Duel Frost/Nixon

Do detailů vypiplaná víceméně komorní konverzačka s lahůdkovým obsazením (z "vedlejších vedlejších" rolí si zaslouží vypíchnout Kevin Bacon) a dalšími z fascinujících hereckých transformací na obou stranách barikády - jak Langella, tak Sheen jsou naprosto neskuteční. Budu se muset podívat na skutečný záznam rozhovoru toho zlého prezidenta z Futuramy - a to je právě to, k čemu by měl vybídnout dobře natočený film podle skutečné události. Frost/Nixon je po všech stránkách vynikající řemeslná práce, ale je to přece jen trochu těžkopádné a sledování ne úplně příznivé. Reprízu si tak asi dám až za dost dlouhý čas... ale kdybyste někdo měl sestřih fotek a záběrů Rebeccy Hall na té módní vlně, kterou prezentovala tady, určitě se potkáme při jejím sjíždění;) 80%, i když samotní herci jsou zcela a bez výjimky stoprocentní. (25.09.2012)

Nestává se často, aby hollywoodské studio sáhlo po společensky závažné látce a umožnilo vznik filmu, který se vymyká zavedeným šablonám pásové výroby komiksových adaptací, romantických a rodinných komedií či jiných zábavných žánrů. Duel je po technické stránce mimořádně zdařilý snímek s pečlivým castingem, kvalitním scénářem a promyšlenou režií. Pokud se někde skrývá úskalí, pak v samotném námětu, v tom, co tvůrci vidí jako zásadní a co chtějí sdělovat. Duel ve skutečnosti není film o politice a osobě kontroverzního, nicméně významného, dobového politika. Je o roli médií a jmenovitě televize, která v druhé polovině 20. století převzala rozhodující vliv na utváření veřejného mínění. Ne nadarmo se ve filmu opakovaně připomíná proslulá televizní debata mezi Kennedym a Nixonem, kde o porážce Nixona rozhodl pot na jeho tváři, který na kameře působil ošklivě a dělal Nixona starším. To rozhodující v Nixonově aféře se odehrávalo mimo zorné pole televizních kamer. Mravenčí práce vyšetřovatelů, investigativních novinářů a zákulisní jednání lobbistů při procesu impeachmentu, to vše je mimo záběr tohoto filmu, jako by to pro něj neexistovalo. V době, kdy se filmový příběh odehrává, už byl Nixon mimo hru a duel s Frostem byl jen symbolickou tečkou za jeho působením v nejvyšší funkci. Televizní duel na politické úrovni ve skutečnosti neznamenal žádný zásadní zvrat a Nixon dál veřejně působil jako soukromá osoba a zároveň veterán republikánské strany, která dokonce po druhém volebním období Ronalda Reagana uvažovala o resuscitaci Nixona a jeho opětovné kandidatuře. Frost byl a zůstal opravdu pouhým bavičem, který se zapsal do mediálních dějin tím, jak dokázal řadu měsíců po vládním skandálu a odstoupení prezidenta dostat znovu tyto události na televizní obrazovky a udělat z nich prvotřídní hit. Frost k rozhovoru přistupoval jako k možnosti se zviditelnit a vydělat peníze. Politice nerozuměl, zato velice dobře znal a chápal televizi jako médium. Celkový dojem: 80 %. (22.02.2013)

Točí se mi hlava! To se stává, když člověk okusí věc o který se domníval, že mu nijak neublíží. Čeká, že to bude pěkný herecký pokoukání, že se přiučí (aféra Watergate= tenoulinký led, o němž prámálo vím a stydím se za to), možná, že si vytvoří i nějaký politický postoj a bůhví, co se ještě namane. Ale že budu sedět s rukama sepjatýma nad hlavou a pozorovat rozhovor, opakuju ROZHOVOR, dvou lidí, jejíchž život mě nedostává do varu (o jednom jsem navíc nikdy neslyšel) s takovým zaujetím a hlavně vážností, to jsem nečekal ani v tom nejdivočejším snu.__ Místnost ve které se duel odehrává je setmělá, žádná hudba, žádné rozptylující elementy. Jen oni dva. Atmosféra houstne, Nixon (fantastický Frank Langella) si otírá horní ret. Je ve varu a bez zbytečných keců řeknu, že já se štavím s ním. Frost (ještě lepší Michael Sheen) pokládá otázky (z prvu hodně směšný, později přitlačí na pilu), které rozhodují o ortelu prezidenta. Divák toužebně očekává odpovědi a taky doufá v to, že mu někdo přinese sklenici vody, jelikož má ze všech těch řečí sucho v krku. Hra pokračuje. Kamera se zběsile otáčí okolo hlavních aktérů, kteří se vzájemně hecují. Sakra, tak kdo vyhrál? Oba. Myslím. Frost dosáhl uznání, Nixon učinil pokání. Vzal ho někdo vůbec na milost, kromě prezidenta Forda? To film neřekně, zanechává vás samotného s vlastními myšlenkami. A to je dobře. Loučení ze zvuků Zimmerovo hudby je bolestivý, ale zároveň strašně uvolňující. Přicházíte k životu, váš zadek též. Teď se konečně můžete napít, ale pocit toho, že jste viděli mimořádný film, tak toho se nezbavíte nikdy. Točí se mi hlava! (09.04.2009)

Je to až neuvěřitelné, ale Howard překvapil a natočil solidní film. Neřekl bych, že takto "obyčejné", ryze konverzační pojetí snímku může strhnout více, než kdejaká howardova akční scéna z filmů minulých. Bez sentimentu, bez příkras. Pouze co možná nejefektivnější a k divákovi relativně šetrná rekonstrukce známého rozhovoru mezi fantasticky zahraným Nixonem a vynikajícím Frostem. Herecké výkony famózní a o těch to bylo především. (12.06.2010)

Případnému zlatému paňácovi bych se vůbec nedivil. Duel Frost/Nixon je v tolika směrech do dokonalsoti dotažený film, až to u jinak bezkulého Howarda zaráží. Tady ale jako by vše konečně přesně zacvaklo na svá místa - skvělí herci (hlavně Langella a Rockwell, slizký Sheen imho nic moc), brilantní kamera, nevýrazná, ale perfektní režie a jako třešinka na dortu Zimmerova parádní vybrnávačka. 120 minut jsem na plátně vyloženě visel. Což se mi u politických dramat zas tak často nestává. Viz. přeceněná Královna. (22.02.2009)