Umírající zvíře

Za všechno je zodpovědný člověk...Thomas Morton: Chceme lásku v každém věku!!!!!! Penelopé Cruz je nádherná žena, co by chlap neudělal pro její lásku...ale pozor na žárlivost, to je pěkná mrcha. Krásné ženy jsou neviditelné, vidíme jen krásnou skořápku a ta nás nepustí hlouběji. Chování hlavního hrdiny je zbabělé, jeho volba byla horší než volba jeho syna. A George? No, to už se někdy stává, smrt je nám v patách. Nikdo nic nikomu nedluží. Litujete svého života a zmařeného času? Podívejte se na tento snímek a otevřete oči!!! Krásný a smutný snímek, a čas letí, když máte zavřené oči. To na konci byla LÍTOST, nebo LÁSKA??? (02.03.2009)

Podle mě jen velká nic neříkající bublina, která se snaží moralizovat o stárnutí, lásce, věrnost atd., ale nic z toho neplyne.... možná mi něco podstatného uniklo, začalo mě to uspávat....O nic lepší než televizní film http://www.csfd.cz/film/174394-pani-harrisova-mrs-harris/. Takže z tohoto filmu si odnáším pouze to, že můj oblíbenec Ben Kingsley je už nechutný stařec (na to že mu v té době bylo "pouhých" 65) a Penelopka je ve svých 34 opravdu nádherná. A kdo zase vymyslel ten český název??? (08.10.2008)

„Je možné, že tohle je poprvé, co si spolu doopravdy povídáme?“ – „No...po dvaceti letech šukání to není tak zlý. Znám dost lidí, kteří se k tomu nedostali ani po čtyřiceti letech manželství.“ Umírající zvíře je velmi pocitový film, a pokud se nedokážete dostat na stejnou vlnu, filmem se dost možná pronudíte. Mně se však naštěstí „naladit“ podařilo. Lví podíl na tom má opravdu výborná klavírní hudba (hlavně Erik Satie!), která možná nejenom, že doplňuje atmosféru, ale místy ji dokonce tvoří. Ovšem je jedině dobře, že film neobsahuje jen jednostranný typ emocí, nechybí zde totiž ani humor (který je trochu hořký, cynický) a také spousta životních pravd. Samotnou kapitolou je ústřední herecká dvojice (nelze však opomenout i výtečnou Clarkson s Hopperem ve vedlejších rolích). Penélope se zde skvěle ztotožnila se svojí postavou. Zprvu působí jako éterická bytost z jiného světa, ale postupně se hlavnímu hrdinovi (a publiku) otevírá (ne však zcela, což je jedině dobře) a každým okamžikem je krásnější (a tím teď rozhodně nemyslím pouze zevnějškem). Ben Kingsley pro změnu ukázal, že rozhodně patří mezi ty obdařené herce, kteří mohou jen statický stát (či sedět), mlčet a pouze obličejem zprostředkují divákovi vše, na co jejich postava myslí. Jakože já se do jeho Davida dokázal vcítit velmi rychle, ať už kvůli jeho upřímnosti směrem k divákovi („Znovu jsem našel vnitřní rovnováhu a svou nezávislost…komu se to snažím namluvit?!“) či všem těm na první pohled skrytým obavám a tužbám (při každém Davidově návratu domů jsem čekal na tu konkrétní zprávu stejně naivně až dětinsky jako on). Za slabší na snímku považuju linku se synem a pak úplný závěr (kde se mohlo víc přitlačit na pilu). Celkově to vidím na silné 4*, třeba při další projekci přihodím i tu poslední hvězdu. „Krásná ženská je nápadná, vyčnívá z řady. Nemůžeš ji přehlédnout.“ – „Ale nitro nám uniká. Vidíme jen krásnou skořápku. A ta krása nás nepustí hlouběji...jo, jsme tak oslněni zevnějškem, že dovnitř nikdy nenahlédneme.“ (29.03.2015)

Výnimočnosť "Elegy" je nepopierateľná, tak úchvatne zachytený vzťah dvoch odlišných a zároveň sa "elektricky" priťahujúcich ľudí nepamätám. Božský strih ovládajúci výborne napísaný scenár, v ktorom trio Kingsley/Cruz/Hopper ordinuje tie najpresvedčivejšie a najcitlivejšie výkony. Zatiaľ čo Ben je silným lídrom všetkých dôležitých okamžikov, Penélope svojou emocionalitou berie slová z úst a Dennis Hopper prekvapuje umierneným, veľmi civilným prednesom. Ide o príbeh smutný, prirodzene nespútaný, je proste taký aký má byť a-ako povedala moja kamoška:"každý si tam nájde to svoje" (ahoj Lenka:)-mne neostáva nič iné ako len sklopiť uši. Našlo by sa pár "ale", ale na tie v tomto prípade kašlem, lebo onen sentimentálny podtón už dávno nebol tak skľučujúco povznášajúci. Plakal som. (07.07.2009)

Kľúčom k celému filmu je veta jednej z postáv: "Krásne ženy sú neviditeľné". Namietnete: "Ale veď krása ako taká je viditeľná až to kričí". Isteže. Ale čo tá žena, skrytá za ňou? Čo ten človek sám o sebe? A môže byť vôbec reč o láske, keď za ňou nevidíme človeka? Tento film je presne taký, ako kaviarensko-intelektuálske bonmoty: napríklad ten citát z prvej vety tohto komentu. Najprv vás len tak jemne omámi svojou frivolnou ľahkosťou a zdanlivým protirečením, vydávaným za múdrosť. Ale keď ho nenecháte vyvanúť ako bublinky šampanského a dovolíte mu rozležať sa v hlave či rozložíť na atómy, môže to pokojne rozložiť aj vás. (Nás, starnúce umierajúce zvieratá určite!) (25.02.2009)