyla vydlážděna nějakou úžasnou zábavou. (01.11.2013)

"Proč jste nespálil ty pásky?" Nixona jako člověka nemám ráda, Nixona jako historickou osobnost hodnou zkoumání miluju. Na Duel Frost/Nixon jsem chtěla vyrazit hned, sotva se v plzeňských kinech objeví a nakonec jsem čekala dlouhé čtyři týdny od oficiální české premiéry. Když jsem ale viděla sál, kde kromě mě a Tomáše seděl už jen starší pár, pochopila jsem, proč s jeho uvedením plzeňská kina otálela. Americká politická historie u nás asi nemá zrovna na růžích ustláno, navíc příběh ve stylu bývalý prezident vs. novinář se může jevit nesmírně nudně. Duel Frost/Nixon je ale vše, jen ne nudný. Na první pohled zdlouhavá látka se pod Howardovýma rukama mění v nesmírně dobře koukatelnou zábavu, pro mě jen trošku historicky nepřesnou. Ne, že by Langella svou roli nezahrál skvěle, zlatého plešounka s mečem bych mu dohodila bez problémů, bohužel Nixon byl tak uzavřeným člověkem, že nějaké bratříčkování a noční telefonát Howardovi jen tak neuvěřím. Jenže pak přijde jiný okamžik a Langella, přestože není Nixonovi vůbec podobný, má tak vybroušená gesta, hlas, mimiku a pohledy, že v něm bývalého prezidenta přímo vidím. Minimálně herecky podle mě svého oponenta Michaela Sheena nemilosrdně převálcoval. Dokonce jsem na okamžik Richarda Nixona i začala litoval. Technický dodatek: Hned po návratu domů jsem si pustila skutečný rozhovor Nixona s Frostem a mám pocit, že Nixon je vítězem duelu i ve studiu. Kdyby sám ke konci nehodil moderátorovi záchranné lano a nezeptal se ho, co by americký lid chtěl od něj slyšet, mohla z toho taky vyjít devadesátiminutová hádka na téma "zakrývání zločinu" (Frostovo pojetí) vs. "zakrývání činu, o kterém jsem nevěděl, že je to zločin" (Nixonovo pojetí). A žádný film by tak ani nemusel vzniknout. Na druhou stranu už aspoň toho Richarda Nixona tolik nelituju. (23.03.2009)

Brilantni zachyceni politicke nalady jedne doby a mysleni jednoho cloveka, ktery svym prezidenstvim radikalne zmenil mysleni Ameriky. Nektere sceny z druhe pulky filmu, kdy jsou zachyceny samotne rozhovory, jsem si az dvakrat pretacel nazpet, abych si dostatecne vychutnal herectvi obou hlavnich protagonistu. Proste uzasna zalezitost. (19.04.2009)