Úplné zatmění

Top rozporuplnost roku 1995. Na jedné straně "musíte" sledovat, jak Letec vobráží Remuse Lupina, na straně druhé musíte docenit ten majstrštich. Minoritní vlastník Krvavého diamantu vypadá na patnáct, Remus vypadá na návštěvu Dr. Chocholouška a divák se tváří kysele. Původně jsem chtěl dát odpad!, jelikož nepatřím mezi 4% minoritu, AVŠAK nemohl jsem neopomenout um Kaczmareka a Polky Agnieszky Holland. Jak jen někdo, kdo má za manželku takovej kus, může nastavovat anál takovému ptáčátku...Chvílemi příjemné překvapení. 82% (21.05.2012)

Nezapomenutelný, nádherný film. Nevím, kdo byl lepší, zda diCaprio či Thewlis, ale každopádně vytvořili dvojici, na kterou se hned tak nezapomene. Rimbaud je v podání diCapria místy doslova k sežrání, jak je sladkej a pak přijde moment, kdy bych mu rozbila hubu, jak je odpornej. Verlaine je chudák s jednou velkou, ale opravdu velkou slabostí. Místy je film i neuvěřitelně vtipný. Chudák paní Verlainová. (11.09.2009)

Mám za to, že životopis by měl nějak svou formou (a materiálem) reflektovat i tvorbu osobnosti, o níž pojednává. Pouhý životní příběh s pár replikami na téma spáč v úvalu mi ke štěstí nestačí. Ve srovnání s Úplným zatměním jde třeba film Hodiny mnohem dál. Toto je milý, odpočinkový a zábavný snímek - no more, no less. (Může se zdát, že není fér srovnávat Úplné zatmění /což je životopis/ s Hodinami /což je adaptace knihy, která je prý mnohem více než pouhým životopisem/, ale mě by opravdu těšilo, kdyby se přesah stal normou u převyprávění života významných /i bezvýznamných/ osobností. U Hodin nemohu hodnotit jestli jsou zdařilou adaptací, neb jsem knihu nečetla.) (13.08.2010)

Film je to dozajista zajímavý, ale bohužel jsem u něj přes kvalitní herecké výkony nenašel tu pravou jiskru, kterou jsem od daného tématu očekával. Možná je to tím, že i přes poměrně dlouhou stopáž je film příliš rozkouskovaný. Ale za zhlédnutí rozhodně stojí. A DiCaprio mi nevadil, což je zase jeden z mála filmů, o kterých se to s jeho přítomností dá říct, role mu vlastně dosti seděla. (21.02.2007)

Tak tenhle film bych si na svědomí nevzal. Slova přece vypadají jinak, než znějí obrazy. Co namítat proti tomu, že JANR skvěle rozběhl štafetu a držel kolík, dokud ho nemohl předat Jimu Morrisonovi... "Občas vídám na nebi nekonečné pláže poseté bílými, veselými národy. Velká zlatá loď třepetá v raním vánku nade mou svými pestrobarevnými praporky. Vytvořil jsem všechny slavnosti, všechny triumfy, všechna dramata. Snažil jsem se vynalézt nové květiny, nové planety, nové bytosti, nové jazyky. Věřil jsem, že získám nadpřirozené schopnosti. Ale což! Musím pohřbít svou představivost i své vzpomínky. Jak skvělá kariéra vznětlivého umělce a vypravěče!" (jeden z posledních paragrafů Sezóny v pekle, překlad RT)... Myslím, že před touto vizí ztrácí film veškerou vypovídací sílu a stává se pouze estetickou záležitostí..... "Film je ze všech umění nejtotalitnější. Všechna energie a pocity jsou nasáty do lebky, ztopoření mozku, lebka nafouklá krví. Caligula toužil po jediném krku pro všechny své poddané, aby jednou ranou mohl setnout celou říši. Tímto přetvářejícím činitelem je film. Tělo existuje kvůli očím, stává se suchou lodyhou k podpírání těchto dvou jemných nenasytných klenotů." (Tohle je ale už Jim Morrison, překlad RT.) Pozn (pozor reklama!): Asi před 20 lety jsme s (dnes již zesnulým) skladatelem Patrickem Morrisem z Londýna zvažovali, jaká Rimbaudova básnička by byla nejlepší pro zhudebnění na jeho nové CD: Snadno jsme se shodli na "Au cabaret-vert"). V Zelené hospodě v Rimabudově rodišti Charleville-Mézières se nyní pořádají hudební festivaly; letos v srpnu tam budou třeba KoЯn (na ty já ale nemusím). (15.03.2017)