Hobit: Šmakova dračí poušť

Pak se ten vichr nechal svést přes moře noci dálkou cest. Měsíc jej hned jal do plachet a znovu svitla záře hvězd. Oblíbené scény z knihy povýšené na adrenalinové vrcholy, neskutečně funkční nové postavy a zmínky z jiných Tolkienových spisů konečně zobrazené tak, že se nemusíme chytat každé poznámky pod čarou. A když jsem se bál, že příchodem do Jezerního města může utrpět tempo, netušil jsem, že dostanu takhle vydatnou dávku Šmaka, která přebije úplně všechno kolem a udělá z Poušti znovu film roku. Fajn, vymýšlím si, to poslední jsem tušil. A ta atmosféra fantasy, dobrodružství a tentokrát i skutečného strachu a odvahy mi celý rok chyběla mnohem víc, než jsem si mohl připustit. (23.12.2013)

První díl byl pohádkou, kterou je i kniha. Šmakova dračí poušť (bleh) se však (zřejmě maximálně v rámci možností) přiblížila Pánovi prstenů. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě účast Orlanda 'Legolase' Blooma, který snad poprvé (štěk v Černém jestřábovi nepočítám) předvádí solidní herectví a božská Evangeline Lilly, kterou od nynějška prosím obsazovat do každého pátého filmu. Jejich souboje film pozvedly ještě o něco víc a teď můžu s klidným srdcem napsat, že lépe asi zpracovat kniha nešla. (Ale samozřejmě, že šla). Místy vizuál vypadá až moc počítačově (lití zlata, jízda Legolase na koni), ale jinak k efektům nemám výtky (perfektní Šmak a adrenalinová jízda podzimu - rafting v sudech). Jediným opravdovým mínusem je Howard Shore. Chvílemi je vidět, že se snaží najít ten správný ekvivalent k předchozím soundtrackům ze Středozemě, ale výsledkem je lotrovská-nelotrovská hatmatilka. Buď měl Pána prstenů vykrást se vším všudy (čti pokračovat se stejnými motivy), nebo vymyslet úplně něco zbrusu nového. Jediná kaňka ale s hodnocením dolů nehne. (09.01.2015)

Tento díl zdál se mi poněkud slabší oproti jedničce, ale to přičítám loňské euforii z opětovného návratu do filmové Středozemě a znovusetkání se starými známými spolu s těmi novými. Na "dvojce" se mi opět líbila fantazie scénáristů, kterou vylepšili (ano, čtete dobře) vylepšili fantazii Tolkienovu. Užívala jsem si napínavou cestu Temným hvozdem, stejně tak i dobrodružství s Lesními elfy, super kaňoning v sudech, setkání s lidmi v Jezerním městě nebo Gandalfův střet s Nekromantem. Musím vyzdvihnout poslední část filmu, kdy se Bilbo a ostatní trpajzlíci setkají se samozvaným vládcem Pod horou, drakem Šmakem v Ereboru. Jsem ráda, že jsem šla na 2D verzi s titulky, nemusela jsem se takhle setkat s mnohými kritizovanou 3D. Za mě opět jasných 5*. (28.12.2013)

Už nebudu dále plakat nad rozlitým mlékem, že dělba na tři filmy nedává smysl (ale pořád ho nedává). Prvních pár desítek minut teče po plátně roztažená digitální kašírka jedničky s nějakým tím slunce západem / východem naklíčovaným za zády. S láskou přitom vzpomínám na časy, kdy pro mě Středozem byla hmotnější a předmětnější než digitální postavy skřetů a velkolepá hra barev. Jackson vycpává, jak se dá. Za elfí travesty show ať mu narostou parohy. Tauriel je krásná a otravná, Legolas působí o půl století starší než v Pánovi prstenů a protože nemůže být ten ležérnější atlet, co vlastně rád trpaslíky, tváří se jako pastýř, kterému někdo sodomizoval stádo ovcí (zdravím do Znojma) a jeho přínos spočívá v točitých choreografiích (ke konci už fakt otravných). Dvojku pro mě dělí scéna se sudy. Ta tekutá akční plavba je boží a příchodem Barda a Esgarothu se mi vrátil i pocit, že chci být součástí Hobita a angažovat se v něm jinak než jako čumil. Konflikt démonicky kvetoucího Thorina a charismatického buřiče Barda má starou noblesu a odporný podágristický buržuj starosta vrací do Hobita kus přesahu i humorného divadla. Najednou je zas co objevovat a čím se nechat překvapit a pobavit ("proč nám ze záchodu lezou trpaslíci?"). Pocit, že se strašně těším, až se trojlístek vypravěčských linií na konci protne ve velkolepém akčním finále, mě postupně opouštěl. Šmakovi skáče do řeči usmrkaná milostně-funebrácká epizoda s Kilim a že by mě bavilo sledovat tu natahovanou partu taviče Kahana v Mlžné hoře, to taky zrovna tvrdit nemůžu. Navíc závěrečný trojitý cliffhanger je docela laciný a zničil mi předpoklad, že dvojka je lépe strukturovaná než jednička. Takže - stejně jako minule. Tentokrát ještě blíž čtyřem hvězdám, ale za ta zklamaná očekávání... ne. To nejde. Edit po druhém shlédnutí: tak jo, jde. (11.12.2013)

Druhý Hobit je rychlejší, akčnější a snad i trochu intenzivnější. Čas se krátí, nebezpečí nabírá na síle i tvaru (ztvárnění Saurona je velmi působivé) a přitom ochránce Gandalf si odskočil na velkou (odbočku). Naše hobití výprava si zkrátka musí stoupnout na špičky a pochlapit se. Zakomponování elfů, zejména krásné Tauriel, proběhlo hladce - je pravda, že příběh v ničem neskřípe, ale také málokdy dokáže pořádně zatnout (dračí) drápky. Filmu trošku chybí nefalšovaně ryzí emoce a hloubka, např. scéna s pavouky by v podobě Pána prstenů byla určitě hrůzostrašnější a prožitější. 90% scén těží takřka jen z krásných vizuálních efektů a opulentních záběrů, což sice při samotné projekci nevadí, ale s odstupem času to působí splachovacím dojmem. Zdá se mi, že místo, aby se po zhlédnutí v hlavě formoval celistvý epický příběh (jako u Pána prstenů), tak zde se vám do paměti vryjí jen jednotlivé scény převážně v závislosti na tom, jak působivý měly vizuál. Jejich samotné pořadí a zařazení do příběhu je pak vedlejší... 7/10 (12.12.2013)