Eliška má ráda divočinu

„Dvě porce tý tvý píčoviny…nebo divočiny?“ Tak mně osobně stačila teda jenom jedna porce, podruhé bych si Schmidtovu „muchomůrkovou smaženici“ už opravdu nedal. Stejně jako v pozdějším režisérově snímku Herbert v ringu je kladen velký důraz na vizuál, v tomto případě hodně podmanivý, ulítlý, experimentální, podstatně barevnější a více prosvícený, takže po technické stránce jsem byl snad až na nepříliš zvládnutý zvuk a možná až přebytek „psích“ podhledů docela spokojen. Jenže co se týče filmu jako takového; Eliška je jistě originální, ale jinak hodně chaotický slepenec nepřílišných souvisejících scén (nápad provázat „děj“ s filmem ve filmu jenom přidal na nepřehlednosti), z nichž je spousta dost absurdních, hloupých, trapných či vyloženě nevtipných (to platí i o postavách, jejichž protagonisté si sice natáčení zjevně užívali, avšak divák jejich pochybné kreace už tolik ne), na druhou stranu některé byly tak blbé, až mě rozesmály (min. rozhodně nezapomenu na tu „erotickou“ s hymnou). A přítomnost italštiny byla fajn, ale dost jsem litoval, že jí nevládnu, takhle mi možná některé zdařilejší frky unikly (anebo taky ne). Za ten vizuál a sem tam nějakou vtipnější hlášku dávám ještě 2*. (23.01.2014)

Je to hrozně nesmyslný film, ale pane bože, je nesmírně fascinující, nemohl jsem z něj spustit oči. Prezentačně je to hrozný nepořádek, spousta nesmyslných střihů a záběrů na ůplně náhodné věci, které nijak nesouvisí s dějem. Zvuk taky není o moc lepší, ja tam spousta zbytečných, otřesně znějících a špatně zakomponovaných zvukových efektů. Ale herecké výkony jsou fantastické a postavy jsou celkem zajímavé. Je to hrozně matoucí film, ale má něco do sebe, něčím mě oslovil a já bohužel ani nemám ponětí čím. 5/10 (07.04.2022)

Chtěl bych žít ve světě, ve kterém Otakáro točí další filmy, ale odhodil svou antiscénáristickou pózu, protože jeho pojetí filmu jako „hostiny smyslů“ bylo jedním z nejslibnějších momentů české porevoluční kinematografie. Na Elišku jsem koukal s potěšením, na formálně podobně pojednaný film, který by navíc měl co říct, bych koukal s nadšením. Howgh. (23.01.2014)

Některé české filmy chtějí jít proti diváckým očekáváním a zažitým stereotypům a zvolí jakousi bezbřehou stylovost. To je případ tohoto filmu. Jenže nějak se při té horlivosti pozapomnělo na vkusný příběh a tím taky na diváka. Panoptikum bizarních postav skýtá jistý potenciál, ale hodně diletantský přístup režiséra s nimi zametá do všech světových stran, ale ani jedna není ta správně optimální. Sotva se s jednou postavou trochu více seznámíme, už ji střídá jiná, navíc ani k jedné nelze pocítit divácké sympatie. Je v podstatě jedno, jaký charakter bude mít ta či ona postava, když s ní neprožije divák žádnou zajímavou chvilku. A nedá se napsat, že by se herci nesnažili. Dokonce Žilková je až moc dobrá, ale celý film je shozen do propasti, ze které je nemožné se vyhrabat. Nějaké lano je tady zbytečné házet, protože je důležité hlavně divácké hledisko, a takový film je raději lepší nechat zatuchnout na dně tvůrčí jámy, kam nestylotvorností spadl, ačkoliv jeho tvůrci chtěli být jiní a originální. Jenže neuměli to dobře podat. 20% (20.03.2013)

To bylo zase dílo. Člověk se ptá už po sté, kde se na tohle berou peníze a pak ještě jednu otázku si pokládám. Proč na ně někdo prachy dá? Vždyť to ani nemohlo vydělat money zpět. Mě se tedy ta smyslná erotika moc nepáčila. Vidět v té době sice ještě mladou a sexy Veroniku Žilkovou, jak si sedá na pétanquovou kouli a dělá si s ní dobře, mě zase tak nerajcovalo. Stejně jako sexy náznaky se psem - to mi přišlo už lehce za hranou. A náznaků zoofilie tam bylo více. Film postrádá nějakou logičtější a smysluplnější dějovou linku. Postrádá i kvalitnější scénář. Tohle spíš bylo takové psychedelické dílo plné abstraktních náznaků o čemkoli si jen představíte. A že to bylo nominována na Českého lva? To jen svědčí o tom, že nazývat Lvy českým Oscarem je čiré bláznovství. (06.08.2020)