Tokio!

Gondry: První realistická část je příjemná, potom se však zvrhlo do něčeho, co jsem příliš nepobral. ***a půl . Carax: Nejhorší povídka, nudná, podivná, zbytečně protahovaná. **a půl. Bong: Nejlepší kus, super hudba i kamera. Vypointování však stejně jako u dvou předchozích nebylo bůhvíjaké. ****. U všech tří mi ty scénáře připadaly spíchnuté až příliš horkou jehlou. (28.04.2011)

Jestli vám utkvělo v paměti, že všechny cesty vedou do Říma, tak vězte, že vám pěkně kecali. Nevedou. Vedou do Tokia, kde každý nakonec najde své místo pro život. A věřte nevěřte, nikdo není takové dřevo, aby tam nenašel uplatnění. Časem ovšem můžete začít propadat pocitům, že je to všechno na hovno. Ale i ono má v tokijských ulicích své místo. A někdy mívá takovou razanci, že za sebou zanechá pěknou kupu sraček. Jestli si ale myslíte, že se ho zbavíte, jste na omylu. Leda byste zalezli do příjemného příšeří domova a nechali se obrůst břečťanem. Jenže nakonec vám to stejně pokazí ta svině láska. No není to sakra pech? (16.10.2014)

Tyto povídky mne nadchly všechny tři. Většinou si vytvořím nějaké pořadí a tady to nejde. Každá je jiná, ale obsahuje vždy nějaký prvek, kterým si mne získala. V první povídce je to metamorfóza. To mne odjakživa fascinovalo. Od Ovidiových Proměn po všechny možné vlkodlaky. Nenapadlo mne podle názvu, že uvidím metamorfózu takového druhu a tak skvěle zakomponovanou do jinak civilního příběhu. Michel Gondry už mne hodně zaujal Věčným svitem a Naukou o snech. Povídka Merde zas vzbudila ty pocity, kdy z něčeho jde strach a zároveň je to i vtipné. A především to, že i Hovňák, kterého bychom nejraději vymazali, zasluhuje v konečném řešení kapku důstojnosti. Poslední povídka měla pro mne kouzlo v podobě "knoflíkové" dívky. Byl to od režiséra roztomilý nápad, kterak vytáhnout toho jezevce na vzduch. Určitě chci od všech třech režisérů vidět i další snímky. (20.11.2012)

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

Oslavný povídkový film od světových režisérů už má pomalu každá druhá metropole, ale Japonci správně vsadili na menší počet epizod a větší autorské solitéry. Michel Gondry film otevírá nenápadně a vlastně se dlouho zdá, že je to jen běžný příběh z Tokia. Ale pak přichází proměna takřka cronenbergovská. Leos Carax je filmařský anarchista a jeho povídka si nebere servítky počínaje názvem. Další švihlé sólo Denise Lavanta nám toho sice o Tokiu moc neřekne, ale Carax se sotva nechá ukočírovat. Bong Joon-ho má náladou blíže první povídce, ale zatahuje do toho ryze současný sociologický fenomén a extrapoluje ho do něčeho, co bych klidně označil za intimní apokalypsu. Možná ty povídky nejsou do puntíku dotažené, ale i tak klobouk dolů! (18.08.2012)