Hobit: Šmakova dračí poušť

První díl byl pohádkou, kterou je i kniha. Šmakova dračí poušť (bleh) se však (zřejmě maximálně v rámci možností) přiblížila Pánovi prstenů. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě účast Orlanda 'Legolase' Blooma, který snad poprvé (štěk v Černém jestřábovi nepočítám) předvádí solidní herectví a božská Evangeline Lilly, kterou od nynějška prosím obsazovat do každého pátého filmu. Jejich souboje film pozvedly ještě o něco víc a teď můžu s klidným srdcem napsat, že lépe asi zpracovat kniha nešla. (Ale samozřejmě, že šla). Místy vizuál vypadá až moc počítačově (lití zlata, jízda Legolase na koni), ale jinak k efektům nemám výtky (perfektní Šmak a adrenalinová jízda podzimu - rafting v sudech). Jediným opravdovým mínusem je Howard Shore. Chvílemi je vidět, že se snaží najít ten správný ekvivalent k předchozím soundtrackům ze Středozemě, ale výsledkem je lotrovská-nelotrovská hatmatilka. Buď měl Pána prstenů vykrást se vším všudy (čti pokračovat se stejnými motivy), nebo vymyslet úplně něco zbrusu nového. Jediná kaňka ale s hodnocením dolů nehne. (09.01.2015)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)

Vyčítat Peteru Jacksonovi – jak to tady mnozí činí – že se až příliš nechá unášet a zahlcuje nás atrakcemi, je nepochopení Jacksonovy podstaty. Ten se vlastně od doby, co jako mladý kluk pekl v mámině troubě masky zlých emzáků pro svůj celovečerní debut, vůbec nezměnil. VELKÉ PŘEROSTLÉ DÍTĚ, CO MILUJE FILMOVÉ TRIKY a rádo ohromuje vizuálními serepetičkami, co jdou kolikrát přes hranu. Náramně jsem si užil přeplácaného ´King Konga´, užívám si i přeplácaného druhého ´Hobbita´. Ten je tak vizuálně přepestrý a bohatý, že s ním v tomhle ohledu nesnese srovnání žádné jiné fantasy dílko, nebo pohádka za posledních deset let. Berme prvního vlažného ´Hobita´ jako jakousi „startovací rampu“ pro masivní druhý díl, pak tedy dostává své opodstatnění a smysl. Zároveň ale varuju – hledáte myšlenkové přesahy, oči-ždímající výjevy, zkrátka takový ten „lidsky hřejivý umělecký prožitek“? Pak se obraťte jinam. Naopak jdete na rozverného Jacksona, který je tradičně – jak mu to jeho naturel káže – utržený ze řetězu a hrne to do Vás hlava nehlava? Pak jste na správné adrese :o) (12.12.2013)

Už když se na vás samotný Peter Jackson v úvodním záběru zakření přímo ksichtu, tak je jasné, že tentokrát to bude o hodně hravější a hlavně zábavnější. Po malinko pomalejším, ale stále nadprůměrném, úvodu tak konečně dostáváme tu správnou fantasy jízdu plnou akce a dobrodružství, na kterou jsme čekali. Ano, ta natahovanost je chvílemi stále hodně vidět a těch digitálních triků je opravdu až příliš. To vše se dá ale hravě prominout, když je to zahaleno do čím dál temnější atmosféry plné nápadů a čím dál zajímavějšího příběhu, do něhož se skvěle hodí i Jacksonovy novoty. Tempo je navíc natolik strhující a akční scény jsou natolik přehledné a boží (akce se sudy patří k mým Top scénám roku), že nudit se zkrátka nemáte ani kde. Tauriel v podání Evangeline Lilly je navíc konečně ta správná sympatická elfka, kterou tuhle série potřebovala. Luke Evans je borec, Legolas je jako vždy za frajera a Cumberbatch si svého Šmaka také nehorázně dává. Jen škoda, že ti trpaslíci jsou stále spíše horda nezajímavých individuí, u nichž si divák nezapamatuje ani jména. Víra v Jacksona je zkrátka opět obnovena. Teď to jen v závěru nepokazit. 90% (17.12.2013)

Já musím začít něčím, čím jsem tady snad ještě nikdy nezačal a čím by se asi ani komentář k filmu začínat neměl, ale já si prostě nemůžu pomoct a musím se prostě z toho vypsat hned. Je to hudba. Howard Shore vytvořil tak krásný soundtrack, který je jako když přijdete na hrad plný tajemství, fantazie, dobrodružství a vy k ceně lístku na tenhle hrad dostanete toho nejlepšího průvodce na světě, přesně takhle tady na mně působí je hudba pana Shora. Pokud jde o film, tak já doslova obdivuju Peterovo umění vyprávět obrazem. Peterovu schopnost vyvolat smích, pocit strachu, nechat vyniknout nádherné exteriéry Nového Zélandu, navodit atmosféru strachu, ale i naděje, bez jediného dialogu považuju za naprosto geniální. Šmakova dračí poušť v sobě nemá velkolepé bitvy, ale o to víc vynikne akční útěk trpaslíků z elfího království , takhle zábavně hravou akci jsme už dlouho neviděl. Trošku zamrzí větší množství elfích dialogů, které miluju, protože to nejsou jsou to tuctový knižně scénaristický kecy, maj v sobě mnoho krásy a síly. Naopak jsem docela rád, že Gandalf zde nemá tolik prostoru. Nic proti němu , kdyby u nás kandidoval na prezidenta, tak ho okamžitě volím, ale já bych s nim prostě nikam neputoval, ten jeho kukuč typu „já vím víc než ty“ by mně po chvíli asi pěkně sral, nevím sice jak to cítí Bilbo, nebo dřív třeba Aragon, ale já bych si v jeho přítomnosti připadal jak absolvent zvláštní školy. Musím však ocenit že právě Gandalfův výstup má v sobě nejvíc temnoty. A o co šetří Šmakova dračí poušť na emocích ve svým příběhu, o to víc je dává do obrazu a hudby. (11.12.2013)