Líbáš jako Bůh

No, sice si dokážu představit usmívající se babičky a maminky, sledující tenhle skvost, ale se mnou to tedy zamávalo jinak. Pozorování dvou čtyřicátníků (nebo podobných "tníků", už nevím), jak si dvě hodiny posílají neuvěřitelně klišovité esemesky, bude stěží pro někoho vrchol dne. Chemie ústřední dvojice vás svým smradem vyhání z místnosti a občasné herecké výpady pana Kaisera mě nutily myslet si, zda se někdo na place definitivně nezcvoknul. Líbáš jako Bůh je film trapný od začátku až do konce. Místy méně, jindy nehorázně. "Humorné" eskapády (zejména ty na chalupě) mají intelekt tříletého dítěte a pokud vaše poslední pozorné mozkové buňky neodstřelí ony, možná válku s paní Poledňákovou vyhrajete (a dokážete to dokoukat do konce). Dobře vám tak. Jedinou dobrou postavou je Karel Jiřího Bartošky, ten ale jako by sem propadl z jiného filmu. Takže hlavně za něj jednu trapnou hvězdičku. (02.05.2010)

Naprosto uzasne .. vykouzli to usmev a dobrou naladu, neni tam nic negativniho, smutneho, je to proste krasny pozitivni pribeh, ktery prinasi radost a usmev na rtech. Nadhera. Spousta nadhernych vtipnych hlasek. Celou dobu jsem se smala a bylo mi krasne. Takze uzasny film, je to mile a nadnesene. Ten zivot je nekdy frkot, co? :)) (30.06.2012)

Dostal jsem anonymní e-mail vztahující se k mému hodnocení k tomuto pokusu o filmu, dovolím si ho "přetisknout": "Jsi normální závistivý pitomec. Nechápu,jak někdo může kritizovat práci druhých a nedoložit svoje zkušenosti." Dle mého svědčí krásně o tom, co za pokusy o lidi na ten pokus o film chodí._____LÍBÁŠ JAKO BŮH chtělo být evidentně romcom klasikou jako LÁSKA NEBESKÁ, DENÍK BRIDGET JONESOVÉ či LÁSKA PŘES INTERNET (což jsou filmy, z kterých okázale čerpá), ale skončilo pod úrovní NOCI V RODANTHE. Jako obraz života, kdy se máme identifikovat s/či mít alespoň porozumění pro hrdiny, je to naprosto nepřijatelné, protože všichni do jednoho jsou naprosto nesnesitelní, sobečtí a namyšlení, nevhodně ke svému věku se chovající hlupáci. Jejich odříznutí od světa je natolik mimózní, že to nelze omluvit, jako postavám jim chybí motivace, soudržnost v jednání či jen jasná jednorozměrná charakteristika. Kdo se může ztotožnit s postavami, které nemají vůbec žádné problémy, prožívají pseudorománky a pijí výhradně víno, jezdí v zánovních autech a poslouchají kvalitní hudbu? Tohle není kýč, nýbrž midcult._____ Zároveň si uvědomuji, že "film" je profesiálně natočen a nevypadá televizně, protože kamera pracuje s hloubkou ostrosti, není příliš statická, dobře zvolená hudba vyvolává ty správné emoce u cílového publika, stříhá se mezi více ději najednou a některé scény jsou obstojně vygradované, i když otřesně rytmizované. Jenže ono to selhává v samotném základu, kvůli neexistujícímu příběhu, nesoudržnosti vyprávění, nesympatickým postavám, nevtipnosti a celkové rozbředlosti (dvě hodiny na takový žánr jsou k uzoufání)._____ Mám za to, že by někteří tvůrci, jejichž předrevoluční tvorba je poměrně obstojná, měli raději zemřít a nepáchat teroristické útoky na kina a fyzicky a psychicky mučit nebohého, nelidového a nehloupého diváka, který má určité nároky. (Tímto zdravím Trošku, Menzela a Poledňákovou, kteří mají ve štábu alespoň technicky zdatné lidi, což se nedá říct o porevolučních zrůdách Tománkovi a Kotíkovi.) Oproti KROKODÝLŮM sice ubyla obliba v kýčovitých záběrech a lidové taškařici i scénkovitosti představované Nekonečným, ale druhé jmenované bylo nahrazeno estrádními výstupy pseudocelebrit z pořadů o věštění a nekonečných seriálů. Poledňáková se tak stává hubenějším a nevousatým Troškou, která má potřebu své filmy označit za pětihvězdičkový hit ještě předtím, než vstoupí do kin, na plakátu dominuje její jméno a jasně pojmenovává, proč je u diváků-hlupáků, kteří si jednou za několik let zajdou do kina, tolik oblíbená: protože je lidová. I lidový humor se ale musí umět._____ Platí přirovnání, které jsem prve užil u NEJKRÁSNĚJŠÍ HÁDANKY, ale zde je nutné ho zvýraznit, podtrhnout a umocnit vykřičníkem (!): LÍBÁŠ JAKO BŮH je lepší než předchozí počin Poledňákové JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, ale je to jako říct, že je lepší chytnout kapavku a syfla než AIDS. 0/10 (14.02.2009)

Všimol som si, že s každým ďaľším titulom, pod ktorým je podpísaná Marie Poledňáková, ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento tredn u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Komédia "Líbaš jako búh" tiež už za moc nestojí. Kŕčovitý humor, totálne lacná televízna kamera, fádna réžia, nezaujímavo spracovaný scenár. A pritom s takou plejádou kvalitných hercov, aká sa zišla pri tomto projekte, by sa dal natočiť výborný film. Pani Poledňáková ma opäť nedokázala presvedčiť o svojich režisérskych kvalitách. ** (17.12.2011)

To byl polibek smrti, Marie. Klasická česká rychlokvaška se během mučivých minut vyvinula v teror, kdy jsem v kině snad poprvé fyzicky trpěl a styděl se v podstatě za každého (snad kromě Evy Holubové) na plátně i za kamerou. Nepřítomnost jakéhokoliv myšlenkového pochodu je neumětelsky maskována situační komikou toho nejdementnějšího řádu. A žádný návykový látky vám před návštěvou kina nepomohou! A pokud Poledňáková nevidí tu tragédii, tak je to vážně humus. Chápu, že takových komentářů tady bude povícero, ale já se opravdu vykřičet musel. Český übershit desetiletí. (22.06.2009)