Mŕtvi učia živých

Scénář je ve své podstatě jednoduchý, pouze klade do střetu rozdílné vnímání hodnot. Je škoda, že epizoda s Brezíkem byla tak krátká. Film by klidně snesl mnohem delší stopáž. I pohodové přátelství Turčana se Stropkem by si zasloužilo více scén. Jen bych se možná pozastavila nad latinským rčením Mortui Vivos Docent, jehož je název filmu překladem, a doufala, že v případě tohoto snímku to neplatí. (09.05.2015)

Martin Hollý je zárukou kvality, daleko hodnověrnější než ISO 9001 - EURO CERT a další deklarované značky. Drobný příběh o mystickém vlivu peněz propojujících materiální a mentální svět, jeho filigránová stavba, přesně odměřené dávkování děje, jehož důsledkem je napětí, povolně se stupňují od začátku do konce, včetně nevtíravé kamery, scénáře, na který se dá spolehnout, čistého střihu, jednoduchě (a s dějem svázané) vybrnkávačky na kytaru; to jsou znaky (značek není třeba) světového režiséra. (02.02.2018)

Není to šedesátkový Hollý, ale stále nadprůměrný. Režiséra zřejmě uchvátilo Kratinovo hrubiánství a nabízí mu velmi výraznou roli. Ač Vladimír nechal svůj hlas na Barrandově, role mu sedla výborně. Dočolomanský a spol. jsou záruka kvality. I když Vladova role mohla mít delší jednání a závěr se mi zdál lehce ukvapený, jedná se o velmi zajímavý střet a vlastně i charakterní souboj dvou cílevědomých a úspěšných mužů a jejich vizí budoucnosti. Film o hledání jistoty. V obálce či náručí ženy. Jeden z nejzásadnějších slovenských režisérů i kameramanů zde společně opět zanechávají další filmový počin, který by neměl uniknout žádnému československému znalci. (03.07.2014)

"V jakém světě to žijete," ptají se navzájem mladý chirurg a vedoucí autoservisu. Konfrontace Vladimíra Kratiny a Michala Dočolomanského je konfrontací dvou zcela odlišných světů, a to ani ne tak světů profesních (zde se autoři snímku naopak snaží ze začátku poukázat na určité paralely těchto dvou zdánlivě odlišných profesí) jako především hodnotových. V mezní situaci, jakou je vážný nemoc jednoho z nich, se přitom ukáže, jak málo jsou tyto světy navzájem kompatibilní. Vedoucí autoservisu je přesvědčen, že "když máš a dáš, dostaneš všechno na světě" a tak se nedokáže vyrovnat s tím, že chirurg odmítá přijmout úplatek za provedení jeho operace. "Proč mi berete jistotu, že každá poctivá práce něco stojí," ptá se nechápavě. Šokující vyústění filmu pak jen dokládá, jak hluboká je propas mezi těmito světy. Nezbývá tak než souhlasit s komentářem doktora z patologie: "Udělal jsi, co jsi musel...on ostatně též". Pokud bych měl jinak hodnotit herecké výkony, přesvědčivější mi přišel Michal Dočolomanský a to zejména v úplném závěru. Kratinovo herectví mi naproti tomu přišlo až přehnaně úsporné. Co rozhodně stojí za ocenění je pestrobarevná hudba Svetozara Štura a zejména pak kytarové sólo v úvodu i samotné závěru snímku. (29.12.2017)

V osmdesátých letech už se prostě vědělo, že bez té trochy kapitalismu ta ekonomika fungovat nemůže. Postrkovaly to úplatky, melouchy, veksláci a další filutové, pak jsme sice měli všici stejně, ale někteří přece jen víc. Michal Dočolomanský je šéfem autoservisu a peníze jsou pro něj jediným motorem jeho života. Za dobrou práci je třeba dobře zaplatit, ale pokud nejsem schopen dobře práci odvést, peníze nepřijmu. Když jde na banální operaci do nemocnice, vezme si sebou obálku s penězi, aby podpořil úsilí chirurga, a ten pak odvedl "naprůměrný výkon". Neuvědomuje si, že chirurgie není autoservis, že v medicíně se občas operuje i bez obálek, a to ho celkově dost rozhodí. Octne se v prostředí, které nezná, ztrácí půdu pod nohama. Zároveň jeho duševní pochody nepochopí ani ošetřující lékař, který tak udělá zbytečnou, i když ušlechtilou chybu. Film vlastně chce asi naznačit tu pekelnou "rozesranost" našeho režimu v osmdesátých letech, a to se mu v podstatě daří. Dva tři lidské osudy, dobře napsané. 70% (22.06.2015)