Noční jezdci

Je mi ľúto, ale film bol pre mňa sklamaním. Na dobrý pocit mi nestačí stretnutie so známymi tvárami spred tridsiatich rokov, na obdivovanie Tatier nepotrebujem vidieť Nočných jazdcov, na dobrodružný film to malo nedobrodružnú atmosféru a easterny nemajú šancu dosiahnuť úroveň westernov. Celkovo som mal dojem nie príliš vydareného pokusu. Zaokrúhlení bratislavskí herci mi v ničom nepripomínali drsných horalov a česká ekipa stvrdla na pozícii figúrok panoptika. Škoda, veď Hollého filmy mám rád. Ale aj majster tesár sa utne. (30.08.2011)

Sľúbil som že vzhliadnem, tak som vzhliadol. Film dobrý, o tom potom, no tématicky ma úplne minul, pričom ani sám som nevedel, komu mám vlastne fandiť. Či tomu, čo kradol, alebo tomu, čo naháňal toho čo kradne. Záverečné myšlienka je ale viac než slušná, a tak čas strávený pri samotnom filme nijak mimoriadne neľutujem. Nakoniec, prírodu máme krásnu, herecké obsadenie je viac než slušne. (07.12.2018)

Film s úžasnou téměř westernovou atmosférou, efektní hudbou a krásnými záběry kamery na scenérii slovenských hor, přináší velmi zajímavou konfrontaci dvou "správňáckých" chlapů. Radoslav Brzobohatý coby zásadový celník z Prahy, který věří, že "na týhle hranici musí platit mír a právo", se střetává s vůdcem pašeráků koní, který to vše nedělá pro sebe ale ve prospěch všech obyvatel malé podhorské dědiny. Tematicky mi tento film připomenul jeden z nejzdařilejších dílů Četnických humoresek, kdy je Arazím vyslán na Podkarpatskou Rus, aby zde zpacifikoval zdejší zbojníky. V obou případech jsou důvody, kvůli jimž se místní dostanou do rozporu se zákonem, zcela pochopitelné a tak trochu i ospravedlnitelné. V obou případech jsou strážci zákona nekompromisní byť umějí projevit i lidskost. V tomto případě film končí přestřelkou, po níž zůstávají nejen mrtví, ale i jakási trpkost v ústech. Víra pražského celníka, že "napřed musí být pevný řád, pak přijde to ostatní", totiž zůstává nenaplněna... (27.12.2017)

Opravdu velmi zajímavý námět a skvělé herecké obsazení, ale jako kdyby se tvůrci báli akce, spádu , napětí a schválně to zpomalovali a obírali o šťávu. Prostě nejsilnější dojem z celého filmu je obava: hlavně prosím neudělejme nějaký západní žánr, my jsme kluci z Československa a děláme jen film jako umění. Ať už to příběh žádá či nikoli, ať už to umíme nebo ne! Promarněná příležitost a přitom to ze začátku vypadá tak slušně... (30.10.2008)

Nejspíš žijeme v bohem požehnané době, protože se můžeme kdykoli podívat na jakýkoli film Martina Hollého, nemusíme za to nic platit, můžeme u toho jíst, pít a kouřit, a pak si o tom popovídat. Kromě "Zámku v Čechách", na který zrovna moc náladu nemám, jsem viděl 10 jeho filmů, kterým jsem dal (vzhledem ke své malé nápaditosti) vesměs 4 hvězdy, ale mohl jsem jim také dát vesměs 5 hvězd. Hollý si pro své filmy vyhledává silná témata, která zpracovává s profesionální bravurou a ušlechtilou kázní. Výjimkou určitě nejsou ani "Noční jezdci", kteří jsou dobově umístěni do několika měsíců před konferencí ve Spa (5. až 16. 7. 1920), při níž kromě jiného došlo k územnímu přerozdělení československého a polského pohraničí, a místně do Vysokých Tater (kterých se to příliš nedotklo). Příběh o nepřiznaném přátelství chronického zloděje a pašeráka koní a svěřepého finance a celníka v místech, kde se desinfekce ještě považovala za jed, byl... zkrátka dobrý, jako všechny filmy Martina Hollého. Pozn.: V roce 1967 (?) jsme zabloudili na školním výletě (SPŠS) někde pod Mengusovským štítem, k Popradskému plesu jsme došli po půlnoci. Za to, že nás nechali přespat, jsme jim (horské službě) ráno řekli, že jsme cestou objevili jeskyni plnou kanystrů se špiritusem. (14.03.2018)