Umírající zvíře

"Máš nejkrásnější ňadra světa.." - "Líbí se ti ??" - "Uctívám je !!" Nedokázal bych nesouhlasit..;) Rozhodně ne s adorací ňader Penélope Cruz !! Stejně jako nedokážu pochopit ty, které tohle Umírající zvíře nepohltilo, byť tedy scénář Nicholase Meyera Rothův skvostný román velmi silně redukuje a zplošťuje, nehledě na skutečnost, s jakou příběh zhruba v polovině posouvá od ironického románku k hutnému žalozpěvu, v němž Ben Kingsley hraje jako o život s takovou samozřejmostí, až se tají dech.. Španělská režisérka, mně doposud vlastně zcela neznámá, Isabel Coixet to v těch dramatických pasážích dává fantastickým způsobem, a tak nakonec její lehce žánrově schizofrenní, byť zjevně zcela cíleně, snímek platí za opravdu skvostný kousek, přes všechny jeho zcela zřejmé nedostatky.. [ Dabing 2/10 ] Poměrně velká tragédie Studia Budíkov.. (07.03.2015)

Vynikající filmová adaptace stejnojmenné novely klasika americké literatury, Philipa Rotha. Skvělé obsazení a herecké výkony, jakož i kamera, střih a soundtrack (ve filmu mj. zazní skladby J. S. Bacha, L. Cohena, Ch. Bakera, L. Beethovena, A. Vivaldiho, ad.). Výborný film, který jsem rozhodně neviděl naposledy. UPDATE 11. 9. 2014 - Film jsem podruhé zhlédl bezprostředně po (druhém) dočtení předlohy, abych se pouze ujistil, že se mi opět moc líbil. Adaptace se sice od předlohy v některých ohledech odlišuje (nechápu třebaa, proč filmový Kepesh jezdí hnusným starým saabem, když v knize má 2 roky staré porsche, nebo proč byla změněna profese jeho syna na doktora - v knize byl obchodník s uměním), ale to skoro nestojí za řeč. Je pochopitelné, že se do filmu kupříkladu nemohly dostat sexuálně explicitní románové pasáže (Roth v knize otevřeně líčí, jak Consuela již při prvním sexu s Kepeshem vzala jeho penis mezi svoje ňadra, apod.), o výrazně pozměněné scéně s tamponem nemluvě (zatímco v knize je tampon, který v koupelně najde Carolyn, použitý, ve filmu je samozřejmě ještě nerozbalený - těžko si představit, že by v puritánské Americe prošlo, aby se Patricia Clarkson proháněla ve filmu s krvavým tamponem v ruce, ačkoli mi ta představa přijde vtipná). Nejvíc mě v tom filmu asi baví Penelope Cruz, která je zde nesmírně krásná - byť je zde přibližně o 10 let starší než románová Consuela (v době natáčení jí bylo 34, zatímco knižní Consuele bylo cca. o 10 let méně). Naopak Ben Kingsley (v době natáčení 65 letý) své postavě věkově odpovídá věrně (románovému Kepeshovi je na začátku příběhu 62 let) - je to tedy mimochodem zralý šedesátník, nikoli padesátník, jak zde - snad pod vlivem toho, že Kingsley nemá moc vrásek a vypadá mladší - píše POMO. Bezprostředně po dokoukání si sice stejně uvědomuji, jak brutálním okleštěním musí každá kniha projít při svém zfilmování - a zde tomu není jinak - ale to nic nemění na skutečnosti, že se ten film podle mě hodně povedl. UPDATE 17.11.2020 - Když jsem po letech dostal chuť to vidět znovu, překvapeně jsem zjistil, že mě to už moc nebaví. Buď už to znám nazpaměť, nebo jsem si mezitím uvědomil, že Penélope Cruz je sice skutečně krásná žena, ale hrát podle mě moc neumí. Nově mi tam taky vadily různé drobnosti, jaké třeba že některé záběry nemusely být podle mě snímané v takovém detailu nebo že Ben Kingsley evidentně neumí hrát na klavír, jestliže se hrající ruce neobjevily v jednom záběru s jeho hlavou (na tenhle trik jsem ve filmech dost alergický); to hraní na klavír má navíc v té knize dost zásadní význam a ve filmu to bylo v podstatě komplet vypuštěno... a takových drobností by se našlo víc. Určitě to není špatná adaptace a funguje to i bez znalosti předlohy, ale Rothova kniha je prostě nesrovnatelně lepší. (24.12.2012)

S Isabel Coixet mám v pamäti spojené dva vynikajúce filmy (Môj život bezo mňa a Tajomstvo slov). Veľké očakávania pri vkladaní DVD do prehrávača boli teda prirodzené. Elegy je zaujímavý pohľad na zdanlivo bezchybné súkolie života niekoľkých postáv vo chvíli, keď sa zasekne a od toho času už nič nie je ako predtým. Láska študentky k profesorovi mohla vyznieť banálne a tuctovo, nebyť Isabel Coixet, ktorá opätovne dokázala, že v psychológii postáv je doma. Penélope Cruz ma konečne presvedčila, že nie je iba peknou bábikou a charizmatický Ben Kingsley si strihol jej uveriteľného partnera. Klavírna hudba filmu svedčala a tak moje drobné výčitky smerujú iba k epizódnym postavám, ktoré nedokázali nahradiť absenciu Consuely v druhej polovici filmu. (24.07.2011)

Škoda, že som film nekomentoval hneď potom, ako som ho videl, pretože teraz sú už dojmy v nenávratne. Pamätám si, že som bol príjemne prekvapený scenárom, ktorý napísala osoba, ktorá vedela, o čom píše. Naopak mi občas vadil televízny look, čo by sa pri takto obsadenom filme nemalo stávať. Že sa bude Cruz na plátne najviac hodiť zo všetkých svojich partnerov práve ku Kinsleymu, by povedal málokto. (06.10.2009)

Trochu ma mrzí, keď (skoro) ako jediný vidím výnimočnosť, až dokonalosť nejakého filmu. Jeho tvorcom sa totiž nedostane poklony, akú zasluhujú... Elegy je neobyčajne vyspelá, citlivá, psychologicky komplexná, v detailoch kreatívna snímka (od scenára až po brilantný strih, ktorý majstrovsky vypointováva všetky kľúčové scény). Režisérka portrétuje zamilovanosť päťdesiatnika snád presnejšie a i pre mladšieho diváka zrozumitelnejšie, než by to dokázal mužský režisér (čím len potvrdzuje teóriu, že ženy do mužov vidia lepšie než muži do žien). Do hlavných rolí úmyselne vyberá na prvý pohľad nesúrodú dvojicu Ben Kingsley / Penélope Cruz, aby ich povahovému súzneniu mohla dodať úplny tvar až nečakaným záverečným zvratom. Takisto si neviem predstaviť lepšie a nápaditejšie predstaviteľa Kingsleyho starého kamoša, než je Dennis Hopper, ku ktorému ináč ako divák nemám nijako vrelý vzťah. Čo sa ústrednej dvojky týka, Kingsley je krvou a srdcom filmu a veľmi ťažko sa rozpoznáva hranica medzi jeho hereckou genialitou a režisérkynou genialitou vo vedení hercov – tým pravým géniom bude zrejme ich vzájomné porozumie a súhra talentov. Penélope som konečne po dlhých rokoch prišiel počas jedného víkendu na chuť (náhodná kombinácia Elegy s Vicky Cristina Barcelona) a dostal sa jej pod kožu. Je pokladom nielen hereckým. A nezabudnime na „chladne uvedomelú“, vášnivú realistku Patriciu Clarkson, v ktorej Kingsleyho postava nachádza jediné stabilné útočisko. Elegy som si pustil len tak, na vyplnenie nedeľného večera, a dostalo sa mi absolútnej emocionálnej i duchovnej filmovej satisfakcie. Prečo nemohol záverečný statický záber na pláž vydržať do konca záverečných titulkov? (24.11.2008)