Bounty

Režijně průměrné, scenáristicky průměrné, kamerově průměrné, ale: perfektní Hopkins, velmi dobrý výběr zapamatovatelných herců do vedlejších rolí a dostatek situací na jejich vykreslení, a snad díky hudbě od Vangelis je to příběh, který nakonec dojme. Filmu trvá velmi dlouho než skutečně začne a s retrospektivním výprávěcím rámcem u soudu se skoro nijak nepracuje, což je škoda. (26.04.2019)

Mé první setkání se vzpourou na Bounty. Verzi z roku 1984 asi nic nechybí, nemá však krom výborných herců nic navíc. Ničím jiným se od desítek dalších námořnických dobrodružství neliší. Sice je tu spousta Tahiťanek spíše neoblečených než oblečených, skvělý Hopkins, mírně nadprůměrný Gibson, mladíci Neeson s Day-Lewisem a jako vždy bezchybný Vangelis, je tu dokonce i nádherné prostředí panenských ostrovů, ale to je vše. Na plátně se vlastně krom vzpoury (cca deset minut) nic zásadního neděje a sledovat jak posádka vyhlíží suchou zem či večeří v kajutě není nic, kvůli čemu filmy sleduji. Bohužel jsem měl ten problém, že jsem mezi postavami nenašel nikoho, komu bych mohl alespoň trochu fandit. Tím u mě film ztratil i to poslední, kvůli čemu bych byl schopen uvažovat o vyšším hodnocení. (20.05.2010)

Musím říci, že hodně souhlasím s Radyem, jen dodám, že jsem viděl i třetí verzi s Clarkem Gablem. Tato verze nejvíce tratí na postavě Fletchera Christiena, který je zdaleka ze všech tří verzí nejslabší. Mel Gibson hraje (s poměrně malým prostorem) ublíženého zneuznaného chudáčka, který je hysterický a vlastně mu ani tak nejde o posádku, jen ho cpt Bligh peskuje víc, než je zdrávo a proto mu rupne v bedně. Je to slaboch a proto málem dostane od vzbouřenců ještě jednou nabančíno :-) Excelentní herecké obsazení v čele s Anthony Hopkinsem a jeho nejlidštějším cpt Blighem, kterého jsem kdy spatřil. On vlastně není zdaleka tak zlý, jako shnilý a sadistický Trevor Howard z verze 1962 ani jako velice přísný Charles Laughton z verze 1935. Vzpouru proti své osobě si nejméně zaslouží, protože je skvělým námořníkem, kterému jen ke konci začne malinko přeskakovat, ale zdaleka by to nebyl důvod pro Christiana Marlona Branda. Celý film je kratší asi o 45 minut než verze s Brandem a přibližně stejně dlouhý jako verze s Gablem, ale je podstatně akčnější a svižnější než ta s Brandem a tedy nejméně nudný ze všech tří. Obzvláště scéna s lidožroutským ostrovem, která v obou předchozích verzích není, je velice dobrá a silná. Vangelisova hudba je dobrá, výprava i režie jsou dobré, tahle verze je srovnatelná s verzí s Marlonem Brandem, která kdyby byla o půl hodiny kratší, tak by byla nejlepší. Byl jsem příjemně překvapen, neboť jsem čekal opravdu nejhorší verzi a dostal jsem téměř nejlepší. (08.05.2006)

Příběh vzbouřenecké posádky i dějiny ostrova Pitcairn (Pitcairnova ostrova) jsou součástí evropského kulturního povědomí. Pohled na toto filmové ztvárnění je věcí náhledu: dostát možnostem literární předlohy či usilovat o vlastní filmové ztvárnění překračující tyto limity dané spisovatelskou inspirací? Donaldsonovo dílo vyváženou syntézou líbezné filmové řeči a až dokumentární věrnosti zejména tichomořských exteriérů pokračuje a pohybuje se v první možnosti. Dosažený výsledek, podložený mimořádným kvalitním hereckým obsazením, je určitě pozoruhodný. A myslím, že právě proto již dnes i klasický. Počet hodnocení je přitom v příkrém nepoměru k počtu komentářů (90) i zařazení ve filmotékách (kolem 160-170). Dílo je tedy vnímáno především jako akční (dobrodružná) zábava a podstatně méně jako skutečný příběh tragédie jednoho kapitána a osobitého životního rozuzlení dramatu podstatné části vzbouřenecké posádky. Podle mého názoru to však nemění nic na umělecké hodnotě tohoto mimořádně zdařilého filmového převyprávění klasické literární "lehké" předlohy. (03.04.2011)

Já to četla i kdysi viděla a nejvíc mě štve fakt, že jsem je skoro nepoznala jak byli mladí. Je to filmová klasika a já si jí ráda připomněla až na ten zmíněný zjev jejich mládí a jak čas letí, no a já s těmi herci taky, což důrazně protestuji. Už je to holt nostalgie, ale krásná, když přihodím hudbu od Vangelis, tak z toho vyleze čtyřka jak vyšitá. (13.10.2016)