Bílá stuha

Vyprávění velkých epických příběhů zasazených do přelomové historické epochy 10. let 20. století možná netvoří ústřední parketu pro Michaela Hanekeho, ale mě osobně z tvorby nejslavnějšího rakouského režiséra zaujaly dosud nejvíc právě Die Rebellion a Bílá stuha. Vizuálně mistrovská záležitost v doprovodu černobílé fotografie a dechberoucí dobové výpravy rozehrává napínavý příběh i nadčasové morální otázky. V centru série tragických událostí v prostředí jedné komunity se vytváří bludný kruh stále se zvyšující lidské pomstychtivosti a krutého násilí. A jak naznačuje podezření učitele, z jistého pohledu možná na kolektivní vině nelze vyloučit ani ty děti, jejichž budoucí konání v dané komunitě může být s velkou pravděpodobností tímto prostředím silně ovlivněno (ba co víc, minimálně jedna scéna s flétnou u řeky ukazuje tento následek již "teď" – během dospívání). Dlouhou stopáž a pomalší tempo Haneke neustále kompenzuje množstvím zneklidňujících podnětů, i lehce mysteriózním nádechem, a také bohatým i dostatečně působivým náhledem do života venkovské komunity v předválečném Německu. Depresivní podtón a hodně kruté téma vyvažuje zase nádherná výtvarní stránka a ve výsledku ani s jedním ze zmíněných prvků tentokrát nemám problém. Váhal jsem i nad pátou hvězdičkou, protože po vizuální, herecké i dějové stránce tvoří Bílá stuha silný zážitek, ale příliš rozsáhlý a doslovný (navíc v této podobě i již poněkud nadbytečný) komentář vypravěče před poslední scénou jakoby náhle část mých silných dojmů odnesl v samotném závěru do ztracena... [85%] (12.07.2021)

Komu v 21. storočí ide na nervy digitálna kamera, švenkujúca zbesilo zboka na bok, kto nemá rád šialene rýchle strihy, koho ruší hudba pri vnímaní filmu - tak ten si príde na svoje ... Pomalá čierno-biela kamera s dlhými statickými zábermi, perfektné nasvietenie objektov záberu a najmä : neskutočne presvedčivé herecké výkony detských predstaviteľov. Psychologický rozbor obyvateľov malej dedinky na severe Nemecka v rokoch 1916-1917. Možno niekomu bude potrebné zhliadnuť tento film dvakrát, niekto tento film ofrfle ako nič nehovoriaci, pomalý a nudný. Ja so to nemyslím. Bola to filmová báseň. (19.03.2012)

Michael Haneke je krutý vypravěč. Ten odosobnělý a chladně akademický způsob vyprávění (a snímání), který zvolil pro Bílou stuhu, je stejně sadistický a beznadějný jako samotné události, o kterých film vypráví. Absence nediegetické hudby, černobílá kamera nového realismu prostá jakékoliv stylizace, dlouhé tiché záběry, emocionální prázdno – to vše jsou v Hanekeho rukách velmi silné zbraně vyvolávající u diváka záchvaty deprese, zhnusení, nevolnosti a strachu…strachu ze samotné podstaty člověka. Bílá stuha je stejně tak odosobnělá a prostá emocí jako samotné postavy v ní, díky čemuž vyznívá celé vyprávění ještě naléhavěji a diváka doslova emocionálně vyčerpá. ____ Haneke je trpělivý vypravěč-sadista, který neužívá zaběhlých filmových postupů a vypravěčské rutiny, aby divákovi usnadnil zážitek (uchlácholil ho) – nebudí emoce pomocí hudebního podkresu, místo toho se hudby vzdal úplně a je jen objektivním pozorovatelem-historikem bez empatií a právě tahle absence emocí –u postav a i v samotném vyprávění – je tím nejděsivějším, co Bílá stuha nabízí. V roce 2009 dali o sobě hlasitě vědět dva z předních představitelů německé kinematografie a v obou případech to stálo za to. Werner Herzog ukázal Hollywoodu pravou podstatu remaků se Špatným poldou a Haneke nám všem naservíroval akademický majstrštyk krutější než ten nejkrvavější slasher. 100% (14.05.2010)

Na jednorazove pozeratenie nestravitelne. Ten film prvu hodinu v tempe cuva, cuva a cuva. Az kym nenarazi na tlacitko stop na prehravaci. Je to neskutocna nuda, pretoze pribeh neexistuje. Nema myslienkovu silu Bergmana, vizualnu virtuozitu Tarkovskeho ani filmarsku posobivost Vlacila. Vyborna ar*ova picovina tak ostava bez pochvalneho pridavneho mena. V druhej polovici to roztahane (velmi slusne povedane) rozpravanie vsak konecne zacne dostavat hlbku a vo vysledku z toho vylezie velmi zaujimava zalezitost, pri ktorej som si dokazal vyrobit tak diabolsku interpretaciu, ze sa mi to nakoniec az skoro pacilo. Skoro. Keby to malo o tristvrte hodinu menej, mohla to byt parada. 6/10 (20.11.2018)

(1001) Miluju to! Miluju to! Všechny ty detaily, rakve, záclony, povozy, miluju to! Poloprázdný kino, zrnitý obraz, střih, u kterého člověk přemýšlí, jestli náhodou střihač nenasadil špatnou cívku, miluju to! Bůh a klece a láska a spát bez večeře. (Je jasné, že Hanekeho film má Hanekeho nekonec. Já bych tam ovšem hodila atomovku, aby všichni vyletěli do povětří.) (23.09.2010)