Město duchů

Nechápu. Kdo Dillonovi povolil natočit si vlastně sepsanou volovinu (nebudu používat ostřejších slov) a ještě v ní hrát? Kde sakra nabral ty velmi dobré herce, které běžně vidíme v pořádných filmech.. jak se mohli upsat na něco takového? Dvě hodiny tam Dillon jen pobíhá a je to neskutečná nuda, která vůbec nic neřeší. Ten film se podle mě hodně snaží hrát na atmosféru, jak je pomalý, ale je tak neskutečně blbý, že mu už nic nepomůže. Fuj.... 3/10 (10.06.2008)

Je to zvláštní, ale nejlepší herecký výkon podal Dillon pod svou vlastní režií. Gerard má bohužel hodně malý prostor, naštěstí alespoň Stellan byl před kamerou téměř přiměřeně, čímž se samozřejmě s bravurou sobě vlastní stal nejlepším hercem snímku. Caan je sice sympaťák, ale v konkurenci dvou evropských hereckých velikánů vyznívá jeho výkon značně nejistě. Scénář filmu je poměrně zajímavý, jedná se o solidní hru na kočku a myš bez toho, aniž bychom tušili, kdo je vlastně kočka a kdo myš. Nejlepší ze všeho je ovšem režie. Nápadité hry se světlem, s mizanscénou a výborná práce při střihu tvoří dokonalou souhru při výrobě fantastické atmosféry. Dillon se bohužel se svým filmem, který měl spíše obrážet kluby a festivaly typu Sundance, trefil mezi špatnou cílovou skupinu. A zdá se, že chladné přijetí snímku ho odradilo od další autorské tvorby, což je nesmírná škoda, protože Dillon je lepší scenárista, než herec, a mnohem lepší režisér, než herec. Film sice není na čistých pět, ale vzhledem k nízkému hodnocení mu s chutí ráda kousek hvězdičky přidám. (17.08.2021)

Už jen název napoví, jak "neobyčejný" film Město duchů je. Nuda, nuda, šeď, šeď. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy tak rád viděl závěrečné titulky, protože Dillonův režijní debut skončil naprosto katastrofálně! A nepomohlo mu ani rádoby drsné thajské prostředí, Depardieu, nebo varovné video s popravou. A když jsem se těšil alespoň na Nataschu, tak se objevila krátce, nemastně neslaně, dějově téměř zbytečně a nečekaně (...) se vychrupla s Dillonem. (11.07.2003)

Někdy je důležitá cesta a ne cíl. Město duchů je přesně takový případ. Není sice bez chyby, ale nabízí dobré herecké výkony a skvělou, téměř hypnotickou atmosféru. Je osvěžující, že v době plné digitálních blockbusterů někdo investuje svoji energii a čas do filmu, který sází na poctivě odvyprávěný příběh a autenticitu. A je smutné, že si mraky lidí pletou pomalé tempo s nudou. Každopádně Matt Dillon příjemně překvapil. (04.06.2014)

Film má několik rovin, které je třeba posuzovat odděleně, protože bohužel ne ve všech bylo dosaženo solidní kvality a záměru tvůrců. V tomto smyslu je kamenem úrazu patrně scénář. Výborně rozehraná zápletka...Následuje přesun do exotického prostředí...Zde kafkovské sevření jeho neutěšenými podnebnými a životními podmínkami, bizarními postavami (opicí počínaje, strážcem vstupu do baru konče), neustále přítomnou nejistotou, pocitem, že ONI (kdo?) O MNĚ VĚDÍ (co?)...Na tomto základě se rozehrávají další kafkovské vstupy (a la špikovací nůž v kuchyni), mezi něž mj. patří snová kráska, kterou lze získat (ano, jako ve snu nebo když FK vypráví), zákeřný komplic, nedůvěryhodný boss a jiné dusivě ambivalentní bytosti, jež vás všudypřítomně obklopují (domorodci nebo tahači za nitky? oběti nebo štváči? nevědomí nebo cynicky vychytralí? spojenci nebo zkázonosní spiklenci?). Potud dobré a vysoce potenciální, podpořeno výbornými herci (Skarsgård, Dillon, Depardieu, domorodci). Roztáčející se dějová vrtule je ale nezvládnutá - kompozičně i režijně - a ze scénáristického hlediska ji lze považovat za nedodělek, natočený patrně ve spěchu a pod časovým tlakem. Jako eventuální rehabilitace těchto záseků pak asi nepostačí jakoby nalepený a skoro parodický happy-end, byť po něm jinak každý skrytě nebo otevřeně toužíme. (23.02.2012)