Tvár v okne

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%] (25.05.2024)

Tri poviedky prenikajú do vtedajších spoločenských pomerov neúprosným spôsobom, pochopiteľne využívajúc intelektuálny Solanov prístup. Doba podobným filmom priala, zámer sa podaril, dokonale odpozorované situácie pranierujú neúnosné vstupy zriadenia do vnútorných záležitostí jednotlivcov, pozastavujú sa nad reakcionárskym zmýšľaním smrteľne chorého obhájcu, či uvedomenie si starého rozvodového sudcu, že jeho manželstvo prechádza silnou krízou. Hviezdne herecké obsadenie len zvýrazňuje myšlienky filmu. (08.07.2018)

...Film na něhož jsem narazil v diskuzi VRK... ŽALOBCA, OBHAJCA, SUDCA. Tyhle tři postavy se mnohdy střetnou v reálným životě a tentokrát jsou to i názvy tří povídek který film Tvár v okne nabízí. Mně osobně se líbily všechny tři povídky. Každá z nich měla něco do sebe. Kvalitativně jedna lepší než ta další. Což znamená, že jsou seřazeny od „nejhorší" po nejlepší. A kdybych to měl vystihnout jen velmi stručně? Je to o lidech, vztazích a tím jak spolu dokážeme či nedokážeme vycházet... 4hvězdy (08.06.2024)

Tvár v okne je film, ktorý bude chvíľu vo Vás rezonovať. U mňa to znamenalo fakt, že počas jednej poviedky som uvažoval o tej predchádzajúcej. V tej prvej sa najmä tancuje a kávičkuje a je takou malou predohrou k druhej, ktorá sa dá nazvať takým malým hereckým koncertom. Dramaturg a scenárista vedeli, prečo film ukončiť portrétom staršieho sudcu, riešiaceho celý život rozvody. Ten je totiž až bergmanovsky dusný a depresívny. Nemusí mať iba starý človek vždy pravdu, niekedy nie je od veci počúvať ani mladých (a svoju ženu). Trochu nevyrovnané, dnes by film v takejto podobe v kinách maximálne prepadol ako nudný pseudoart (čím nie je), ale celkom odvážny pokus o zobrazenie medziľudských vzťahov v 60. rokoch. Počúvame tu, že tí dnešní mladí už nie sú takí, akí bývali tí starší a že dnešná doba je iná. To počúvame aj dnes a budeme to počúvať vždy. Či to znamená nadčasovosť, alebo naivitu filmu, posúďte sami. (11.04.2014)

Solanův pohled na složitosti lidských vztahů. Jedna povídka lepší než druhá, je nad čím přemýšlet i po skončení filmu. V té první se dozvídáme, jak těžké bylo zachovat si alespoň část osobní svobody v čase celospolečenských nesvobod. Ve druhé sledujeme postupný vývoj vztahu starého zatrpklého bručouna a mladého idealisty. Třetí povídka o každodenním vztahovém stereotypu jako by z oka vypadla Páralovým románům té doby. (02.06.2024)