Líbáš jako Bůh

Klasika, Poledňáková... Celý film tam nadrbe malými smradmi, do huby im strčí tak hlúpučko trápne texty, že z tých deciek urobí mega neznesiteľných debilov a srdce je potom bôľom nasiaknuté, že nad akou smutne trápnou hovadinou ste zabili takmer dve hodiny! No i napriek tomu nie som až tak prísny vo svojom hodnotení, pretože nad pár hláškami Nely Boudovej som sa zasmial. Výsledný verdikt: bolo to všetko iné, len nie vtipné a bolo mi ľúto, že v tom hrala Eva Holubová! (21.10.2009)

Viděno ve Francii v oblasti Provance/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 9/10 Prostředí 7/10/// +výborně mi sedla hudba, zábavné jak scény tak i postavičky, Milan Šteindler ani nemusí mluvit :), z filmu čiší pohodová nálada a atmosféra, hlášky ve filmu -později už docela zdlouhavé a opakující se a začíná to mírně nudit/// Možná to bylo tou oblastí kterou jsme při sledování filmu v autobuse na malé televizi projížděli a možná to bylo taky tím, že jsme se kolektivně smáli...ale rozhodně mi film zpříjemnil cestu při mé dovolené na kole po Švícarsku, Francii a Itálii. Ale to jsem odbočil abych se pochlubil a taky vysvětlil ten dlouhodobý výpadek v mých komentářích. Teď zpět k filmu. Děj je vlastně velice "laciný" a šitý na míru průměrnému divákovi, který nehledá nic jiného než jen rozptýlení a zábavu. Osobně si myslím, že pokud na tuhle notu přistoupíte z filmu zklamaní určitě nebudete. Některé postavičky se chovají dosti nepřirozeně, jiné naopak jako by sem ani nepatřili. Být to trošku dříve zakončené a lépe uzavřené skoro bych neměl výhrady. I tak jsem se ale příjemně zabavil./// Celkem 79%/// (26.07.2011)

Nemá cenu rozplývat se nad tím, že si Poledňáková pořídila dobré mladé filmové řemeslníky a že její poslední snímek nevypadá úplně jako český televizní seriál, ale už skoro západní televizní seriál. Základem jejích filmů byl, je a zůstává absolutní nevkus, trapnost a amorálnost, které se vydávají za humor a pozitivní pohled na svět. _______________ Líbáš jako Bůh se tváří jako romantická komedie pro starší zkušenější lidi, ale není v ní nic romantického (jakékoli náznaky se tu zavile sabotují), nic komického, nic dospělého, nebo snad pravdivého. Je to vylhaná slátanina a úplně umělá fikce, která jen předstírá, že má něco společného se životem. Právě v této snaze manipulativně nás přesvědčit, že film vypovídá cosi o každodennosti, spatřuju cosi obzvlášť arogantního a nesoudného ze strany autorky, která zřejme od normalizace žije v alternativním vesmíru. __________________Postavy se do jedné chovají jako zlí a sobečtí idioti, kteří navíc nejsou schopni na chvíli udržet rovnováhu, takže pořád "komicky" padají. Tvrdit o nich, že zastupují pestrost lidských typů a že v jejich soužití se ukazuje tolerance, je zvrácené. Děj nedrží pohromadě žádnou vnitřní logikou (ani nevím, kolikrát jsem si řekl WTF), jen se tu za sebe zoufale lepí scénky. ____________ Jistěže tu od předchozího paskvilu Jak se krotí krododýli víceméně zmizela "estrádní čísla" a ubylo nechutného "vizuálního šišlání" na děti (kýčovité detaily rozesmátých tvářiček), ale kvůli tomu není Líbáš jako Bůh lepší film, jen je o trochu snesitelnější. Je to rozdíl asi jako mezi bércovým vředem a pásovým oparem. Ani jednoho nám není zapotřebí. (12.02.2009)

O jedno zoufalé pousmání lepší než Jak se krotí krokodýli, i přesto ovšem Marie Poledňáková nejúspěšněji prohlubuje dno české kinematografie. I ten Troška jí muže závidět. Jenom u jejich současných filmů mi je totiž fyzicky špatně.. Mám pocit, že kdybych celý ty 2 hodiny bušil hlavou do zdi, tak mi v tý hlavě bude hučet míň než po sledování týhle absolutně dementní hovadiny. Příběh tam je jak když neni, humor je klasicky hezky českej (tzn. příšernej) a každý herec si zde připsal snad svůj nejhorší výkon v kariéře. Jenže nejhorší je chování postav. Paní Poledňáková snad posledních pár let přebývala v nějaký jeskyni, protože vůbec neví jak se lidi chovají. Dospělí lidi se tu chovaj jako puberťáci a puberťáci jako úplný dementi. A jestli režisérka prohlašuje, že je to komedie ze života a podobný hovadiny, tak to si z nás dělá asi srandu. Prostě utrpení největšího českýho kalibru. Na tohle vám paní Poledňáková sere bílej tesák. (11.10.2009)

To byl polibek smrti, Marie. Klasická česká rychlokvaška se během mučivých minut vyvinula v teror, kdy jsem v kině snad poprvé fyzicky trpěl a styděl se v podstatě za každého (snad kromě Evy Holubové) na plátně i za kamerou. Nepřítomnost jakéhokoliv myšlenkového pochodu je neumětelsky maskována situační komikou toho nejdementnějšího řádu. A žádný návykový látky vám před návštěvou kina nepomohou! A pokud Poledňáková nevidí tu tragédii, tak je to vážně humus. Chápu, že takových komentářů tady bude povícero, ale já se opravdu vykřičet musel. Český übershit desetiletí. (22.06.2009)