Černá smrt

Divák sleduje, těší se, vyčkává a nakonec mu ale v ústech zůstane poměrně nepříjemná pachuť. Morová epidemie uprostřed drsného středověku vyhlazuje vesnice, vše je temné a dostatečně syrové. V centru toho ďáblova díla je osada, kde prý nejsou žádní nemocní – družina žoldáků to má prověřit a ideálně tohle „jisté čarodějnictví“ vyplenit. Do neznámých končin jim má pomoct mladý mnich, který má v lesích a bažinách i trochu jiné plány. Historická řezničina se nekoná, což by ani nevadilo. Každý historický film nemusí být okázalý a výpravný, tenhle diváka chladným určitě nenechá. Jenže závěr (nakonec naštěstí leccos vysvětlí) je docela uspěchaný, chybí gradace a pořádná vyhrocenost (a s ní i emoce) tak trochu schází. Takže vlastně beru zpět, poněvadž místy to chtělo skutečně ještě víc špíny, svíravého pocitu, krve i masa. Ta doba si o to vyloženě říkala. Sečteno podtrženo: tak trochu nedotažené ambice!! (15.08.2012)

Ponurá středověká filmová výprava proti heretikům nevyzní nakonec coby obhajoba víry a křesťanství, což se dalo očekávat, co ovšem překvapilo, pak fakt, že dosud ortodoxně hororově laděný anglický režisér Christopher Smith vymýtil (naštěstí!) všechny náznaky hororové pokleslosti a s hororem jako takovým neměl nakonec jeho poslední opus nic společného, jeho temné středověké drama je tak zdaleka jeho nejlepším a nejpodařenějším snímkem. Černá smrt se tak staví po bok třeba světově proslulému Kladivu na čarodějnice, jen na rozdíl od Vávrova protiinkvizičnímu traktátu přeci jen jde více po povrchu a nabízí divákovi takovou spíše odlehčenou light verzi velkého inkvizičního dramatu... (11.10.2011)

„Hovorili nám, že je to Boží trest. Ale čo by sme museli urobiť, aké prikázanie porušiť, aby sme si TOTO zaslúžili? Nie, nebol to Boží trest. Bol to Diabol.“ No teda, toto ma bavilo. Britský hororový režisér Christopher Smith (METRO, IZOLÁCIA) pre mňa začína byť zárukou vydareného hororu, ktorý sa krvi a sexu rozhodne nebojí. Ale nezabúda ani na herecké výkony a pôsobivé budovanie napätia a atmosféry. V ČIERNEJ SMRTI spojil sily s charizmatickým hercom Seanom Beanom, ktorému historické mužné hrdé postavy vždy výborne pristali. Potešila ma tiež veľmi dobrá „typológia“ Beanovej pôsobivej družiny, kde mal každý svoje miesto a je len škoda, že Smith ešte viac nezapracoval na postavách. Už tak je to ale nečakane dobrý kus, ktorému určite prospela celková „surová morová stredoveká“ atmosféra a brutálne akčné scény (zlodeji v lese). (11.10.2010)

Pořád jsem čekal, kdy se to sladké chvění mezi vírou a nevírou, mezi dogmatem a herezí vytratí v nějakých debilních hororových klišé a jsem příjemně šokovaný, že se to nestalo. Scénář udělá se všemi klíčovými postavami to nejrozumnější - nechá je zabloudit v mlhách svých bludů a obsesí (čili z narativního hlediska vítězí zdravý rozum). Smith mě dostal už tím, jak diváka nechce opíjet výpravou, ale moderními prostředky ho tlačí přímo doprostřed boláky prolezlého světa - hodně to připomíná historické produkce HBO. Velmi solidní herecké výkony podtrhuje adekvátně dramatická hudba. Nutno říci, že to celé zatím zpracovávám, ale když si odmyslím pár prkennějších momentů, je to solidně promyšlená a skvěle zrealizovaná variace na všechny další variace Conradova Srdce temnoty. I to nadívání středověku hodně moderním myšlenkovým obsahem mi nijak zvlášť nevadilo. Silné ****. (11.02.2011)

V rámci žánru je to určitě nadprůměr a umím si představit, že by se podobný námět mohl natočit nepoměrně horším způsobem. Přesto mi ten film úplně nesedí. Mé výhrady ovšem budou míjet většinu filmových fanoušků. V podstatě směřují k tomu, jestli se vám líbí literární tvorba Dana Browna nebo Umberta Eca. Oba píšou na první pohled totéž, při hlubším pohledu je mezi nimi ovšem zásadní rozdíl. Umberto Eco píše se špičkovou znalostí historie, estetiky a dobové filozofie, takže své hrdiny a jejich osudy zasazuje do z historického hlediska bezchybného prostředí, Dan Brown své dobrodružné příběhy píše s vědomím, že drtivé většině čtenářů je historická realita ukradená, takže to hází tak nějak od oka a jeho knihy při hlubším rozboru neobstojí. To pochopitelně nevadí tomu, aby měl větší komerční úspěch. Černá smrt funguje jako dobrodružný mysteriózní příběh, kdy divák může obdivovat temnou atmosféru země zasažené ničivou epidemií a střetem náboženských hodnot. Hluboké lesy, loupežníci a jejich krvavý střet s výpravou, močály tonoucí v oparu a tajemná vesnice, kde řádí čarodějnice, to všechno jsou žánrové rekvizity, které jsou zručně využité, a spolu se solidním obsazením vytvářejí i solidní divákův dojem. Jako historický příběh to ale neobstojí, protože konflikt mezi křesťanstvím a pohanstvím byl vybojovaný už o pár století předtím a křesťanství dokázalo lidovou pověrčivost a nejrůznější kulty úspěšně vstřebat. Jednotlivé náboženské hereze a konflikty probíhaly na jiné úrovni, ale to opravdu pro běžného filmového fanouška není podstatné. Spíš mi jde o takové ty scénáristické kotrmelce, jako když v bezvýchodné situaci dva vyčerpaní zajatí žoldnéři oslabení trýzněním se osvobodí z pout a během okamžiku zlomí odpor celé vesnice vzbouřenců. Přesto všechno má ode mě Černá smrt solidních 60 % celkového dojmu. (29.11.2010)