Duel Frost/Nixon

No jo, Howardovi šly tyhle oscarové látky vždycky lépe než pobíhání Toma Hankse s divným účesem. A tady to jenom potvrzuje. Už jenom samotná příprava na televizní duel je strhující a skvěle se zde načrtnou dva hlavní charaktery. Samotný duel mi potom přišel jako boxerský zápas, kde se místo těžkých ran dostávají argumenty a kdy přesně podle výrazu poznáte, kdo koho právě drsně udeřil. Prostě výborný, Howard dobře vybudoval tu atmosféru po Nixonově aféře, i když občas si dovolí i jemný humor, který se také daří. Atmosféře pomáhá také kamera, která jako by vypadla přesně ze 70. let. No a herci jsou bezchybní. Frank Langella je opravdu fascinující a věříte mu každé gesto. Zastínil tak i výborného Michaela Sheena, kterému jsem celý film hodně fandil. Velikánské překvapení a nebýt toho, že to v půlce chvilkama drhlo, tak jdu na plný počet. (15.02.2009)

Úchvatné konverzační drama, které z obyčejného interview přejde skoro až na událost, která může mít neočekávané násedky. Herecké výkony jsou místy až dechberoucí, Langella je jako Nixon naprosto přesvědčivý. A Howard přesně ví co dělá, zhušťuje atmosféru hned při první pásce, kdy Nixon Frosta s přehledem stírá a graduje ji hned dvakrát, nejdříve u telefonátu a pak při posledních 20ti procentech. Vůbec nechápu proč se pouštěl do Langdonovské série, když mu tyhle věci jsou mnohem více od ruky. Navíc Zimmerova hudba má zase jednou jedničku. (29.04.2009)

Solídna show. Ale stále iba show. Remeselne zvládnutá, nablýskaná, svižne odsýpajúca... a zároveň prekvapivo plytká, studená, bez vnútorného napätia. Hovno v pozlátku. A čakal som omnoho strhujúcejší herecký koncert. Vlastne sa nemôžem zbaviť dojmu, že tam Sheen a Langella nemali veľmi čo hrať, že o nič nešlo. Ako divadelná hra, bez toho filmového švihu, by ma toto poňatie zrejme zabilo... nudou. (23.03.2009)

"Proč jste nespálil ty pásky?" Nixona jako člověka nemám ráda, Nixona jako historickou osobnost hodnou zkoumání miluju. Na Duel Frost/Nixon jsem chtěla vyrazit hned, sotva se v plzeňských kinech objeví a nakonec jsem čekala dlouhé čtyři týdny od oficiální české premiéry. Když jsem ale viděla sál, kde kromě mě a Tomáše seděl už jen starší pár, pochopila jsem, proč s jeho uvedením plzeňská kina otálela. Americká politická historie u nás asi nemá zrovna na růžích ustláno, navíc příběh ve stylu bývalý prezident vs. novinář se může jevit nesmírně nudně. Duel Frost/Nixon je ale vše, jen ne nudný. Na první pohled zdlouhavá látka se pod Howardovýma rukama mění v nesmírně dobře koukatelnou zábavu, pro mě jen trošku historicky nepřesnou. Ne, že by Langella svou roli nezahrál skvěle, zlatého plešounka s mečem bych mu dohodila bez problémů, bohužel Nixon byl tak uzavřeným člověkem, že nějaké bratříčkování a noční telefonát Howardovi jen tak neuvěřím. Jenže pak přijde jiný okamžik a Langella, přestože není Nixonovi vůbec podobný, má tak vybroušená gesta, hlas, mimiku a pohledy, že v něm bývalého prezidenta přímo vidím. Minimálně herecky podle mě svého oponenta Michaela Sheena nemilosrdně převálcoval. Dokonce jsem na okamžik Richarda Nixona i začala litoval. Technický dodatek: Hned po návratu domů jsem si pustila skutečný rozhovor Nixona s Frostem a mám pocit, že Nixon je vítězem duelu i ve studiu. Kdyby sám ke konci nehodil moderátorovi záchranné lano a nezeptal se ho, co by americký lid chtěl od něj slyšet, mohla z toho taky vyjít devadesátiminutová hádka na téma "zakrývání zločinu" (Frostovo pojetí) vs. "zakrývání činu, o kterém jsem nevěděl, že je to zločin" (Nixonovo pojetí). A žádný film by tak ani nemusel vzniknout. Na druhou stranu už aspoň toho Richarda Nixona tolik nelituju. (23.03.2009)

V tomto filme funguje všetko ako vo švajčiarskych hodinkách. Obomi hlavnými protagonistami majstrovsky zahraný dialógový súboj s perfektnou drobnokresbou charakterov, nakrútený a zostrihaný divácky najpáčivejším možným spôsobom. V tomto smere je Frost/Nixon doslova unikát a svedčí o mimoriadnej schopnosti Rona Howarda vyhovieť náročnejšou látkou aj tomu najkomerčnejšiemu divákovi. Filmy z tohto prostredia, nech sú akokoľvek kvalitné, sú väčšinou zdĺhavé, komorné, ponuré a ponúkajú skôr masáž intelektu, než emócie alebo atraktívny vizuál. Vizuál Frosta/Nixona v spojení s hudbou Hansa Zimmera a rivalsky dravou chémiou medzi Martinom Sheenom a Frankom Langellom, plnou pokory a úcty, je doslova šťavnatou, sexy filmovou lahôdkou. (25.02.2009)