Hobit: Šmakova dračí poušť

You either die a hero or you live long enough to see yourself become the villain. Peter Jackson je nový George Lucas! Bizarnější, trikově odpornější a celkově několikrát horší, jak předchůdce. Rádoby příběhová slátanina násilně naroubována na téměř 3 HODINY stopáže, kde 90% děje je vata a 10% Šmak (za jeho podobu a charismatický dabing Benedictem Cumberbatchem dávám onu jedinou hvězdu). Zbytečná muka pro každého fanouška původní trilogie. Když ne peníze, tak chci zpátky alespoň ten ztracený čas. Výmaz paměti by také neuškodil. (11.12.2013)

Rád bych napsal, jak to bylo skvělé a bombastické a přeúžasné, plné krásné hudby a nervydrásajícího příběhu, ale nebylo. Viděl jsem dokonalou, řemeslně odvedenou práci výtvarníka, prožil několik nostalgických momentů, které mě znovu vrátily na stránky knih (vstup do Temného hvozdu, Bilbův výhled ze stromu, Esgarot, Špak), občas se uchechtl, jednou ucukl při 3D efektu, ale jinak jsem se spíš těšil na konec (měřeno přísnou optikou). Sám nevím, jak to je koncipované. Jestli je to zkrátka pro hardcore fanouška Tolkienova Hobita k potěšení nebo k nasrání. Přitom mohu odvážně říct, že se povedlo - jednotlivé sekvence, části, momenty jsou jednoduše skvělé, ale jako celek to prostě někde hapruje. Kam se sakra podělo to fantastično, ten děsuplný závan přenádherné bájné Středozemě? Vše je zadupáno do trpasličích výkalů hyperaktivním střihem, hektickou kamerou a umělohmotným prefabrikovaným scénářem. U Eru, jaká škoda, pane Tolkien! A tak krásně jste to napsal. S politováním musím říct, že to, co vám zfilmovali, nebylo zdaleka tak skvělé, jako to, co si přimysleli navíc. Ano, mluvím o Tauriel. Tato nová postava byla z celého filmu jednoznačně nejlepší. Vysoko nad vším tím patosem, barvičkami, a Thranduilovo přehráváním. Přesto všechno ale musím říct, že výlet na sever Středozemě jsem si vlastně užil a bylo vidět, že i ostatní mainstreamový konzumenti v kině občas zapomínají žvýkat ten svůj prošlý popkorn a oddávají se toulkám fantazií (měřeno mírnou optikou). (12.12.2013)

No jasně, že jsem šel na Hobita do kina. Hned den po premiéře, vždyť to musí bejt. To, že jsem ráno málem nevstal do práce, protože film měl tři hodiny a do toho se mi zamíchaly reklamy s ukázkami na půl hodiny a stejně tak v půlce filmu 15ti minutová přestávka, ať vezme čert. Ale pořád musím říct, že jsem si to užil tak, jako se mně to už hooodně dlouho nestalo. První Hobit byl takovej nemastnej a neslanej. Peter si hodinu a půl pohrával s Roklinkou a než se něco rozjelo, byl vlastně konec. Druhej díl má ale koule. Je plný akce, která ne a ne skončit. Někdy jsem si vzpomněl i na druhý díl Pána Prstenů, kde se vlastně většina filmu odehrála v bitvě o Helmův Žleb. Musím ale uznat, že některé scény Peter připravil fakt geniálně, že jim nešlo nic vytknout. Taková scéna v sudech bude jednou pojmem, která bude mladý režiséry učit toho, jak některé scény ve filmech natočit dynamicky. Tak vtipnou, zároveň akční a efektivní scénu jsem neviděl a nevím, jestli ještě někdy uvidím. Do toho to boží prostředí, boží postavy, kde každá má svůj smysl (taky proč by ne, když Hobit bude mít něco přes devět hodin, jako celek) a především Středozemě! Ta Středozemě, do které se vracím pokaždé, kdy mě moje fantazie přestává fungovat. Byla to krása, neuvěřitelný zážitek. A jsem rád za to, že se kolikrát u tohoto filmu řeší, zdali by se elfka vůbec měla bavit s trpaslíkem a jestli by se s ním vůbec měla nebo mohla skamarádit. To je totiž podstata všech fantasy světů, a když se najde někdo, kdo má chuť tohle řešit, tak nelze dodat nic jiného, než že ten svět opravdu existuje mezi námi. Má takové kouzlo, že nevím, jestli ten rok vůbec budu schopný počkat. Skončilo to totiž tak náhle, že ani týden po tom jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatoval. (18.12.2013)

Jacksona utrženého ze řetězu v kombinaci se Středozemí prostě můžu. Perte to do mě a já furt nebudu mít dost. Všechny výtky, co o tomhle filmu lidi píšou jsou asi pravda, ale já se nenudil ani chviličku a mám chuť si to dát znova. Hrozně mě baví ta Gandalfova linie. Jenže je prostě určena zarytým Tolkienovcům a chápu, že někomu může přijít navíc. Tauriel mi nevadila (Evangeline Lilly je první opravdu pěkná elfka), spíš ten Legolas v Esgarothu už poněkud přesluhoval. Je tu opravdu hodně bitek, ale jsou takové odlehčené. Prostě se o trpaslíky nebojíte. V Pánovi Prstenů vás bolel každý úder, ale tady víte, že skřety prostě všichni předimenzovaně vykombí a půjdou dál. Což se ale k Hobitovi hodí a je vidět, že Peter Jackson má tolkienovy knihy opravdu rád. Nejvíc na mě zapůsobil Thorinův proslov v Esgarothu a příchod trpaslíků k Hoře. Opravdu mě to dojalo. Jenom nechápu, co bude ve trojce. Tři hodiny dlouhá bitva? (12.12.2013)

Pokiaľ som prvú časť druhej hobbitej trilógie označil za stávku na istotu, tak musím povedať, že v druhej časti Jacksonova parta rozhodne s ničím nepárala. Odbremenené predstavovanie postáv a zdĺhavý proces rozbehnutia príbehu na plné obrátky znamená voľnú ruku pre divácky atraktívnejšie dobrodružné scény. A tých je v tejto časti požehnane. Od začiatku je to celé jedna veľkovýpravná dobrodružná fantasy so všetkým, čo k tomu patrí; ako sme na to boli zvyknutí u LoTR pred desiatimi rokmi. Stále je vidieť to nadšenie a entuziazmus v hereckých výrazoch hercov, ale najmä zapálenie pre prácu tvorivého týmu, ktorí neustále vymýšľajú nové triky, zábery a uchvacujú neskutočnými fantasy prvkami a nápadmi. Príbehovo je to možno trošku nafúknuté, dialógy už boli aj inteligentnejšie, ale celé to speje k veľkolepému finále, putovanie a strastiplná výprava naberá na intenzite a práve to sú aspekty, vďaka ktorým prehliadnem tých pár nedostatkov. 90%. (05.10.2014)