2012

Tak tohle ne ... První hodina mne velice příjemně navnadila tím, jak se pomalu, ale jistě "něco dělo" ... Absolutně dokonalé triky a efekty, kdy se USA propadá do země, mne doslova posadily na prdel a říkal jsem si, že příběh sice tradyčně americky trapnej, ale ty triky jsou úúžasný ... jenže pak se tyhle extra efekty nějak vytratily a já druhou hodinu sledoval poletování rodinky letadlem a popojížděním automobily všude možně s tím, že jsem spíš sledoval "katastrofickou komedii", kde se nic nebralo vážně a všechno v nadneseném duchu chtělo diváka spíš pobavit veselými "cinema-americkými šprými", které jsem fakt nepobíral ... A pak panu presidentovi spojených států spadla na hlavu letadlová loď ... Třetí část už bylo něco tak podivného, že jsem měl pocit, že se film nějak přepnul na Cameronův "Titanic" a trapnost, nuda a prodlužovaná debilita zavodněné "Noemovy archy", a opravování jejích zaseknutých dvířek mi už hlava fakt nebrala ... Ano, tohle je skutečně katastrofický film ... katastrofa americké kinematografie ... 2 hvězdy za efekty, kterých zde bylo na tu stopáž stejně málo ... (19.01.2010)

Den nezávislosti meets Titanic. Neboli přesně to, co zkušenost a trailery velí očekávat. Monstrózní katastrofické inferno s patetickými dialogy, srdceryvnými proslovy a pár výborně mířenými hláškami (Rusové vládnou), u kterého se Emmerichovým antifandům obrátí žaludek vzhůru nohama. Pokud ale máte pro hloupé a vysoce destruktivní americké blockbustery slabost, nemůžete si 2012 neužít. 7/10 (05.11.2009)

Mám rád katastrofické filmy. Film mě často dokáže uspokojit čistě útokem na první signální tím, že mi nabídne strhující záběry, kde něco vybuchuje nebo se něco bortí. Při letmém pohledu na to, o čem vypráví film 2012, jsem byl v očekávání skvělé podívané. Přestože se v tomto novém počinu Rolanda Emmericha mnoho velkolepě destruktivních scén objevuje, jsem spíš z výsledku zklamán. Kromě úžasných výbuchů potřebuji také hrdiny, o které se mohu bát, příběh nebo aspoň nástih příběhu, který mě strhne a není za hranicí parodie. Tento film hranice parodie překračuje většinu své hrací doby. Abych byl dobře pochopen: nehledám ve filmech podobného ražení nutně logiku, pravděpodobnost a nevadí mi jestli se dozvím, že nevídané katastrofy vyvolalo cosi jako zmutovaná neutrina. Problém je v tom, že kdykoli nějaká postava otevře pusu, je to jako z filmu bratří Zuckerů z osmdesátých let. Říct, že se tu lidé chovají nesmyslně, je ještě hodně slabé. Většině postav jsem vlastně přál, aby umřely co nejrychleji a já už je nemusel poslouchat. Všechny ty různé nablblé loučící telefonáty mi už lezly krkem. A akční scény - jsem opravdu velkolepé (za to ty dvě hvězdy), ale - jednak jich není tolik, film je příliš dlouhý a většinu doby tak právě různí nezajímaví lidé plácají kraviny a jednak jejich přemrštěnost je tak velká že je to dost na škodu. Kdyby Emmerich trochu ubral plyn, ještě by mě to mohlo strhbnout, ale takto... Jeden příklad: mám velmi rád destrukční scénu v Dnu nezávislosti, jak vybuchují mrakodrapy, auta létají kolem, letadlo odletí na poslední chvíli a pak je tam pes, který na poslední chvíli skočí do bezpečí - ten psí závěr této scény ve mně vyvolal úsměv a bral jsem to snad za vědomé pobavení od režiséra. Teď o tom pochybuju. Scéna několikanásobně utíkající rodiny Johna Cusacka (auto, letadýlko, další auto, letadlo) je jako ta přemrštěná scéna se psem z nezávislého dne natažená na dvacet minut. A když už jsou meze, kdy se člověk o hrdiny bojí a kdy se už směje stupidnosti toho, co se před ním odehrává, překročeny po třicáté, člověk už to nemůže brát vážně ani trochu, čímž ztratí celé ty úžasně vypadající scény na zajímavosti. A závěr je moc dlouhý, bez napětí, když už jsme předtím viděli velkolepé scény bortících se kontinentů, tak poslední půlhodina je vlastně nicotná záležitost uvnitř zaplavovaných chodeb. Podobně do ztracena třeba vycházel i Den poté, úžasné efekty ze začátku (tornáda, vlny, zamrzlý vrtulník), aby byl pak závěr zcela o ničem - o putovaní zasněženou plání. A hudba Haralda Klosera je zcela průměrná, škoda, že už dávno Emmerich nedělá s Davidem Arnoldem. (26.01.2010)

Výtky vůči Emmerichovým výtvorům převážně směřují k jejich nelogičnosti či nesmyslnosti. Jenže tato kritika je pomýlená, neboť na filmy klade neadekvátní nároky. Neznamená to, že by se díla podobným rozborům vzpírala nebo by vůči nim nedokázala obstát. Obzvláště novinka 2012 se naopak co do logiky ukazuje jako neprůstřelná; jen je třeba přistoupit na to, že se neopírá o zákonitosti reálného světa, nýbrž fikčního žánrového prostoru. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)

Scénář: Roland Emmerich, Harald Kloser .. Katastrofický Emmerich, jak ho mám rad. Tradičně, bez krve, sexu, s porcí rodinných hodnot, vtipného pomrkávání a vizuálně dokonale (z)ničeného světa. Škoda jen, že i konec neměl koule, jako nedavný Knowing. (14.11.2009)