Piráti na vlnách

Já vůbec netušil, že v šedesátých letech existovaly rádia, co hrály rock a pop 24 hodin denně. O to větší bylo pak překvapení, že nějaký takový film vůbec vznikl. Krom toho s takovým obsazením, o kterém jsem si jenom mohl snít. Z IT Crowd Jenny a Roy. Ze Soumraku mrtvých tlustej Nick Frost. DJ Paul Bulva alias Rhys Ifans a další, další, další. Parádní nálož, u který jsem se výborně bavil, hrála fantastická muzika, stará někdy i padesát let. Co na tom, kvalita přeci nestárne. To samé bych chtěl tvrdit o této komedii, která se povedla, ale vadilo mi, že si z ní trošičku, až moc zbytečně, udělali drama, který se do toho moc nehodí a ten konec byl dost přehnaný. I tak to je ale hodně dobrá komedie, která má ale svým složením až moc velké nároky, které v mém případě nedokázala splnit. (28.10.2009)

Oh, baby! Yeah! Další šleh dobré nálady a vkusně servírované pozitivity od mistra Curtise. Nejpěknější kinozážitek za jánevímjakdlouho. A čert ví, kdo či co za to může... Brilantní obsazení? Velmistr americké herecké elity Philip Seymour Hoffman v roli Vévody? Kouzelně britsky uprděný ministr Kenneth Branagh a jeho nohsled Jack Davenport? Rhys Ifans jako personifikace živočišné rockové esence, legendární DJ Gavin? Aristokratický rošťák Quentin Billa Nighyho? Řada milých, malých, ale bezezbytku skvěle obsazených rolí - ajťáci Chris O'Dowd a Katherine Parkinson, Nick Frost jako Doktor Dave a v (ne)poslední řadě Bob Silver Ralpha Browna a Mark Midnight Toma Wisdoma, aneb John Lennon and Jim Morrison reincarnated? Či snad zabijačkový soundtrack, vybroušený přesně pro nás oldies nostalgiky? Nechybí skoro žádné The. The Kinks, The Who, The Hollies, The Beach Boys, The Troggs, The Tremeloes, The Moody Blues... Když si k tomu přidáte jména jako Jimi Hendrix, Cat Stevens, David Bowie či Leonard Cohen (věřím, že ve scéně se So Long, Marianne se panu režisérovi podařilo jedno z nejvtipnějších užití soundtracku v historii filmové hudby) máte před sebou soundtrack, který vám bude šít se zadnicí od začátku úvodních titulků až do chvíle, kdy zmizí ten poslední v závěrečných. Pokud jste otráveni cukrkandlovitostí mého příspěvku, vězte, že tenhle komentář píšu dobré dva týdny po návštěvě kina a zachycuje tedy můj dojem z filmu v relativně nezkreslené podobě. Mohl-li bych si dovolit být s něčím tak úplně nespokojen, byl by to konec (Vévoda) - myslím, že trochu hořkosladké příchutě na závěr by tomuhle pamlsku neuškodilo a moc pěkně by akcentovalo onu smutnou skutečnost, že tahle éra se už zkrátka opakovat nebude. 90% (07.08.2009)

"Prosím vás, co je to ten rokenrol?" "Ále, taková hudba, kterou poslouchaj lidi s nevázanou sexuální morálkou pod vlivem drog, pane premiére." "Jooo? A nebylo by to lepší zakázat? Ať se na to podívá nějaký váš podpodnáměstek a vy mi řekněte, jak amíci naloží s tou válkou ve Vietnamu." +++++ Inu, co čekat od filmu, který se mi snaží namluvit, že dídžejové na kotvící loďce, na níž se sukně objeví jednou za 14 dní, žijí mnohem více vzrušující a plnější životy než vládce sice skomírajícího, ale přeci jen impéria. Premiér, jenž nemá v životě jiný cíl, než zatrhnout jakési pochybné vysílání? Tak jo, nechám dnes řádně vyřvávat své reprobedny. Nepochybně to establišmentu pěkně natřu! +++++ Rockerská lodička připlouvá s načančanou vzpomínkou o pubertě prožité pod vlivem rádia. Rádiem žili opravdu všichni, kteří opravdu žili. Pár místem a postavami spojených historek, jež nezávazně plují jedna za druhou, aniž by na sebe kauzálně hleděly a tvořily jiný celek, než uvolněnou atmosféru trapné nezodpovědnosti. Slepenec scének rozsekaných a hloupě pomíchaných. Carl chce přijít o panictví, několikrát se mu to nepovede, ale ejhle... Jistý DJ touží po lásce, zklame se, ale v závěru... Dva rivalové najdou k sobě přátelství... Lesbička si najde holku, nakonec... Rock vítězí... Scénka, scénka, scénka... Kratičké linie vyprávění se míjejí, setkávají se hloupě nebo vůbec ne. Sexuální život Carlův nijak nesouvisí s chodem rádiové stanice a obojí jen pramálo ovlivňují činy zapšklého ministerského předsedy. +++++ Postavy jsou naprosto prázdné, krom pouštění hudby a píchání nemají žádný život. Jen pár roztomilých chvilek, které to nadsazeně reflektují a onoho faktu se tragikomicky zmocňují, dává filmu trochu více než žádnou sílu, stejně jako závěrečná flotila "záchranářů", jež dovádí film do pohádkového žánru. Ten by mu snad více slušel. Slabé **. (09.03.2013)

The Movie That Rocked... Láska nebeská šířila dobrou náladu skrze lásku, Vánoce a vztahy. Piráti na vlnách šíří to samé (a stejně kvalitně, ještě více vtipně, ale z logických důvodů již ne tak dojemně) skrze sex, drogy a rockenrol. Stejně tak platí, že i tady lze Curtisovy objektivně vyčítat spoustu věcí. Jenomže, opět jako u Lásky nebeské, je to naprosto smeteno kamsi mimo zřetel tou tsunami "just feel good". A ano, drtivá většina postav je sice v duchu Billyho Macka, ale sakra, to přece není ani v nejmenším zápor, ne? Krom toho je tu lahůdkově využit Morricone, o doslova geniálním výběru a využití dobových rockových pecek ani nemluvě. PS: Ke konci je vidět výrazné krácení (především Branaghova linka), tak doufám, že na DVD bude stejně výživná sekce vystřižených scén jako u předchozího Curtisova počinu, tohle si to plně zaslouží. (28.05.2009)

Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. (19.01.2014)