Bílá vrána

Film mi ukázal, že si nemám nač stěžovat. Hlavně není důvod. Zajímavé drama, které s podobným námětem tady bylo sice již několikrát, ale tady ukazuje jak je život ostatních členů rodiny autisty opravdu těžký. Film se zaměřuje spíše na pocity a strasti mladšího bratra, a docela mu to vychází. Jen mě zklamalo hraní - kompars- postižených lidí. I tak je to kvalitní film. (19.10.2008)

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)

Dlouho jsem k tomuhle filmu neměla napsaný komentář, protože jsem prostě nevěděla, co napsat. To mě napadlo až potom co jsem viděla snímek - Co žere Gilberta Grapea- .Pak mi došlo, že nejenže tenhle film ukazuje problematiku, která je rozhodně věnováno méně filmů (a celkově pozornosti), než by si zasloužila, ale je to podané realisticky a ponechává to člověku prostor k tomu, aby měl svůj vlastní názor. A proto je tenhle film podle mě mnohokrát lepší než tématicky velmi podobný a též často obdivovaný Gilbert Grape. (25.08.2012)

Vyrůstat po boku autisty nese různá omezení a rozhodnutí. O tom může přesvědčit další australský klenot, vyprávějící o průměrné maloměstské rodině, která veškeré své úsilí vkládá do autistického syna/bratra Charlieho. Mírně tezovitá, ale jinak naprosto osvěžující záležitost, během jejíhož sledování jsem sám mnohdy (a nebylo to zřídka) zapochyboval, jak sám bych obstál v obdobných situacích. Toni Collette si ráda odskakuje k nezávislé, umělecky ambiciózní tvorbě do rodné Austrálie (Japanese Story) a debutující Elissa Down zase zkušeně ordinuje s několika žánry. Kinematografie nejmenšího světadílu jednou zase ukázala, že příjemná překvapení ve filmovém světě stále ještě existují. 85% (06.02.2009)

No tyvole tohle byl film......na něj fakt nemám slov. Možná za to může dabing, ale asi ani v originále bych nevydržel. Bylo to hlavně kvůli tomu autistovi, co se po plátně proháněl prakticky celý film. Poslouchat jeho "éeeé" každouo půl vteřinu bylo tak ubíjející, že jsem snad o nějaký to IQ v tu chvíli sám přišel, protože to se fakt nedalo strpět. No Charlie ne neutíkej (řiká jeho bratr) - éeeé - (Charlie vběhne do cizího baráku) éeeéé - Né Charlie, vrať se - (Charlie vběhne do prvního patra, kde je sprcha se záchodem a začne do jednoho chcát) éeeeéee - Charlie nech toho a pojď rychle pryč - (Náhle ze sprchy vykoukne holka a začne hrozně řvát, Charlie furt chčije na hajzlu a vydává jeho éeeeée) - Eéééeeeéeeee éeee ée ee (o pár éeeeée a dvě minuty déle už je Charlie s jeho bratrem venku s pěknou ostudou v rukávech, vlastně těžko, oba byli ve slipech) ééeeeée a Charlie už zase čumí na pohádky. (04.10.2009)