Dvojí hra

Potěšení ze sledování filmu tu neplyne pouze z rafinovaně vykonstruovaného scénáře plného podfuků na divákovi, ale minimálně stejnou měrou z jedinečnosti dialogů a replik, které Gilroy svým postavám vkládá do úst. Po fantastickém Michaelu Claytonovi tenhle režisér/scénárista opět prokazuje výjimečný cit pro jazyk a rozhovory skládá z výsostně originálních a přesto uvěřitelných vět. Nutno vidět v původním znění, především pokud se v podobných lingvistických hrátkách taky vyžíváte. (02.03.2010)

Chvíli jsem měl na jazyku, že by se film neměl jmenovat Duplicity, ale Debility. Nejen že jsem usínal nudou, ale ještě mi hlavní představitelé byli neuvěřitelně nesympatičtí! Přitom když Clive posledně hrál s Julií, byla to křišťálově vybroušená konverzačka a dle mého životní role Robertsové. Pochopitelně mluvím o filmu Closer. Dvojí hra se ale vůbec nepovedla. Normálně mi flashbacky nevadí, ale když se s nimi umí pracovat. Tak šíleně ubíjející časově rozházený bordel jsem snad nikdy neviděl!! Fuj!(ale abych jen nekritizoval, Paul Giamantti a Tom Wilkinson jsou geniální!..jak jinak:-) ) (12.07.2009)

Herečka, která je prototypem obyčejné ženské – navenek lehounce sprostá a ukecaná, přesto pořád roztomilá a ve své postavě uvěřitelná. Bez mrknutí oka navíc dokáže přidat sebeironickou notu. Občas se zdá, že si Julia Roberts moc neumí vybírat role, ale to je chyba lávky. Právě ona je hlavním tahounem téhle hry, ve které nikdo nemůže věřit nikomu. Plus znovu skvostný Paul Giamatti. Tony Gilroy a špinavé praktiky patří tak nějak k sobě. Jenže tentokrát to přepískl. S vlastním scénářem. Ten ubíjí vše, co může. Tenhle kousek je totiž sám o sobě komplikovaný dějem a vyžaduje nemalou dávku pozornosti. Jenže když už, tak se navíc pohybujeme v obřích časových skocích, což přestává být zábava. Spíš otrava. Chytat mnohé podrobnosti už moc nejde. Navíc v takhle uchopeném rozvleklém tempu. Tahle elegantní hra tak nakonec není taková, jak bychom si představovali. Je to sice ukázkové řemeslo, ale na diváka tak trochu kašle. (18.01.2015)

Mně tenhle film přišel neuvěřitelně debilní. Oni z toho udělají takový ten pohodový thriller s nadhledem a atmosférou jak z Dannyho parťáků, ale z hlavních agentů - Clive Owen a Julia Roberts, mi je hrozně k smíchu. Ne tím, jak je hrajou, ale spíš tím, jakými agenty v tom příběhu vůbec jsou. Vždyť oni hrajou agenty, kterí chtějí nějakou posranou recepturu na nějakej šampón. Co to jako kurva je? :-D (28.05.2012)

"Tys mě chtěla dostat! - A tys mi zrušil buzení! - Tak jsme si kvit." Milostné popichování dvou citově zdegenerovaných agentů mě poměrně bavilo. Jejich vztah byl navíc podpořen nějakými těmi miliony dolarů na kontě, což v dnešní době dává smysl, ale na můj vkus to celé příliš záhadně kmitalo v čase, hladce předvídalo tahy o dvě partie dopředu a přitom se mě to ještě snažilo přelstít rafinovanými úsměvy. Přesto mě tato hra, směle rozehraná minimálně na pět světových stran, svou překombinovaností občas donutila k seriózně udivenému pohledu. (31.03.2016)