Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Nejlepší seriál pro děti, co jsem v době dítěte viděl ! Nemohl jsem se dočkat, až Ládínek nafoukne tu svojí raketu a poputuje někam do neznámých končin, které svojí podivuhodností předčili vše, co jsem v té době viděl. Ta raketa mi utkvěla v hlavě, ale nejvíc. I když to byla totální blbost, furt jsem v tom hledal nějakou logiku :-) - tak např. nafouktete raketu a otevřete dveře - dyť se vyfoukne! A kde se vzala palubní deska? A proč je všechno najednou z pevného materiálu? Nojo, byl jsem dítě a bral jsem to vážně (co se techniky týče - u ostatního jsem se řezal smíchy) :-) (29.11.2010)

Prostřední a bezkonkurenčně nejlepší série Smolíků, i když tato povedená rodinka tu, vyjma Ládínka, paradoxně hraje jen druhé housle. Ty první si nocí nosí právě Ládínek na střechu a kupodivu - nejsou to housle, co je ve futrálu, ale nafukovací raketa Guliver (model 5), se kterou se Ládínek společně se svým mluvícím psem Zorem vydává objevovat ty nejšílenější ze šílených a ztřeštěných planet. Scénáristé tady opravdu popustili uzdu fantazii naplno a můžu říct, že dílo se jim nepochybně povedlo, neboť když jsem si teď nedávno udělal opáčko Smolíků, tak můžu říct, že za těch cca 35 let, co uběhlo od doby, kdy jsem je viděl naposled, jsem si pamatoval téměř každou planetu i děj každého dílu. A mám také dojem, že jde o nejprohláškovanější sérii, kde co slovo, to perla. A to i v pasážích kdy se na začátku a konci mihnou ostatní členové rodiny. Např: Gábi: "Kde bych na to vzala? Copak ty peníze kradu?" Pepa(sarkasticky): "Pouze je bereš. Ode mě." (12.06.2019)

Dětství v sedmdesátkách, hlava věčně v nějaké té sbírce východoevropských sci-fi povídek z Edice 13, sešity pokreslené důmyslnými vynálezy poháněnými sifonovou lahví, Ládínek – hrdina největší. Nejvíc mě ale teď po letech nadchl dosud neviděný (protože českým bolševikem do televize nepropuštěný) závěrečný díl Na hlavu postavená planeta s několika scénami, ve kterých se všechno systematicky říká obráceně, než se to myslí. Přepnout po těch pár minutách zase do normálu, to člověku chvíli trvá – a co teprve když se na podobných principech od mala učila komunikovat celá vaše generace. (14.03.2015)

"I vesmír má své pihy na kráse." Pevná zem pod nohama mi naprosto vyhovuje, ale jako dítě jsem nejeden večer vytahoval vesmírnou raketu z houslového futrálu a navštěvoval s Ládínkem a Zorrem planety, které se astronomům stále ještě schovávají. A jelikož jsem konzervativní, tak kašlu na nudný Mars, ale jestli ten futrál s raketou najdu, tak se asi znovu mrknu na Placatou planetu, Bláznivou planetu, Zrychlenou planetu a samozřejmě na Na hlavu postavenou planetu. Tam je prostě hezky. (02.02.2017)

Díky, že Prima Cool konečně nasadila něco, co už nevysílá deset let furt dokola. Abych se přiznal, trošku jsem se obával, že po mnoha a mnoha letech shledám, že je to vlastně docela nuda a blbost. Ale ono je to fakt dobré. Pořád. A je to vtipnější a zábavnější, než hromada věcí a pořád to úžasně funguje. Takže i já... na to plné hodnocení to prostě fakt je. Protože je to prostě strašlivě dobré. A vtipné. A geniální. A protože je to i pět hvězd z nostalgie, je to vlastně hvězd deset. Ládínek je plný úžasných, bláznivých nápadů, které dnes fungují snad ještě víc, než tenkrát. Nadčasová záležitost. 100%. (01.05.2020)